Pan Pišl od té doby vytvaroval jistě stovky bonsají, ale zcela výhradní náplní jeho obchodní činnosti se krásný, ušlechtilý koníček nestal. To by dnes stále měl svůj malý skleníček u garáže a ne centrum asijské zahradní kultury a bonsají s krásnou japonskou zahradou, kterou v sezoně projdou denně desítky nadšených milovníků přírody a jejích podivuhodných dítek a výtvorů.
Proměny bývalého smetiště
Místo, kde pan Pišl vybudoval své středisko, bývalý písník, zaříznutý hluboko do svahu, patří určitě k nejteplejším a dobře chráněným v Polabí. Pro vytápění skleníků to jistě má svůj příznivý dopad. Před pětatřiceti lety koupili písník, který se po ukončení těžby proměnil ve velké smetiště, rodiče pana Pišla. Po vyčištění tu mladí manželé postavili rodinný dům a zkultivovali jeho okolí do podoby zahrady. To už pan Pišl poslechl hlas svého srdce, opustil strojařinu a našel si místo v přírodě. Při výsadbách kolem domu se přesvědčil, jak jsou některé, zejména vřesovištní rostliny drahé, a rozhodl se je množit pro vlastní potřebu a později i pro trh.
První krůčky k bonsajím
V jedné knížce ho nadchly výtvory japonských bonsajistů a začal s prvními pokusy tvarování rostlin. Vysazoval je do kulatých misek pro krmení králíků a tvaroval, jak nejlépe uměl. Přesvědčen, že už základy bonsajistického umění zvládl, předvedl své výtvory na tradiční výstavě Pražského bonsai klubu. Sem zavítal i pracovník čínského velvyslanectví, přední bonsajista Qian Jian Gang. Prohlížel si exponáty s nehnutou tváří, z níž se nedalo vyčíst, zda je spokojen, zaujat, nadšen či zklamán. Pan Pišl si dodal odvahy a zeptal se hosta, co o jeho bonsajích soudí.
Studená sprcha
Po chvíli, v níž zřejmě hledal diplomatická slova a obraty, pan Gang pravil: „Jsou to docela slušné základy, z nichž by se při péči a znalostech dalo leccos pěkného vytvořit. Ale, nezlobte se, bonsaje to nejsou…“ To byla studená sprcha, ale pan Pišl se z ní rychle otřepal a na rozdíl od ostatních našich bonsajistů pohotově využil nenadálou možnost a pozval pana Ganga do Libčan, aby se od něho něčemu přiučil. A pan Gang mu ochotně a trpělivě ukazoval, jak z těch slušných základů vytvoří díla, jež mohou nést hrdé označení bonsai. Tak vzniklo přátelství, jež obohatilo obě strany. Pan Gang lépe poznal naši mentalitu, lidi, život na venkově, a pozorný žák pan Pišl se naučil mnoha tajům, postupům, jež vedou v tomto oboru k úspěchu. Zažil při setkáních s panem Gangem vzrušující, krásné chvíle, v nichž hrály hlavní roli drát, nůžky v dovedných rukou čínského umělce, jeho úžasná představivost a znalosti. Naučil se také vytvářet unikátní miniaturní, dva až tři centimetry vysoké bonsaje z jehličnanů, s nimiž pak udivoval na výstavách. Navíc získal řadu cenných informací o pěstování a tvarování bonsají v Číně a na Tchaj-wanu a o mezinárodním obchodu s nimi. Tehdy také pochopil, že množení a prodej vlastních výpěstků nemohou přinést obchodní úspěch a zabezpečení rodiny.
Přidala se rodina
Umění pana Ganga i rychlost, s jakou pan Pišl dokázal nezištně předávané znalosti a umění využít, přilákala a inspirovala manželku Hanu, dceru Danielu a syna Marka. O tom, že se do bonsají opravdu ponořili, svědčí skutečnost, že Marek dostal za cypřišek v lískovém oříšku vysoké ocenění na národní výstavě v Japonsku. Před dvaceti lety, kdy se v Čechách tvarovaly minibonsaje, už se v Evropě prosazovaly i rostliny velkých rozměrů. Vzácností nebyly bonsaje jamadori s kmeny silnými 20 i více centimetrů. Dnes už tyto efektní bonsaje najdeme u řady našich pěstitelů.
