O bydlení a tajemných silách

Máte v životě potřebu něco měnit, co se týče domova?

Jana: Jen když je to nějak nezbytně nutné. Před pár lety jsme museli předělat kuchyň.

Václav: To vzniklo tak, že jsem asi po patnácti letech přemluvil Janu a koupili jsme myčku na nádobí.

Já jsem víc konzervativní. Když se mi něco líbí, a navíc to považuju za svůj domov, tak s tím nechci moc hýbat.

Inklinujete spíše k městskému, nebo venkovskému prostředí?

Václav: Pro mě se tenhle rozdíl už trochu setřel, ale ve městě bydlíme v bytě a na vesnici v domku. Oba interiéry jsme zařídili tak, abychom se v nich cítili dobře.

Podléháte lákadlům designových studií?

Jana: Maximálně tam hledám inspiraci. Třeba jsem viděla krásný rozkládací teakový stůl a nadchla mě dokonalost provedení. Ten stůl bych si klidně pořídila, ale kam s ním? Nebo se mi líbí různé bodové osvětlení. Také jako správná hospodyňka obdivuji moderní kuchyně.

Spoléháte se na zlaté české ručičky – české firmy? Co říkáte současné české bytové architektuře?

Jana: Ano, spoléháme. To, co jsme v poslední době doma měnili a stavěli, dělaly české firmy. A heslo „zlaté ručičky“, no, někdy líp, někdy hůř. Ale zatím nám v bytě všechno funguje.

Václav: Já se přiznám, že tyhle věci v poslední době zařizuje Jana, ona má na „zlaté ručičky“ větší čich. Já  to spíš zabezpečím materiálně. Trendy v bytové architektuře nesledujeme, protože, jak už jsme řekli, nemáme touhu něco měnit. A když nás chytne nálada, tak se řídíme jen vlastním vkusem. Styl bydlení v různých časopisech a obchodech na mě v poslední době působí dost studeně.

Domov je vzpomínka na mámu a tátu. Václave, vím, že o své mamince a otci často mluvíte. Mohl byste zavzpomínat na to, v jakém domově jste vyrůstal, jaký vkus měla vaše maminka a otec.

Vkus měli opravdu skvělý. To už poznáte z toho, že si v životě vybrali jeden druhého. A podle toho to také u nás doma vypadalo.Vyrůstal jsem mezi obrazy, sochami – nijak vzácnými, ale zato krásnými. Domov byl vybaven jednoduchým nábytkem. Rád jsem chodil po orientálních kobercích a přitom v přeplněných zasklených knihovnách prohlížel a poté četl zajímavé knihy. To mně zůstalo, to mi nemůže nikdy nikdo vzít.

Vy si asi toho současného domova moc neužijete, protože jste oba velmi vytížení. Doma prožité chvíle jsou pak vzácností.

Jana: Když jsem doma, tak se většinou snažím dát do pořádku naše věci, případně nějaký čas strávím vařením, praním nebo jinou domácí prací, případně si čtu. Doma se také snažím sportovat. Každý den ujedu několik desítek kilometrů na rotopedu a přitom jsem „nucena“ sledovat i různé televizní programy.

Václav: Já si nemyslím, že chvíle strávené doma jsou kořením vztahu, naopak. Já hledám doma klid a odpočinek. No a také jsem nucen většinu času, kdy doma jsem, strávit u počítače. Jinak máte pravdu, že se doma moc neužijeme, většinou jen ráno okolo snídaně a v noci po představení, než se dostaneme do postele. Skloubit práci s koníčky a s časem stráveným doma je pro mne každodenní titánský úkol.

Nesmíme zapomenout na vašeho věrného rodinného přítele – psa. Jak dlouho s vámi pobývá? Vymezili jste mu doma nějaký kout, nebo mu necháváte volnost?

Jana: Jmenuje se Fergi, říkáme mu Ferda..

Václav: …nebo Mr. Ferguson.

Jana: Byl mu rok a pelíšek jsme mu nabídli po jeho předchůdci Axovi v kuchyni a on s tím souhlasil. V domku na Slapech nás mile překvapil, protože vděčně přijal veliký proutěný koš, ve kterém Axík nechtěl bydlet a Ferda v něm tráví klidné a spokojené večery.

Václav: No a taky bydlí na kanapi, případně i v posteli. Prostě ho výrazně neomezujeme a on vypadá velice spokojeně.

Pes a domov – to je nejen idylka, ale také povinnost. Udržovat pořádek, to vyžaduje čas. Na koho padá tato povinnost?

