Alternativní ekologie v obytném prostoru

Vypadá to, jako byste se vždy snažil přiblížit svoje návrhy potřebám uživatele.
V ateliéru připravujeme pod mým vedením návrhy interiérů a nábytku podle individuálních požadavků a potřeb uživatelů. Na přání navrhuji také celé architektonické koncepty, počínaje výběrem místa, architektonickou studií, stavebním projektem a konče autorským dozorem. V rámci své činnosti se věnuji také umění feng shui, to je harmonizaci a vyváženému uspořádání životního prostoru ve všech jeho jemných souvislostech. Ve své tvorbě kladu důraz na to, že vše se v čase mění, a proto na tuto skutečnost dbám i ve světě navrhovaných forem.

Feng shui je u nás zatím poměrně málo rozšířené, mohl byste nám tuto metodu trochu přiblížit?
Mnozí z nás se stále častěji zamýšlejí nad tím, jak co nejlépe zharmonizovat svůj život. Máme zájem o zlepšení svého bytu, zdraví, nebo vztahů se svým okolím. Proměňovat obytné prostředí lze jako celek. Jedním z možných řešení těchto požadavků a potřeb je dávné učení feng shui. Je to tradiční čínské umění harmonického uspořádání prostoru. Protože je to nauka velmi univerzální, lze ji uplatnit kdekoliv na Zemi. V současné době se proto stává velmi populární a stále více lidí jí věnuje svou pozornost.
Tato metoda je založena na tisíciletém pozorování vztahů a rytmů v přírodě a vesmíru ve vztahu k člověku a jeho obytnému prostředí. Například v Hongkongu si každý stavebník najímá konzultanta feng shui. Centra tohoto umění jsou také v Londýně nebo v New Yorku. Vzdělávají se zde jak architekti, tak lidé, kteří mají zájem o harmonický život ušitý na míru. Podle principů feng shui vznikly například takové budovy, jako je slavná Shanghai Bank od architekta Fostera v Hongkongu nebo moderní dostavba Louvru v Paříži.

Na vaší práci jsem si všimla, že v rámci vašich projektů zahrnujete i další netradiční řešení. Mohl byste váš přístup více přiblížit?
Ano, snažím se zpracovávat architektonické projekty v širších souvislostech. Protože jsme součástí přírody, má na náš život vliv celá řada různých projevů okolního prostředí. A zpětně pak i my svým chováním a rozhodnutími máme vliv na něj, na naše obytné prostředí a celou planetu Zemi. Svými návrhy tento pohled respektuji a rozvíjím.
Každý projekt většinou koncepčně dělím na čtyři oblasti zpracování. První úrovní je oblast hmotná. U domů a nábytku reprezentují tuto část materiály a úsporné technologie. Je to také například řešení vhodné funkční dispozice vzhledem k potřebám rodiny a orientace domu ke světovým stranám. Do této části zahrnuji i zohlednění projevů zemního záření nebo vliv elektromagnetického smogu.
Druhé úrovni projektu říkám rovnováha životních sil. Zde navrhuji řešení vedoucí k harmonizaci systémů nesoucích životní sílu. U člověka reprezentuje tuto úroveň předivo energetických meridiánů a jejich centra – čakry. V obytném prostoru jsou podobné vztahy. Každé místo má svoje silové předivo, které jím proniká a oživuje je. Pokud je harmonické, daří se zde dobře i člověku.
Třetí úrovní jsou city. A to jak lidské, tak ty, které jsou v prostoru. Všichni přece velmi dobře známe ten první pocit z nějakého místa, kam přijdeme poprvé. Někde bychom rádi zůstali, jinde nepobudeme ani chvilku. City nesou kvalitu místa a z něho vyplývající typ života, který se tam usídlí. Aspekty citových sil místa řeším prostřednictvím horoskopů domu a jeho obyvatel. Součástí této části projektu jsou pak také různé harmonizační metody a postupy.
Čtvrtou úrovní je oblast duševní. Tato část pro nás znamená inspiraci. Je to výraz jedinečnosti nejen naší osobnosti v rámci našeho obytného prostoru, ale také inspirativnost místa samého. Jsou přece krajiny nebo stavby, které nás osloví na celý život. Dbám proto ve svých projektech i na to, aby každé místo i člověk mohli vyjádřit všechny svoje přirozené zvláštnosti. Jen díky tomu se nám podaří zachovat mnohotvárnost forem života.