Čínská rodová tradice
Na místě někdejší garáže se skleníčkem vyrostly tři velké skleníky s nabídkou tisíců rostlin. Jejich vytápění plynem řídí počítač. Několikrát do roka přijde z Číny a Tchaj-wanu kontejner s pečlivě chráněnými bonsajemi. Pan Pišl navázal s Číňany dobré obchodní kontakty. Na místě se při svých cestách do Asie přesvědčil o vysoké úrovni tamních pěstitelů a tvůrců bonsají. Je to záležitost prestiže a solidnosti celých rodů, které pěstují bonsaje na velkých, v Číně dokonce na ohromných plochách. Viděl tam dokonce pěstební zahradu bonsají několik set metrů širokou a snad šest kilometrů dlouhou.
Nejen obchodní činnost
Dnes pan Pišl dodává bonsaje do řady velkých obchodů a ve svém středisku nabízí doslova vše, co je k tomuto krásnému koníčku potřeba. Ani v době velkého obchodního zatížení nezapomíná na osvětovou činnost, pravidelné výstavy, semináře, kurzy. Jednou za měsíc, vždy druhou neděli, se mohou zájemci seznámit ve středisku v Libčanech se základy tvorby a mnoha tajemstvími bonsají. Výrazem této kulturní stránky činnosti je nová, veřejnosti přístupná zahrada u střediska v čínském stylu – zahrada s altánem, s cestami lemovanými stovkami bonsají, jedinečnými zákoutími a výtvory a samozřejmě s jezírky, v nichž nechybí pestrobarevní, až šest kilo vážící kapři koi. Z altánu je krásný výhled na zahradu i okolí, inspirující k tichému posezení a zamyšlení. I nad tím, co všechno dokáže člověk, když jde vytrvale, trpělivě za svým cílem.
Pavel Chobotský, Foto autor
Zdroj: Můj dům 7/01
Pan Pišl od té doby vytvaroval jistě stovky bonsají, ale zcela výhradní náplní jeho obchodní činnosti se krásný, ušlechtilý koníček nestal. To by dnes stále měl svůj malý skleníček u garáže a ne centrum asijské zahradní kultury a bonsají s krásnou japonskou zahradou, kterou v sezoně projdou denně desítky nadšených milovníků přírody a jejích podivuhodných dítek a výtvorů.
Proměny bývalého smetiště
Místo, kde pan Pišl vybudoval své středisko, bývalý písník, zaříznutý hluboko do svahu, patří určitě k nejteplejším a dobře chráněným v Polabí. Pro vytápění skleníků to jistě má svůj příznivý dopad. Před pětatřiceti lety koupili písník, který se po ukončení těžby proměnil ve velké smetiště, rodiče pana Pišla. Po vyčištění tu mladí manželé postavili rodinný dům a zkultivovali jeho okolí do podoby zahrady. To už pan Pišl poslechl hlas svého srdce, opustil strojařinu a našel si místo v přírodě. Při výsadbách kolem domu se přesvědčil, jak jsou některé, zejména vřesovištní rostliny drahé, a rozhodl se je množit pro vlastní potřebu a později i pro trh.
První krůčky k bonsajím
V jedné knížce ho nadchly výtvory japonských bonsajistů a začal s prvními pokusy tvarování rostlin. Vysazoval je do kulatých misek pro krmení králíků a tvaroval, jak nejlépe uměl. Přesvědčen, že už základy bonsajistického umění zvládl, předvedl své výtvory na tradiční výstavě Pražského bonsai klubu. Sem zavítal i pracovník čínského velvyslanectví, přední bonsajista Qian Jian Gang. Prohlížel si exponáty s nehnutou tváří, z níž se nedalo vyčíst, zda je spokojen, zaujat, nadšen či zklamán. Pan Pišl si dodal odvahy a zeptal se hosta, co o jeho bonsajích soudí.
