Původně byla technika vitráže určena výhradně k zasklívání oken v sakrálních stavbách, v měšťanských domech a veřejných budovách se vitrážová okna začala více používat až od 19. století. Opravdový rozmach přinesla vitrážovým sklům secese, která je povýšila na předmět denní potřeby. Pravá vitráž, americký typ a Tiffany K dokonalému napodobení pravé vitráže se jednotlivé plošky dekoru polepují speciální fólií s vysokou barevnou a rozměrovou stabilitou, nebo lepením kousků skla se zkosenou hranou (fazeta) přímo na nosnou tabuli skla, což lze s úspěchem aplikovat i na silná či nerozbitná skla, kalená i vrstvená, protože vitráž vytvořená tímto způsobem nemá sklony k borcení. Navíc lze americkou vitráž vytvořit i na hotové, stávající výplni bez demontáže. Nejslavnějším a nejznámějším druhem vitráže je technika Tiffany. Ta se ale nehodí na větší plochy, protože je příliš měkká. Proto se používá především na stínítka lamp a dekorační předměty. Letošní hit fusing Vlastnosti Pro interiéry jsou nejvhodnější vitráže ze světlých skel s výrazným použitím teplých tónů, zejména všech odstínů žluté, která připomíná sluneční paprsky. Máme-li vitráž umístěnou v interiéru na severní straně bytu, působí místnost tepleji. Na fasády domů či k bazénům se vitráže zpravidla skládají z chladnějších tónů. Lze je úspěšně použít na prosvětlení schodišť či hal. Vitráž by měla být umístěná vždy v souladu s celkovou filozofií konkrétního domu nebo bytu. Několik otázek pro bytovou architektku Jasanu Řezníčkovou z ateliéru Feston Proč jsou vitráže znovu v módě? Jaké vitráže jsou nejčastěji používané? Která z technik je nejoblíbenější? Text: Terezie Pacáková, Foto: Archiv Kontakty: |
Svět sklíček
Ať již žijeme v jakkoli přetechnizovaném světě s novými a úžasnými materiály, stejně se tu a tam navracíme ke starým osvědčeným technikám. Jednou z nich je i umění vitráže. Až do 17. století nebyli skláři běžně schopni vytvořit tak rozměrné tabulové sklo, aby se dal zasklít větší otvor. Vznikl proto fenomén zvaný vitráž, vitraj, vitrage či anglické okno.