Komu chutná dřevostavba

Navzdory svému označení nemají takzvané „dřevokazné“ organizmy žádný zlý úmysl „kazit“ dřevěné konstrukční prvky vašeho domu. Přesto to dělají. Zcela zřejmě vám to bude velice vadit, protože dům vás stojí ohromné peníze. A tak ačkoli máte kladný vztah k přírodě, nezbývá vám nic jiného než – hubit. Neberte si to tak. To je prostě příroda. Plísně, houby a hmyz jsou téměř všude, patří k nejpočetnějším skupinám organismů. Vypořádáte-li se s nimi na nevelkém bojišti svého domova, přírodní rovnováhu neohrozíte. A chcete-li ještě uklidnit rozbouřené svědomí, připomeňte si, že dřevostaveb je v českých zemích právě poskrovnu. Tak, a válka může začít…

Tváří v tvář nenasytům

Musíme-li už tedy bojovat a chceme-li v tom uspět, musíme znát „nepřítele“. Jsou jimi biotičtí neboli biologičtí škůdci: organismy narušující nebo ničící dřevo. Konkrétně se jedná o dřevokazné a dřevozbarvující houby, dřevokazný hmyz, bakterie a také plísně.

Destruktivní působení dřevokazného hmyzu hrozí už při vlhkosti vyšší než 10 %, a přesáhne-li na delší dobu 20 %, napadají dřevo také dřevokazné houby.

Proto dřevěné stavební prvky a konstrukce, jimž hrozí déledobá vyšší vlhkost, musejí být ošetřeny chemickými prostředky. Ty jsou jednak fungicidní (proti houbám), pak insekticidní (proti hmyzu) a také protiplísňové. V oboru nátěrových hmot soupeří na českém trhu hned několik konkurenčních firem, a tak je k dostání opravdu značné množství vhodných jak univerzálních, tak i zvláštních přípravků.

K použití specializovaných prostředků je však potřeba nejprve škůdce identifikovat. Pokud si nejste jisti, povolejte raději stavebního odborníka nebo biologa. Ti pak na základě diagnózy poradí i odpovídající postup. Pak teprve můžete přistoupit k účinné nápravě. Škůdce zlikvidujete, napadené konstrukce či povrchy opravíte a ošetříte.

Dřevomorka a spol.

Pravým postrachem dřevěných staveb jsou houby. Mezi biologickými škůdci dřeva jsou nejnebezpečnější. Vlákna jejich podhoubí destruují dřevo velmi zákeřně, a než je odhalíte, dokážou zamořit velkou část domu.

Zvlášť to platí o dřevomorce domácí (serpula lacrymans). Její podhoubí rozkládá celulózu, prorůstá tak sktrukturou dřeva, ale její zvláštní vlákna se proderou i zdivem a jinými materiály. Na povrchu pak dřevomorka vytváří plodnice (nejčastěji v místech slabého proudění vzduchu), které zrají až k výtrusům. Až 6 000 za minutu jich vyprodukuje 1 cm2 plodnice. Do roka jsou schopny vyklíčit všechny, po šesti letech ještě 90 %. Z toho je jasné, že sanace v případě dřevomorky musí být maximálně důsledná, protože nikdy nemůže být absolutně dokonalá. Je proto nezbytné, aby opět nenastaly podmínky pro její vyklíčení.

Veškeré napadené dřevo i dřevo do jednoho metru od napadených míst se musí vyřezat a odstranit, a to včetně nejbližšího zdiva. Stačí úlomek se živým podhoubím zanesený na obuvi či oděvu do jiného vhodného prostředí, a nákaza pokračuje. Houba dokáže intenzivním rozkladem dřeva dokonce upravovat v uzavřených prostorách vlhkost substrátu i vzduchu.