Studená sprcha
Po chvíli, v níž zřejmě hledal diplomatická slova a obraty, pan Gang pravil: „Jsou to docela slušné základy, z nichž by se při péči a znalostech dalo leccos pěkného vytvořit. Ale, nezlobte se, bonsaje to nejsou…“ To byla studená sprcha, ale pan Pišl se z ní rychle otřepal a na rozdíl od ostatních našich bonsajistů pohotově využil nenadálou možnost a pozval pana Ganga do Libčan, aby se od něho něčemu přiučil. A pan Gang mu ochotně a trpělivě ukazoval, jak z těch slušných základů vytvoří díla, jež mohou nést hrdé označení bonsai. Tak vzniklo přátelství, jež obohatilo obě strany. Pan Gang lépe poznal naši mentalitu, lidi, život na venkově, a pozorný žák pan Pišl se naučil mnoha tajům, postupům, jež vedou v tomto oboru k úspěchu. Zažil při setkáních s panem Gangem vzrušující, krásné chvíle, v nichž hrály hlavní roli drát, nůžky v dovedných rukou čínského umělce, jeho úžasná představivost a znalosti. Naučil se také vytvářet unikátní miniaturní, dva až tři centimetry vysoké bonsaje z jehličnanů, s nimiž pak udivoval na výstavách. Navíc získal řadu cenných informací o pěstování a tvarování bonsají v Číně a na Tchaj-wanu a o mezinárodním obchodu s nimi. Tehdy také pochopil, že množení a prodej vlastních výpěstků nemohou přinést obchodní úspěch a zabezpečení rodiny.
Přidala se rodina
Umění pana Ganga i rychlost, s jakou pan Pišl dokázal nezištně předávané znalosti a umění využít, přilákala a inspirovala manželku Hanu, dceru Danielu a syna Marka. O tom, že se do bonsají opravdu ponořili, svědčí skutečnost, že Marek dostal za cypřišek v lískovém oříšku vysoké ocenění na národní výstavě v Japonsku. Před dvaceti lety, kdy se v Čechách tvarovaly minibonsaje, už se v Evropě prosazovaly i rostliny velkých rozměrů. Vzácností nebyly bonsaje jamadori s kmeny silnými 20 i více centimetrů. Dnes už tyto efektní bonsaje najdeme u řady našich pěstitelů.
Čínská rodová tradice
Na místě někdejší garáže se skleníčkem vyrostly tři velké skleníky s nabídkou tisíců rostlin. Jejich vytápění plynem řídí počítač. Několikrát do roka přijde z Číny a Tchaj-wanu kontejner s pečlivě chráněnými bonsajemi. Pan Pišl navázal s Číňany dobré obchodní kontakty. Na místě se při svých cestách do Asie přesvědčil o vysoké úrovni tamních pěstitelů a tvůrců bonsají. Je to záležitost prestiže a solidnosti celých rodů, které pěstují bonsaje na velkých, v Číně dokonce na ohromných plochách. Viděl tam dokonce pěstební zahradu bonsají několik set metrů širokou a snad šest kilometrů dlouhou.
Nejen obchodní činnost
Dnes pan Pišl dodává bonsaje do řady velkých obchodů a ve svém středisku nabízí doslova vše, co je k tomuto krásnému koníčku potřeba. Ani v době velkého obchodního zatížení nezapomíná na osvětovou činnost, pravidelné výstavy, semináře, kurzy. Jednou za měsíc, vždy druhou neděli, se mohou zájemci seznámit ve středisku v Libčanech se základy tvorby a mnoha tajemstvími bonsají. Výrazem této kulturní stránky činnosti je nová, veřejnosti přístupná zahrada u střediska v čínském stylu – zahrada s altánem, s cestami lemovanými stovkami bonsají, jedinečnými zákoutími a výtvory a samozřejmě s jezírky, v nichž nechybí pestrobarevní, až šest kilo vážící kapři koi. Z altánu je krásný výhled na zahradu i okolí, inspirující k tichému posezení a zamyšlení. I nad tím, co všechno dokáže člověk, když jde vytrvale, trpělivě za svým cílem.
Pavel Chobotský, Foto autor
