|
|
Menší venkovský dům zdědila rodina po prarodičích. Po nich tu také zůstaly staré předměty, kterých se novopečení majitelé nechtěli zbavovat. Líbil se jim nejen jejich vzhled, ale i funkčnost. Toto dědictví po předcích si oblíbila zejména paní domu, a tak se rozhodla, že je využije i v kuchyni nové.
Ani techno, ani rustikál „Na novou kuchyň jsem si musela chvíli počkat,“ vypráví. „Ve starém domě je pořád něco důležitějšího. O to víc jsem ale měla času o ní přemýšlet. Chtěli jsme místnosti uchovat původní venkovský styl, který není zbytečně přezdobený a přitom v něm modernější prvky, jako je třeba nerezový dřez či sporák, neruší.“
Klasické rustikální kuchyně z nabídky studií však jejich požadavky zcela nesplňovaly, a ty, které se jim líbily, byly zase příliš drahé. Proto se rozhodli, že nechají nábytek zhotovit na zakázku. Naštěstí objevili truhláře, který se dokázal ztotožnit s jejich představou. S ním pak postupně vybírali vhodný materiál, tvary i barvu budoucí kuchyňské sestavy.
Hnědá, zelená, nerez Protože je kuchyň v přízemí, kde je jen jedno okno, nechtěli tmavý nábytek a zcela světlý povrch zase zavrhli z praktických důvodů. Proto volili středně hnědý tón kombinovaný se zelenou barvou.
Místnost není příliš velká a volný prostor u zdi bez okna či dveří je tu jen jeden. Jelikož sem ještě bylo nutno umístit jídelní stůl, zbylo místo na sestavu pouze u volné stěny. Sem se musely s výjimkou lednice vejít i všechny spotřebiče. Nejjednodušší tak bylo situovat varný a pracovní prostor do jedné linky. Ve spodní části sestavy jsou pod pracovní deskou zabudovány zásuvky, dvě skříňky, myčka a sporák. V horním prostoru jsou uzavřené horní skříňky jen po stranách, uprostřed je otevřená police. „Připadá nám to praktičtější,“ konstatují majitelé. „Na poličce je koření a další často používané suroviny lépe dostupné.“
Po celé délce pod otevřenou policí je umístěna závěsná tyč na drobné náčiní. V levé části sestavy jsou prosklené skříňky, které slouží jako zásobníky potravin, na konci jsou nad sebou umístěné skříňky, které připomínají samostatně stojící starý příborník. Dvě volné zóny kuchyňské desky jsou odděleny sporákem. Část u dřezu slouží jako pracovní, na druhé je umístěna mikrovlnná trouba a je tu i dost místa na odkládání nádobí. Dlouhá souvislá linie otevřené police je přerušena efektním komínovým odsavačem. Aby byla kuchyň barevně sladěná, zvolili majitelé k zelenohnědému povrchu spotřebiče v nerezové úpravě.
„Největší problém jsme měli se zásuvkou a vypínači světla,“ vyprávějí manželé. „Bílá i černá barva by tu příliš vynikla, a tak jsme museli investovat do podstatně dražšího typu ve stříbrošedém odstínu.“
Konečně prostor, konečně myčka „Po několika letech, kdy jsme měli při vaření k dispozici jen kousíček volné plochy, si nemůžeme vynachválit dostatek pracovního prostoru,“ pochvalují si majitelé. „Museli jsme sice oželet v kuchyni chladničku a umístit ji do přilehlé předsíně, ale díky dostatku místa na kuchyňské desce se tu i lépe udržuje pořádek.“ Kromě vyhovujícího pracovního prostoru si paní domu pochvaluje i novou myčku. Vedle ní je umístěn dřez s odkapávací plochou. „Jakkoli je myčka ve čtyřčlenné rodině dostatečně vytížena, během vaření je zapotřebí stejně část nádobí odmývat, a tak místo věnované odkapávací ploše nelitujeme.“ V otevřené polici zbylo dost prosoru na umístění starých předmětů, které tu nejsou jen na ozdobu. Mlýnky na mák či kávu i jiné nádoby běžně používají, zprovoznit se podařilo i starodávné hodiny. Kuchyň je příjemně zabydlená, je tu útulno a její nový kabát dobře zapadá do celkového stylu venkovského domku.
text: Libuše Lhotská foto: Kamila Břízová |
Nové staré časy
Někdy vznikne návrh interiéru impulzivně, během několika okamžiků, jindy je výsledkem dlouhodobého plánování a přemítání. Tak vznikla i kuchyň, kterou jsme navštívili a ve které se majitelé snažili skloubit kouzlo starých časů s přednostmi současnosti.