Václav: Pro mě psí povinnost spočívá hlavně ve venčení, a to vždy ráno, skoro vždy v noci a jinak vždy, když jsem doma.  Ferda se mnou cestuje a doprovází mě všude po čertech i ďáblech. Jinak náš miláček žádný velký nepořádek doma nedělá, to víc napáchám já. Když je zapotřebí se akutně zbavit přebytků chlupů v kobercích či na kanapi, neváháme objednat profesionály.

Máte také Démona, to bychom měli čtenářům vysvětlit. Je součástí rodiny.

Václav: Démon je kůň, vraník, a bydlí v Nezabudicích, kousek nad Berounkou, a opravdu patří do rodiny stejně jako dvě kobylky, které bydlí zase na Hněvšíně u Staré Živohoště. Jsou to všechno skvělí kamarádi, se kterými zažívám nesčíslná dobrodružství a kteří by zcela dokázali vyplnit všechen můj volný čas a nejen ten. A musím dodat, že bydliště všech tří mých čtyřnohých přátel je opravdu krásné. Mají X+1 s nádhernou zahradou.

Jano a Václave, v jaké inscenaci jste tzv. doma? Myslím tím hru, která je vašemu vkusu scénicky blízká zařízením, dobou, kostýmy…?

Jana: V každém prostředí hledám něco blízkého a snažím se, abych se cítila dobře. Například ve hře Turecká  kavárna, Sekretářky, Abonenti. Je to ale všechno skoro ze současnosti. Abych to upřesnila: kostým nebo scéna nejsou pro můj herecký výkon až tak důležité, těším se předně na roli, nikoliv na kostým. To okolo je už jen taková šlehačka na dortu.

Václav: Mám rád historické hry v dobových kostýmech. Vždycky to ve mně vyvolá takový nějaký jiný pocit. Z her, ve kterých hraju, snad Král Jan.

Člověk by někdy chtěl překročit hranice svého poznání. Kam byste se chtěli vydat?

Václav: Já teď překračuju hranice svého poznání na hřbetech svých koní. Snažím se jim porozumět stejně jako oni mně. A přál bych se s nimi vydat nějakou panenskou krajinou nazdařbůh.

Věříte, že doma s vámi žije nějaká tajemná síla, dobrý duch?

Jana: Ano.

Václav: Určitě. Je jich tu spousty. Člověk by je ale neměl vnímat jako nějaké abnormální bytosti, ale jako součást světa, ve kterém žijeme. Jsou určitě místa, kde je lze vnímat intenzivněji a kde se to přímo hemží tajemnými silami, a jsou také místa, kterým se i takový duch rád vyhne.

Jana miluje dřevo, kůži, dlažbu a zajímavou potahovou látku. Styl není podstatný, záleží na pocitu. Miluje starožitnosti i modernu.

Raději má masivnější věci, to proto, že snad víc vydrží a odolají zubu času. Imponuje jí cihlová, oranžová, okrová, zelená, modrá, bílá.

Václavovi se líbí dřevo, zajímavé čalounění, proutí, kov i sklo. Preferuje spíš starožitnosti než chladně strohé moderní tvary. Prostor chce mít zabydlený, teplý, útulný. Miluje hnědou, přírodní dřevo, zlatavě červenou, černou, modrou, zelenou.

Jana Boušková je členkou činohry Národního divadla v Praze, v současné době hraje roli Kláskové v Jiráskově Lucerně, dále účinkuje ve hře České sekretářky, v Benefici Radovana Lukavského a v listopadu bude mít premiéru hry Dobrý člověk ze Sečuanu. S Václavem hraje také v Divadle Bez zábradlí ve hře Blbec k večeři.

Václav Vydra je členem Vinohradského divadla v Praze – hry Král Jan, Král Krysa, Král jelenem. V Divadle Bez zábradlí hraje ve hře Blbec k večeři, která už měla na 350 repríz.

Kontakty:

ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2,

tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127;

CESAR, Ruská 1343, Praha 10,

tel./fax: 272 731 647;

DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno,

tel./fax: 549 216 051;

DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1,

tel./fax: 257 317 410;

IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5,

tel.: 251 610 110;

INDECO CZ, Oderská 406, Praha 9,

zákaznická linka: 800 200 222;

KD ELEKTRONIKA, Pod Lipami 41, Praha 3,

tel.: 266 311 080, fax: 266 311 079;

KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2,

tel./fax: 222 032 547;

obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5,

tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486;

LE BON, Dornych 47,

tel.: 545 535 413, fax: 545 535 412;

LOCCO, Balbínova 28, Praha 2,

tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502;

MOBAX ČR, U Nového Suchdola 24/191, Praha 6,

tel.: 233 920 408–09;

NÁBYTEK BRAVO, Nezabudice 13, Křivoklát,

tel.: 313 558 205, 603 827 734

text: Lenka Kopecká

foto: Marie Votavová a archiv
zdroj: Moderní byt 10/2003