|
|
Jedete dlouhou, ale velmi dlouhou alejí, pak řidič vystoupí a něco zašeptá do mikrofonu u vstupního portálu, otočí se a spokojeně kývne hlavou. Začíná se otevírat brána. Pomalu, pietně a hlavně automaticky. Někdo, kdo sleduje obrazovky napojené na všudypřítomné kamery, rozhodl, že jste žádoucí. Smíte vstoupit. Milionový nápadU starého mlýna v Malmesbury plave labuť. James Dyson labutě miluje. Viděl je před několika lety při návštěvě Prahy a inspiroval se. Pan Dyson disponuje jměním, které mu dovoluje pořídit si a živit jakékoliv zvíře, takže je vlastně štěstí, že po Praze nepobíhají nosorožci. Své bohatství nezdědil. Je z těch, kteří jednoho dne dostali výhodně zpeněžitelný nápad. Přišel domů a zapnul vysavač. Zjistil, že špatně saje. Sáček byl plný. Hluboce se zamyslel: Proč má například žárovka stoprocentní výkon až do svého totálního zničení a vysavač ne? Sáček naplněný prachem sací výkon sni- žuje! Designér a vynálezce v jedné osobě vyhlásil sáčkům válku. Zaujal ho průmyslový způsob čištění plynu formou odstředění namísto obvyklé filtrace. James Dyson vyrobil šest tisíc(!) prototypů, aby vyvinul vysavač Dyson. Jak snadné. Praskla vodaStěny jsou fialové, koberce taky fialové, desky pracovních stolů mají fialovou barvu. Toalety září do fialova. Fialová je pro Jamese Dysona, zdá se, stejně nutná jako vzduch nebo voda. Fialové jsou i pokrokové „bezsáčkové“ vysavače. Zdi továrny v Malmesbury ukrývají Dysonův fialový svět. „Když jsem podepisoval smlouvu v Japonsku, volala mi manželka, že v bytě praskla voda a nemá čím zaplatit opravářům,“ svěřil se James Dyson při vzpomínkách na začátky podnikání. Jen Japonci byli zprvu ochotni uvěřit vizi nového principu fungování vysavače, na jehož vývoj se Jameson (tak mu familiárně říkají Angličané) hříšně zadlužil. Díky smlouvě s japonskou společností splatil dluhy a zahájil vlastní výrobu v Anglii. V továrně hraje hudba. Dělníci u montážního pásu se vlní v bocích a s „happy“ výrazem v tváři spojují díly vysavačů. Původně starou a nevyhovující budovu továrny v Malmesbury doplnila nová od světoznámého architekta Chrise Wilkinsona, kterou v roce 1998 otevíral Charles, princ z Wallesu. Kolem stavby čerpající z kořenů hi-tech se „potuluje“ padesát figurativních soch Petera Burka vyrobených ze starých měděných kotlů. Dyson se stal symbolem úspěchu a královna ho hodlá povýšit do šlechtického stavu. O penězích se šeptáV Malmesbury při vyslovení Dysonova jména nikdo nezaváhá. Před pár lety tu žilo tři sta lidí. Dnes jen u Dysona pracuje tři sta vývojových inženýrů — vesměs absolventů prestižních univerzit — a stovky dalších zaměstnanců. O práci je zájem už proto, že jistě nebude podhodnocena. O penězích se v Anglii sice taktně šeptá, ale před továrnou stojí parkoviště… Náhodný kolemjdoucí z české kotliny by si podle něj mohl splést továrnu s luxusním hotelem pořádajícím party pro high-society. Zaměstnanci se nezřídka vozí v kabrioletech značky BMW. Také díky prosperující továrně si pan Dyson může dovolit dům v prestižní londýnské čtvrti Chelsea. „Kolik vás dům stál?“ — „Nezlobte se, to si nechám pro sebe.“ Nevzdal jsem se: „Milion liber?“ Podíval se na mne jako na naivku, co o realitách, natož o realitě nemá zdání: „Byl mnohem dražší!“ I kdyby stál „jen“ milion, je to přibližně padesát šest milionů našich korun. Polkl jsem nasucho. Když dojde řečKaždý má šanci, dnes to vím. Každý má šanci zamyslet se nad zaběhnutým principem myčky na nádobí, kávovaru nebo toustovače. Možná mohou svou funkci plnit jinak a lépe — jako Dysonův vysavač. Možná jsme se zapouzdřili ve stereotypech a musel přijít „novátor“ z Anglie, abychom uvažovali o starých věcech jinak. Zatím však stačí otevřít se novinkám. Mám doma Dysonův vysavač. Saje skvěle. Udrží na hubici ve vzduchu i Zlaté stránky. Nevím sice, jestli bych se bez takového výkonu neobešel, ale pokud dojde řeč, návštěvu kouzlo s vysavačem vždy zaujme. TEXT: PETR TSCHAKERT FOTO: PETR TSCHAKERT A JOSEF MOURNÝ |
