Možná právě přirozený půvab je tím kouzlem, které ji drží na výsluní už několik desetiletí, a protože s přibývajícím věkem jen zraje, její současný comeback je provázen bouřlivým zájmem nejen médií, ale i odborné kritiky.
Dalo by se předpokládat, že čtenáři Moderního bytu poslouchají její hity z nejnovějších přehrávačů, usazeni v pohodlném křesle a s nohama na posledním typu podnožky dovezené přímo z Milána. Tiše, Marie Rottrová zpívá.
A pak? Ji osobně asi při odpočinku spatříte jen vzácně. Mezi přesuny z televize do nahrávacího studia a na koncert totiž ještě vaří, pracuje na zahradě, stará se o psa a s babičkovskou pýchou a obavami o koženou sedačku zároveň pozoruje, jak si u ní v pokoji udělali vnoučci trampolínu.
„Až kluci vyrostou, budu to tu asi muset přezařídit,“ povzdychne si Marie, když si vzpomene, jakým způsobem její smetanovou koženou sedací soupravu využívají pětiletý Bruno a tříletý Max. – „Na další zařizování jste tedy připravená. A stavět nebudete?“ ptám se možná podivně, ale protože vím, že tato křehká dáma už postavila a zařídila tři domy, napadlo mě, jestli nejde o koníčka. „Zatím uvažuji pouze o přístavbě nad garáží, kterou bych mohla zvětšit ložnici o šatnu,“ říká Marie Rottrová, „ale jeden sen ještě mám. Zatím se mi totiž ještě nikdy nepodařilo koupit ten pozemek, o který jsem původně usilovala, a tak jsem nakonec slevila z nároků a koupila jiný, který byl snadno k mání. Navíc byly všechny tři mé domy na vesnici, kam se víc hodí sedlová střecha. Ale já mám odjakživa představu velkého pozemku na kopci, s krásným výhledem na řeku. A na tom kopci bych měla jednoduchou funkcionalistickou vilu.“ – „Byl by tam les?“ – „Nemusel by tam být, ale výhled rozhodně na vodu ano.“ – „A uvnitř?“ – „Potřebuji k životu pohodlí a komfort, a to pro mě znamená velkou kuchyň s velkou spíží u ruky, pak jídelnu propojenou s obývacím pokojem, blízko pracovní komoru s prádelnou – nic by nesmělo být daleko. Ideální by ještě bylo mít jen velkými posuvnými dveřmi od obýváku oddělenou pracovnu s velkou knihovnou… To jsem si teď nemohla dovolit, pokud jsem chtěla jídelnu. Mám jídelnu, kuchyň a obývací pokoj, ale pracovnu musím mít v patře. Není to praktické.“ „Ráda vaříte, lákaly by vás nějaké zajímavé spotřebiče?“ – „Já jsem klasická kuchařka, nějaké elektrické spotřebiče mám, ale nepoužívám je. Nemám mikrovlnnou troubu, jen klasický gril. Když ale přijde moje osmdesátiletá maminka, s radostí používá všechny vymoženosti. Já ráda všechno krájím ručně, zdá se mi, že jídlo je pak opravdovější. Nad cibulí pláču a tlakový hrnec taky nemám. Pořídila jsem si plynový sporák a elektrickou troubu s grilem a vařím na plynu. Tam si můžu regulovat teplotu, jak potřebuji, pro přípravu číny nebo minutek se mi zdá plyn ideální.“
„Vím o vás, že jste vyhlášená kuchařka. Kdo vás učil vařit?“ – „Maminka, ale teprve když jsem se provdala. Neuměla jsem vůbec nic a pořád jsem byla na telefonu, až ji to nazlobilo a dala mi Sandtnerovou, kterou dostala ke svatbě. Jako malí jsme si v té kuchařce s bráchou hrozně rádi prohlíželi obrázky perníkových chaloupek…
Jak jsem procházela světem, naučila jsem se vařit spoustu jídel, italskou kuchyni, francouzská jídla, bulharskou, řeckou kuchyni, máme rádi papriky na olivovém oleji, čínu dělám, ale upeču i kachnu se zelím a knedlíkem, zvěřinu na víně… kamarád kapelník mi občas něco přinese, ale kančí a jelení se dá koupit i v Hypernově.“ „Tak mě napadlo, nelíbilo by se vám mít doma krb?“ – „Krb by se mi asi líbil, ale on chce ohromný pokoj, odstup a já jsem se s domečkem moc nerozšoupla, takže ho tam nemám.“ – „Ke krbu potřebuje člověk i hodně času, aby si ho vůbec užil. Patřilo by do vaší představy ideálního domu s velkým krbem i hodně času?“ – „Ani ne – tak přiměřeně. Když má člověk hodně času, má zase málo peněz.“ „Provází vás ještě něco (kromě kuchařky) jako vzpomínka na dětství?“ – „Ano, mám stylovou ořechovou jídelnu, ke které jsem dokoupila židle a od báječného truhláře jsem si nechala udělat stůl.“ – „A nelákalo vás někdy zbavit se starých věcí a nakoupit všechno nové?“ – „No, občas mě popadne taková věc, že vyházím polovinu šatníku, botníku, doplňků – a už to asi zase brzy udělám, mám takové staré mlýnky na pepř…“ „K vašemu ideálnímu domu určitě patří zahrada.“ – „To samozřejmě. Odjakživa mám hrozně ráda zahradní restaurace… Když jsme s kapelou jezdili do zahraničí, všude bylo plno zahrádek, sezení pod stromy – ve Švýcarsku, v Itálii, Francii.
Vzpomínám na hospůdky, kde dělají domácí sýry a sedí se pod kaštany – proto i já potřebuji zahradu. Od května do konce září máme nábytek na zahradě a žijeme venku. Kdyby to šlo, chtěla bych zahradu širší, mám 15 m široký pozemek a tak jsem se nemohla rozjet, jak bych si představovala. I tak se na zahradu vešel bazén 8 x 4 m a travnatá plocha na fotbal pro kluky. Opticky je zahrada předělená ozdobnými keři a zakrslými stromy, za plůtkem mám zelinářskou zahradu, se kterou mi pomáhá soused. Vypěstovala jsem hlávkové saláty, rajčata, okurky, celer, cibuli a v záhonu mezi borovicemi rostou i lesní jahody. Taky pár keřů rybízu červeného a černého pro děti, mají hrozně rády, když v létě můžou ozobávat zahradu.“
Marie Rottrová si vybrala vybavení v ceně 998 606 Kč.
Kontakty: BAUMATIC, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 0428/33 21 11; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 02/24 81 90 11, tel.: 02/24 81 90 94; DOMO SERVICE, V Lužích 818, hala B, Praha 4, tel.: 02/91 91 27 11; DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 28 50; GARDENLINE, Rašínovo nábř. 34, Praha 2, tel.: 02/24 91 61 98; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 02/24 91 85 58, tel./fax: 02/24 91 95 99; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 02/22 25 21 41; LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha 2, tel./fax: 02/24 92 29 99; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 2, tel.: 02/24 94 14 31; SELENE, Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 0338/31 34 10; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 02/72 73 39 37; VILLEROY & BOCH AG, Biskupcova 36, Praha 3, tel.: 02/651 47 70
text: Pavlína Blahotová foto: Petr Zhoř a archiv |
Tiše, Marie zpívá
Žijeme v době, kdy většina celebrit chodí na schůzky spojené s fotografováním zásadně po obědě a s vizážistou v zádech. Zpěvačka Marie Rottrová však přijela místo v deset dopoledne ještě o čtvrt hodiny dřív a nalíčená byla z domova.