Něco je ve vzduchu

Z jejich tvorby je cítit ženskost se vším všudy. A především emoce. Ty mají největší vliv na výsledek a zároveň dodávají sílu a pozitivní energii, která se jejich prostřednictvím dostává do dalších domovů.

Za vším hledej ženu

Přestože se znají delší dobu, společné studio založily teprve v roce 1996. Ve své tvorbě se soustředily zejména na návrhy interiérů – zpočátku jednotlivé místnosti, pak na byty a později na rodinné domy. Myšlenky na vlastní kolekci se jim sice honily v hlavě už tenkrát, první ucelenou řadu doplňků však připravily až pro nové tisíciletí. Pojmenovaly ji Déjanew. Brzy se ukázalo, že toto rozhodnutí bylo správné a stalo se odrazovým můstkem pro další tvorbu.

Po zhlédnutí jejich kolekce v prostorách Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze jsem zatoužila poznat autorky blíže, a tak jsem se s oběma sešla v jedné příjemné pražské kavárně.

Co znamená název Déjanew?

V první kolekci jsme se snažily použít materiály v životě zcela běžné jinak, než je obvyklé. Například židle má sedák a opěrku z nafukovacího pogumovaného textilu. Z papíru jsme vytvořily vázu… Když jsme pro kolekci hledaly název, chtěly jsme slovo, které vystihne náš záměr a zároveň zaujme. Vymyslely jsme Déjanew. Je to složenina francouzského a anglického výrazu a v překladu znamená už nově.

Jaké jsou další kolekce?

Připravujeme pro každý rok jednu. Druhá se jmenovala Orlando a zahrnovala opět židli, pak porcelánový servis a skleněné vázy s květinovým dekorem. Poslední má název Věci a obsahuje vázy a dekorativní osvětlení.

Odkud berete inspiraci?

Z prostředí, které nás obklopuje. Citlivě vnímáme každou změnu. Něco je ve vzduchu, cítíme to a posléze reagujeme po svém. Například jsme měly pocit, že design se vydal cestou k naprosté dokonalosti. Věci jsou strohé, oproštěné od všech emocí, častokrát, když se díváte na nějaký předmět, netušíte, zda za jeho vznikem stojí žena nebo muž. Rozhodly jsme se, že uděláme přesný opak. Vtiskneme nápadům naši tvář, naše emoce, aby bylo vidět, že za návrhem stojí žena.

Jenže strohost patří k současnému trendu.

Ano, netvrdíme, že takovou kolekci někdy nenavrhneme, ale zdá se nám, že podobných předmětů je všude dost a všechny si jsou podobné jako vejce vejci. Vznikají dokonalé věci, oproštěné od pocitů, které by do nich měl autor vtisknout.

Co vás víc baví – navrhovat inte-riéry, nebo se věnovat doplňkům?

To jsou dvě různé činnosti, které vyžadují odlišný přístup. Interiér navrhujeme pro určitého klienta, se kterým vedeme dialog o konečném výsledku, kdežto návrhy doplňků děláme jen a jen podle sebe. Realizujeme se po svém a to nám přináší radost. Nechceme je samozřejmě dělat do šuplíku. Vystavujeme je a prodáváme v galeriích.

Se kterými materiály a barvami rády pracujete?

Když něco tvoříme, uvažujeme, hledáme myšlenku, téma, na které budeme reagovat. Od toho se odvíjí tvar a teprve pak přemýšlíme o materiálu, který použijeme. Zpracovat totiž můžeme v podstatě jakoukoliv surovinu, v tomto směru nejsme díky novým technologiím ničím omezeny. Co se týká barev, upřednostňujeme přírodní odstíny, ty dají vyniknout hře světel a stínů. Občas navrhneme nějaký produkt výrazně červený, je to barva, která je vidět a sluší mnoha tvarům. Možná že další kolekce už bude pestřejší.

Jak se díváte na současnou českou tvorbu?

Kvalitou a invencí se český design v ničem podstatném neliší od ostatních evropských, jediný rozdíl je v tom, že postrádá zázemí v průmyslu. Bohužel zatím nejsou české továrny schopny tohoto potenciálu využít.

Do jaké míry vás ovlivňují názory přátel?

Nápady sice konzultujeme s blízkými lidmi, ale nakonec to stejně uděláme po svém.

Gabriela Náhlíková

(nar. 1966, Pardubice)

Leona Matějková

(nar. 1966, Brno),

absolventky VŠUP v Praze

Výstavy:

2001, 2002, 2003 Přehlídka českého designu, Veletržní palác, Praha;

2001, 2002, 2003 galerie Dasmoebel, Vídeň;

2002 Inspirace 2002, Brno; Židle, výstava v Opavě; Židle, výstava v Mikulově;

2003 kolekce Věci, výstava VŠUP; Designblok; Obecní dům v Praze – Současný český design