Pan stůl. Společenskou úlohu plnil stůl již od dávnověku. Zvláštní hodnotu a váhu pak mělo společné stolování, které neznamenalo pouze bezduchý příjem potravy. Při jídle se totiž řešily mnohé důležité záležitosti a s trochou nadsázky se dá říci, že u stolu se tvořily i dějiny. (Jen vzpomeňte na stůl krále Artuše!) U stolu se scházela rodina ke společné poradě, všichni se drželi určitého řádu, který byl dán společenským postavením. Výjimkou nebyl ani pevný zasedací pořádek u stolu. Ten, kdo měl největší slovo, seděl vždy v čele. Společenskou funkcí stolu se rozumělo pravidelné potkávání u jídla a s tím spojená společná komunikace.   Rovnováha stolů i lidí Aby tato komunikace byla dokonalá, musel být dokonalý také stůl. Kvalita jídelního stolu odpradávna spočívá především v jeho stabilitě. Ta může totiž znamenat rovnováhu stolujících, a to jak fyzickou, tak psychickou. Jen si vzpomeňte, kdy naposled vás někde v restauraci rozčílil nestabilní stůl a chtěli jste na číšníkovi, aby podložil jeho nohu? Stabilita stolu závisí především na konstrukci, a také na použitých materiálech. Je důležité pamatovat na pár údajů, které se při pořizování stolu mohou hodit. Konstrukce stolu by měla umožňovat oddalování kolen každého stolujícího v úhlu 30 stupňů. Záležitost, která trápí především vysoké lidi. Z toho následně vyplývají další rozměry, dané ergonometrií, jako např. výška stolu 72 až 75 cm a výška sedacího mobiliáře – židlí 42 až 45 cm. Konstrukci stolu tvoří deska, lub – čili rám pod deskou, a stojiny. Jestliže všechny rozměry vyhovují, pak se nám jistě bude sedět dobře. Neméně důležité jsou rozměry stolové desky. Přirozeným měřítkem je přitom vzdálenost mezi lokty všech stolujících osob. Jinak řečeno délka desky je násobkem těchto vzdáleností. Obecně by měla tato vzdálenost být 55–60 cm. Modulace desek se následně odvíjí. Minimální plocha pro jednu osobu u stolu by měla být 60 x 40 cm. Někteří restauratéři na tento fakt rádi zapomínají. Snaží se stůl obsadit co nejvíce a neuvědomují si, že host, který se nenajedl pohodlně a v klidu, se nejspíš nevrátí. Stůl může být pevný či rozkládací s přídavnými deskami. Podle konstrukce jej můžeme dále dělit na výsuvné, roztahovací, vytahovací, stoly s rozpůlenými deskami, se středními vložkami, stoly s překlápěcími deskami a další. Všechna řešení s sebou nesou množství dalších doplňků, kování apod. Stále nejžádanějším a také nejobvyklejším tvarem je čtverec či obdélník. Atypické tvary i rozměry stolových desek se vyrábějí převážně na zakázku.   Návrat kulatého stolu Po létech se opět zjistilo, že u kruhového stolu je seskupení lidí nejpříjemnější. Všichni na sebe vzájemně vidí, pokud se diskutuje, všichni se i dobře slyší. Všichni stolující mají rovnocenné pozice, stejná je i dostupnost věcí uprostřed stolu. Výborné je centrální světlo nad kulatým stolem, jelikož nevrhá stín. Osvětlení je stejnoměrné a příjemné. Je pravda, že kulatý stůl má značně vyšší nároky na prostor, zejména proto byl v určitých obdobích, konkrétně v 60. a 70. letech často zatracován. Dnes ale slaví svůj návrat a rozšířil tak možnosti designérů i výrobců. Díky kulatému stolu se totiž vrací také zapomenutá sláva židlí, které byly na čas zastíněny tzv. kuchyňskými rohovými lavicemi s úložným prostorem. Dnes už se opět nabízejí židle z různých materiálů a různých designů. Opatrně při výběru! Nevkusné židle „potopí“ jinak skvělý stůl a obráceně.   Atypické stoly pro všední i nevšední příležitosti Současný italský design nábytku je opět o krok dále, a tak představuje mnoho nadčasových řešení stolů, stolků i stolečků. K mání je například kuchyňský rozkládací stolek „Openhouse – Cooking“ s od designéra Daria Enrica Tauriana z matné oceli a nastavitelnou výškou nožiček. Deska je z bílého lamina o síle 3 cm, s vrstvenou překližkovou hranou. Příslušenství ke stolu tvoří pouzdro na láhve, kořenky a stojan na nože. Jak důmyslné a do zdárného konce dovedené myšlenky italských tvůrců, kteří myslí opravdu na všechno. Charakteristické pro tento stůl je nastavení výšky desky a rozšíření plochy stolu o dřevěné prkénko. Z nabídky mnoha jídelních stolů jmenujme kupříkladu stůl „Tola“ designérky Laury De Lorenzo, Luca Leonoriho a Stefana Stefaniho. Stůl je vyroben z přírodního buku nebo buku mořeného do barvy třešně. Žebrovaná deska stolu se při prodloužení rozevře v jednotlivá žebra. Stůl je velmi zajímavý a nevšední. Další řešení nabízí stůl značky Bonaldo s názvem „Pitt“ – design C. Dondoli. Jedná se o zajímavý příklad inovace této značky, která zaujme především technologií konstrukce stolu. Zmodernizovaná verze stolu „Pitt X“ má originální tvar skleněné desky. Pevná střední část je širší a zužuje se k okrajům. Délka kovové konstrukce stolu se hladce upraví pomocí plynového pístu. Jiné stoly italské produkce existují v mnoha obměnách nohou a podstavců. Zde se uplatní nejrůznější detaily v návaznosti na okolní pojetí interiéru.   Sám a sám Pro ty, kteří aspoň na čas vyznávají současný životní styl moderního člověka , tzv. „singles“, bude zajímavé řešení stolu s možností polohování výšky desky. Jedním kusem nábytku je zařízení bytu pro jednu osobu vyřešeno, protože stůl nabízí tolik řešení, kolik jedinec pro bezproblémový chod své malé domácnosti potřebuje. Značkový výrobce nábytku Desalto navíc zaručuje zcela nadčasový design a vynikající kvalitu. Stůl by měl především splňovat úlohu stmelování rodiny a tomu se výrobci přizpůsobují pomocí nových technologií, moderních materiálů, nevtíravého a přitom elegantního a účelného designu. Naštěstí se mu jeho důležitá funkce vrací. Výrobci se zaměřují právě na stoly, které byly v minulosti zastíněny předimenzovanými sedacími soupravami do obývacích pokojů. Stůl je povýšen z pouhého nezbytného kusu nábytku na samozřejmou součást zařízení interiéru s novým, elegantním kabátem. Italský nápaditý design předvádí s citem sobě vlastním Art studio Florida na Malé Straně. Potěšující je, že parametry světového designu dnes naplňují i některé české firmy. Prohlédněte si pozorně stoly a stolečky značky Design – Duroň. Stoly, jejichž tvar vychází především z funkce a možností, které dávají materiál a technologie výroby. Stoly, které nepotřebují žádný zdobivý dekor, protože jsou zajímavé a krásné už svým čistým, jednoduchým pojetím a dokonalým zpracováním ušlechtilých materiálů. Dřevo v přírodní podobě v kombinaci s kovem a sklem neurazí ani toho nejnáročnějšího estéta.   Marta Drahorádová Foto: Archiv firem Zdroj: Můj dům 10/01