Zdravé vlhké dřevo napadá houba koniofora sklepní. Její nebezpečnost tkví však zejména v tom, že „předpřipraví“ dřevo pro dřevomorku. Dalším nepřítelem jsou houby trámovky (gleophyllum). Například velmi houževnatá trámovka plotní bývá do objektu zanesena se dřevem a také se vyskytuje v krovních konstrukcích. Trámovky ničí dřevo zevnitř, takže dlouho unikají pozornosti. Z toho důvodu je neohrozí ani povrchové fungicidní nátěry. Projeví se až destrukcí dřeva. Objekt může trámovka napadnout přes vnější dřevěné prvky, pokud dům stojí třeba ve vlhkém údolí či v husté vegetaci. Zvlášť nebezpečná je trámovka trámová, která se spokojí s nízkou vlhkostí a odolává i vyšším teplotám. Může opětovně růst i po několikaletém vyschnutí. Škodlivostí srovnatelná s dřevomorkou je vzácnější pornatka, která napadá dřevo jehličnanů podobně jako outkovky, jež rozkládají dřevo velmi rychle, ale poškodí třeba i betonové prvky. Pro dub je velmi nebezpečný síťkovec dubový, především kvůli rychlosti, s jakou dřevo destruuje. Tolik tedy k nejčastějším dřevokazným houbám, i když jich existuje ještě celá řada. Některé houby způsobují tzv. modrání dřeva, většinou u smrků a borovic těžených v létě. Poměrně snadno je lze zlikvidovat odstraněním vlhkosti či chemicky. Pro pevnost konstrukce nepředstavují nebezpečí, podobně jako jiní škůdci – plísně. Ty však ohrožují především zdraví obyvatel domu, který je jimi napaden.

Hmyzí záškodníci

Velmi nebezpečným nepřítelem dřeva je dřevokazný hmyz. Napadá stavební konstrukce, krovy, podlahy i nábytek. Většinou patří mezi brouky. Z nich největšími škůdci dřevěných částí staveb jsou červotoči (anobiidae) a tesaříci (cerambicidae). Jejich larvy vyhlodávají chodby pod povrchem dřeva. Je-li napadení většího rozsahu, vzniká celá síť chodeb. Z jejich vletových a výletových otvorů se sypou jemné piliny a tvoří hromádky. Dřevo protkané chodbami postupně ztrácí pevnost a bortí se vlivem zatížení. Hmyz také škodí dřevu nepřímo – do chodeb může zanést některé plísně, to se týká třeba mravenců.

Larvy červotočů vydávají tikavý zvuk a jejich výletové otvory jsou asi 1,5 mm široké. Při působení larev tesaříků se ozývá typický vrzavý zvuk. Výletové otvory tesaříka bývají široké až 1 cm. Významným škůdcem je i dřevokaz čárkovaný (xyloterus lineatus) z čeledi kůrovcovitých (scolytidae). Dostává se do skladů už ve dřevě jako přezimující brouk nebo ve stadiu larvy. Samička navrtá ke sředu kmene mateční chodbu, kolmo k ní tvoří larvy síť chodeb. Takovým způsobem se znehodnocuje dřevo velmi rychle.

Je dřevostavba riziková?

Možná si kladete otázku, zda dům, jehož konstrukce spočívá více či méně na bázi dřeva, není vzhledem k nebezpečí napadení houbami, plísněmi a hmyzem vlastně nebezpečný. Nebojte se, panika opravdu není na místě. „Dřevostavbu“ v podobě krovu má nad hlavou většina majitelů rodinných domů a vil. A přitom krov jako součást ochrany proti srážkám bývá obvykle ve větším ohrožení než většina ostatních dřevěných částí domu.

Současné vyspělé dřevostavby se sendvičovými stěnami používají dřevo v drtivé většině pro nosnou rámovou konstrukci. Ta je buď součástí prefabrikovaných stěnových velkoplošných dílců, nebo ji dělníci zhotovují přímo na staveništi a pak ji teprve oplášťují. Z různě zpracované dřevní hmoty bývá i bednění stěny (dřevotřískové desky, dřevoštěpkové čili OSB desky). Někdy se používají pro zateplení staveb místo polystyrenů a minerálních vláken desky z dřevité plsti lisované bez použití tmelů. Oblibu mají i srubouvé stavby z opracovaného masivu.

Výrobci a dodavatelé by byli sami proti sobě, pokud by stavěli domy, které rychle podlehnou destruktivním vlivům v podobě povětrnosti a škůdců. Proto nakupují kvalitní řezivo a důkladně ho ošetřují a zpracovávají. Je nasnadě, že především to platí o firmách, které zavazuje tradice a které mohou čerpat ze svých bohatých zkušeností v oboru.

