Skříňkové opojení Marie Retkové

Komoda u babičky stávala hned naproti posteli, moje babička se vyznačovala tím, že měla ÚPLNĚ všechno, každou zbytečnost – uloženou právě v ní. A že toho dokázala za svůj dlouhý život nashromáždit, nevyhodila nic, to se v její době nenosilo, narodila se totiž v roce 1884. Zajímavé je – a to je jedna z úžasných vlastností komod –, že i když máte v zásuvkách ono „všecko“ stejně jako moje babička, nikdy nedosáhnete toho zmatku a té změti, že byste hledanou konkrétní věc neobjevili.

Ty šuplíky jsou totiž tak geniálně „akorát“ hluboké, že při hledání to nechce ani moc velké úsilí. A tak babička vytáhla tu vlnu na zaštupování ponožky, ondy starou francouzskou gramatiku, kterou si i po devadesátce pravidelně listovala, mě ale spíš zajímaly staré fotografie. Nebylo jich moc, každá však měla svůj příběh. Na jedné byl můj pradědeček – velký fešák s úpravně zastřiženými vousy. Ten obrázek byl udělán v atelié-ru v Hamburku, když se právě chystal nastoupit zámořskou plavbu. Tenkrát na ni pozval spoustu svých známých, aby si na lodi užili zábavu. Mohl si to dovolit, byl opravdu zámožný, a to až do té doby, než jeho přátelé veškeré jmění roztočili a jeho syn – můj dědeček – pak začínal od nuly. Tenhle velkorysý pradědeček mne okouzlil, a dokonce si myslím, že mám malinko povahu po něm. Když je legrace, ani mi moc nezáleží na tom, za koho zaplatím.

Od komody jsem se ale dostala pěkně daleko. I když je zvláštní, že při vyřknutí tohoto slova se mi vůbec nevybaví moje komoda v ložnici, kde mám prozaicky v horní zásuvce prádlo a ponožky a ve spodních pak ještě prozaičtěji účty a daňové záležitosti, ale vždycky je to nějaká historická veteš. Ještě vám musím vyprávět o mé druhé babičce. Ta měla ve své skříňce, která sloužila i trochu jako toaletní stolek, dopisy od dědečka. Mám je všechny schované a čas od času se jimi probírám. Zvlášť mě oslovuje ten, kde dědeček je celý pryč z „vážené slečny, která vždycky, když on už se domnívá, že jí očima pohlédl až na dno duše, se jen záhadně usměje a oči schová pod okraj svého širokého klobouku“. I po téhle babičce něco mám – sluší mi každá hučka, kterou si posadím na hlavu.

A po všech předcích dohromady jsem zdědila příchylnost k těmto krásným solitérům. I když se tváří jako že nic, jsou rodu ženského a mají duši.

Kontakty:

FAST – INTERIÉR & DESIGN, Sázavská 32, Praha 2,

tel.: 224 250 528, 224 250 538, fax: 224 251 357;

INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové,

tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833;

LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2,

tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056;

LOCCO, Balbínova 28, Praha 2,

tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502;

MOBAX ČR, U Nového Suchdola 24/191, Praha 6,

tel.: 233 920 408–09;