Co se týče první úrovně hmotné oblasti v projektu, jaké doporučujete například materiály nebo úsporné technologie?
Protože mám zájem na zachování trvale udržitelného rozvoje a přírody, navrhuji do projektů materiály, které jsou zdravé jak pro člověka, tak pro Zemi. To znamená nenáročné při výrobě, vhodné pro pobyt člověka a nakonec snadno recyklovatelné. U staveb jsou to nejčastěji dřevo, pálené nebo nepálené cihly, keramika, materiály na bázi dřeva (překližky, dřevoštěpkové desky apod.) nebo třeba zajímavý materiál – desky ze slámokartonu.
Co se týče úsporných technologií, doporučuji topení využívající pasivní solární systémy. Nejčastěji navrhuji úsporný systém topení kombinující výměnu tepla (rekuperaci) a vnitřní akumulační stěny. Je to systém úsporný nejenom pořizovací hodnotou, ale především při provozu. Pokud je objekt správně navržen, zaplatíte za topení zhruba o polovinu méně než u běžných typů ústředního vytápění klasickými radiátory. Na celý projekt je navíc možné požádat o dotaci u České energetické agentury. Žádost se dokládá energetickým auditem. Dotace pak může činit až 250 000 Kč, maximálně však 30 % z celkových nákladů na stavbu.

Jak funguje pasivní solární vytápění do akumulačních stěn?
Je to systém vytápění využívající energie Slunce. A to takzvaným pasivním způsobem, tedy s co možná nejmenšími energeticko-výrobními a provozními vstupy. Hlavním topným médiem je vzduch. Je ohříván v teplovzdušných kolektorech na střešním plášti nebo je nasáván ze zimních zahrad nebo kvalitně zasklených jižních balkonů. Jeho pohyb zajišťují malé větráčky. Systémem podlahových nebo stropních kanálků je teplý vzduch přiváděn do akumulačních stěn z nepálených cihel uvnitř bytu. Ty pak sálají teplo do bytu. Teplota stěn je jen o několik stupňů vyšší, než teplota interiérů, mají však velkou plochu.
Další trasa teplého předehřátého vzduchu vede do rekuperační jednotky. Tato jednotka (český výrobce Atrea) předává teplo vzduchu, který je vydechován systémem kanálků přímo do jednotlivých obytných místností. V létě slouží naopak akumulační stěny k vnitřnímu ochlazování bytu. Chladný vzduch je v noci jímán na severní straně objektu a vháněn do akumulačních stěn, které během teplých dnů teploty vnitřního prostředí bytu vyrovnávají.

Jak konkrétně řešíte problém eliminace elektromagnetického smogu?
Vzhledem k tomu, že se obecně zvyšuje tendence projevů elektromagnetického smogu (vysílače, satelity, mobilní telefony, tramvaje, auta, elektrospotřebiče, silnoproudé rozvody aj.), a to zvláště ve městech, jsou v rámci navrhovaných staveb začleněna následující opatření. Elektrické rozvody jsou vedeny stíněnými kabely a jejich trasy se vyhýbají dlouhodobě obývaným místům v domě. Místnosti, jako jsou ložnice a dětské pokoje, jsou navrženy konstrukčně tak, že v jejich stěnách, obkladech a podhledech převládají prvky na bázi dřeva, pilin, slámokartonu a papíru. Tyto materiály elektromagnetický smog pohlcují.
Jedním ze zdrojů životní energie je pro člověka kosmická radiace, která se na zemském povrchu setkává se svým protějškem – silami Země. Tento druh sil je zapotřebí stavbou ochránit a umožnit člověku pokud možno je nerušeně načerpávat. Proto si také člověk lehá v noci do vodorovné polohy, aby mohl tyto harmonizující energie přirozeně čerpat větší plochou svého těla.

A co projevy zemního záření?
Jsou to obecně naší kulturou nazývané geopatogenní zóny. Tento výraz je však zavádějící. A to v tom smyslu, že dává tomuto druhu zemního vyzařování negativní charakter. Jde však o běžnou součást přírody, která může být pro člověka nezdravá pouze pokud se v takových místech nebo kříženích zdržuje dlouhodobě. Dispozice navrhovaného bytu nebo domu je pokud možno průběhu linií zemního vyzařování přizpůsobena. Místa spánku a dlouhodobého sezení navrhuji do oblastí mimo tyto pásy dynamického záření.
Na základě celkového tvaru pozemků nebo starých staveb a směrů linií zón je možné si povšimnout určité tvarové podobnosti. Již několikrát se mi tato skutečnost na různých projektech spojených se starými budovami potvrdila. Lidé ještě tak před 1000 lety běžně tyto projevy matky Země sledovali, respektovali a přizpůsobovali jim svá obydlí a tvary pozemků. Z hlediska života v přírodě plní toto záření nezastupitelnou roli. Je totiž často nositelem různých silových míst, centry sídel elementárních bytostí (vědomí místa) nebo míst nadechování a vydechování prostoru.

Akademický architekt Oldřich Hozman
se narodil v roce 1964 v Praze. V roce 1989 vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a v rámci posledního ročníku studoval na University of Industrial Arts v Helsinkách. Ve svém studiu ARC se snaží citlivě navrhovat domy, interiéry i design nábytku s vědomím sounáležitosti člověka a přírody.

Připravila: Marta Drahorádová
Foto: Pavel Štecha a archiv architekta

Zdroj: Můj dům 4/01