Dřevo do stěnových konstrukcí mnozí výrobci neošetřují chemikáliemi, ale pouze ho dosušují a dokonale ohoblují. Někteří pak zkompletované stěnové dílce lisují za vysokého tlaku a teploty. Jiní dřevo ovšem ošetřují i chemicky. Se zajímavým řešením přišla společnost Lux Haus, která chrání stěnový dílec tak, že spodní rám je chráněn masivní lištou z modřínového dřeva, které zvlášť dobře odolává napadení.

V případě krovů bývá napuštění ochrannými látkami už častější, v neobývaném podstřešním prostoru je pak spíš samozřejmostí.

Venkovní dřevěné povrchy jsou obvykle ošetřeny jen ochrannými nátěry a barevnými mořidly, případně laky.

Správná konstrukce jako prevence

Příčiny napadení dřevěných konstrukcí škůdci souvisí úzce s vlhkostí. Proto je nejdůležitější dřevo před ní ochránit. Toho se dosahuje stavebně-konstrukčními opatřeními, které zajišťují, že dřevo bude chráněno a odvětráváno. Jejich podstatou je zabránit zatékání srážkové vody (špatně zhotovená střecha nebo odvodnění), kondenzaci vzdušné vlhkosti (zejména netěsnosti parotěsné fólie, neprodyšná střešní krytina) a izolací stavby proti zemní vlhkosti. Dřevěné konstrukce musejí být uloženy tak, že budou neustále vystaveny volnému proudění vzduchu. Nesmějí být proto těsně zazděné (zhlaví podlahových trámů, krokve). To hrozí zvlášť při laické rekonstrukci staršího domu. Stačí ponechat mezi zdivem a trámem mezeru 2 až 3 cm.

Pokud dojde třeba ke krátkodobému zvýšení vlhkosti vlivem nějaké poruchy, hned nezoufejte. Stačí včasná oprava. Dřevokazné houby totiž potřebují ke své aktivizaci čas – dva tři měsíce. Příčinou napadení může být také nedostatečné větrání koupelen a kuchyní. Tehdy hrozí také výskyt plísní.

U nepodsklepených dřevostaveb záleží z hlediska nebezpečí vlhkosti na správné hydroizolaci základové desky. Svislé konstrukce pak bývají chráněny i většími střešními přesahy.

Ve druhé linii chemie

Spolehlivější ochranou – a teď se zřejmě dotkneme dnes tak pěstovaného ekologického útlocitu – je používání biocidních přípravků. Ty přijdou na řadu při prodlužování funkčnosti dřevěných prvků, například venkovních částí konstrukcí a fasádního bednění, při ošetření vnějších stěn starších srubů a při ochraně krovů nebo jejich nahrazených i ponechaných částí po rekonstrukci.

Vždy však platí, že je třeba minimalizovat chemickou ochranu dřeva. Toho nejsnáze dosáhnete právě konstrukčními opatřeními (vytvoření větracích kanálků, zvýšení tepelné izolace). Je to levnější, ekologičtější a hygieničtější. Teprve když jste učinili maximum tímto způsobem, sáhněte po chemii. Ta má zajistit ochranu jen v těch částech domu, kde nelze zajistit nízkou hranici vlhkosti dřeva konstrukčním řešením.

Přípravky proti biologickým škůdcům je pak možno preventivně použít buď jako samostatnou úpravu, nebo před nánosem barev. Pro snížení navlhavosti dřeva se aplikují vodoodpudivé (hydrofobní) přípravky.

Způsoby chemické ochrany

Průmyslovou impregnací dřeva se zde zabývat nebudeme. V rámci stavby, rekonstrukce nebo údržby se chemické ochranné prostředky aplikují nátěrem nebo postřikem.

Předtím však musíte dřevo připravit. Zbavíte ho prachu, starých nátěrů (ocelovým kartáčem, škrabkou), mastnot (ředidlem) a vyhladíte jeho povrch, který nesmí být narušený. Je třeba odstarnit případné zbytky lýka či kůry.

Ideální teplota pro nanášení ochranných prostředků, označovaných výrobci často jako napouštědla, by se měla pohybovat kolem 20 °C. Nižší teploty snižují pronikání látky do dřeva. Je-li tedy méně než 10 °C, nechte to na jindy. Ochranu proti hmyzu si načasujte na dobu, kdy dospělí jedinci daného druhu vylétávají, většinou se jedná o květen až září.

Prostředky můžete aplikovat nátěrem pomocí štětce nebo válečku. Většinou natíráme dvakrát až třikrát, vždy poté, co se předchozí nátěr vsákl.

K postřiku se přistupuje u rozměrných konstrukcí (např. krovy) nebo u špatně dostupných míst. Doporučuje se však první vrstvu nanést raději nátěrem. K práci postačí i zahradní postřikovač, používejte při ní ochranné pomůcky (brýle, respirátor, rukavice, případně pláštěnku aj.). O dalších speciálních aplikačních metodách jako injektáže, infuze či bandážování, kterými se zabývají specializované firmy, pojednávat nebudeme.

Chemické prostředky

K chemické ochraně dřeva proti houbám, plísním a hmyzu se používají sloučeniny silně toxické pro škůdce, ale v podstatě neškodné pro člověka a pro teplokrevná zvířata. K dlouhodobé ochraně se používají především chemicky stálejší anorganické sloučeniny.

Současné ochranné prostředky se dobře fixují na dřevo a jsou téměř nevyluhovatelné. Pro ošetření venkovních částí dřevěných konstrukcí jsou tedy zvlášť vhodné. Dřevo zabezpečené napouštědly proti napadení houbami, plísněmi a hmyzem se často ještě chrání krycími nátěry – barvami, lazurami či laky. Mnohé z nich mají v sobě zakomponovány účinné biocidní látky. Přípravky na bázi organických rozpouštědel, které prosáknou do hloubky, jsou vhodné i pro ošetření mírně narušeného dřeva.

Četnými výrobky lze ochránit i zdivo proti prorůstání dřevokazných hub. O konkrétních přípravcích předních výrobců pojednáme v některém z příštích čísel.

V exteriéru i chemicky

Dřevěné konstrukce v exteriéru je třeba chránit nejprve vhodným konstrukčním opatřením. Dřevěné prvky by měly být umístěny tak, aby voda stékala po vláknech dřeva. Rizikovým místem jsou i konstrukční spoje dvou a více dřevěných prvků, proto se utěsňují trvale pružnými tmely.

Životnost neošetřeného dřeva, které je vystaveno slunečnímu záření, srážkám, mrazu a větru, jež narušují povrch dřeva, a tím otevírají cestu škůdcům, se odhaduje ze zkušeností na dva roky až pět let. Chemickou ochranou a krycími nátěry jeho životnost mnohonásobně prodloužíme.

(Podle: J. Baier, Z. Týn. Ochrana dřeva. Grada. Praha 2001.)

Přehled nejčastějších příčin napadení dřevostaveb

Napadnou-li škůdci zánovní dřevostavbu, příčinou bývají především projektové, konstrukční a technologické chyby.

– Žádná nebo špatně realizovaná chemická ochrana dřeva v rizikových částech domu

– Téměř neprodyšné uzavření dřevěných konstrukcí v místech s možností kondenzace vlhkosti

– Těsný dotyk chladných kovových částí (vodovodní potrubí, šrouby) se dřevem může způsobit kondenzaci vody a tím dlouhodobé zvýšení vlhkosti dřeva (Proto pozor, když si do hrubé stavby zajišťujete na vodovod vlastní řemeslníky!)

– Předčasné uzavření dřevěných konstrukcí po mokrých procesech

– Ve vlhkých místnostech dřevěné obložení stěn bez větracích kanálků

– Nevhodné provedení parotěsných zábran znemožňuje vysoušení zdiva

– Použití vyluhovatelných ochranných prostředků v místech, kam může zatéci voda či proniknout sníh, čímž se ochranná látka vyplaví

– Špatně provedená hydroizolace základů a styku stěny se základy

– Použití přípravků s krátkou dobou účinnosti v nevhodnou dobu nebo na konstrukce později už nepřístupné

(Podle: J. Baier, Z. Týn. Ochrana dřeva. Grada. Praha 2001.)

Kontakty:

AUSTIS, a. s., Dalejská 680, 154 00 Praha 5–Slivenec,

tel.: 251 099 111, fax: 251 099 112, infolinka: 800 123 451

e-mail: austis@austis.cz , www.austis.cz

FINNY, s. r. o., Nad Jenerálkou 554/8, 160 00 Praha 6,