Nostalgie rodinného zámečku

Majitelé pravidelně zpřístupňují objekt veřejnosti v rámci červnové akce Víkend otevřených zahrad a zájem vždy vydrží prakticky až do podzimu. Průběžně přicházejí také botanici, aby obdivovali krásu arboreta a spatřili i vzácné a méně známé druhy cizokrajných dřevin, které v místních podmínkách přečkají zimu. Doktor Ivan Brdička je nejenom dokonalým znalcem flóry a fauny (původně vystudovaný zoolog), ale také výborným hostitelem a průvodcem.

Moudrost tradice a kouzlo historie

Abychom pochopili krásu zahrad, je třeba vnímat také původní architekturu domu, která k nim neodmyslitelně patří. Majitelé se snaží o zachování genia loci a udržují dům i zahrady podle tradičních a architektonických zásad a doporučení.

Vilu postavil v roce 1921 pro svoji rodinu podnikatel Josef Novák, majitel Parkhotelu Monopol, který stával v těsném sousedství (dnes je tam nemocnice). Zahrada byla osázena převážně ovocnými stromy a významnou plochu zaujímaly zeleninové záhony pro potřeby kuchyně a hotelových hostů.

Poměrně dlouhou dobu se obě rezidence těšily zájmu výletníků, nicméně postupem času získávala na převaze módní letoviska v blízkých Jevanech a podnikatel byl nucen řešit svoji obtížnou finanční situaci prodejem vily a pozemku o výměře více než 5 000 m2.

Nemovitost s pozemky získal v roce 1931 pražský architekt Václav Šurovský a na přání své ženy Olgy provedl některé barokizující stavební úpravy, z nichž nejnápadnější je dodnes zachovaná fasáda vily.

Rodina využívala nemovitost pouze jako letní byt a o zahradu se staral profesionální zahradník, který bydlel v sousedním domku. A podle dochovaných materiálů to dělal velmi dobře. Architekt Šurovský mu poněkud „ztížil“ práci tím, že provedl některé parkové úpravy, a údržba takovéhoto skvostu byla poměrně náročná. Navíc byla nutná permanentní péče o parapetní skleník, který sloužil k pěstování květin.

„Archivní materiály praví, že jednou ze základních povinností zahradníka bylo to, že při příjezdu paní domu musely být vždy na stole čerstvé květiny, zvláště pak orchideje,“ vypráví Ivan Brdička a ukazuje na pečlivě střiženou část francouzské zahrady při jihovýchodním průčelí vily, která byla dodnes zachována v perfektním stavu.

„Obdobné řešení při jihozápadním průčelí jsme zrušili, protože jeden z mohutných buků začal působit jako rušivý element přísně vedeného typu zahrady,“ dodává současný majitel.

Zahrada jako rodinný klenot 

V roce 1946 se stal novým majitelem MUDr. Jiří Brdička a nemovitost je v majetku rodiny dodnes. Do roku 2000 nedošlo k žádným výraznějším změnám, kromě běžné údržby zeleně, oprav a modernizace interiéru vily.

Až teprve od roku 2005 se začíná psát nová etapa historie zahrady. Současní majitelé RNDr. Ivan Brdička s manželkou si na pomoc přizvali renomovaného zahradního architekta Matouše Jebavého, který navrhl architektonické řešení s respektem k původní koncepci, doporučil výběr stromů, keřů i ostatních rostlin a respektoval většinu cest v původních trasách.

Navržené řešení, zejména zcela novou základní kostru zahrady, majitel akceptoval, omezil pouze rozsah ovocné zahrady, aby mohl plně rozvinout svoji myšlenku meditační a čajové zahrady v japonském stylu. Podstatně též rozšířil výběr dřevin.

„Cílem obnovy bylo vytvořit příjemné prostředí v okolí vily, poskytující dostatek klidu a domácí pohody bez nutnosti vyhledávat vzdálené destinace. Aktivní i pasivní dovolenou lze teď prožít i doma,“ vysvětluje svůj záměr Ivan Brdička a zároveň prozrazuje, že každá zahrada je tvůrčím procesem, který nikdy nekončí.

„Stále je co zlepšovat, některá řešení se v současné době jeví jako méně vhodná, některé rostliny, stromy a keře již nechtějí spolupracovat a někdy ani žít na místech, která jsme jim před léty vybrali, a některé druhy prostě musíte mít, děj se co děj… Naše zahrada se postupně stala arboretem, ovšem s tou podmínkou, že sbírka druhů nesmí rušit původní architektonickou koncepci, ale naopak ji nevtíravě zdůraznit. Pozorný návštěvník může na relativně malé ploše najít prakticky všechny rody jehličnanů, schopných přežít místní zimy, a mnoho i velmi neobvyklých a vzácných listnáčů. To činí tuto zahradu naprosto unikátní,“ dodává a podrobněji seznamuje s přítomnými dřevinami.

Podle původního návrhu architekta Matouše Jebavého tvořilo kostru zahrady asi 70 druhů dřevin s klasickým podrostovým patrem pámelníků, tavolníků, mahonií a bobkovišní. Postupně ale přešla nízkoúdržbová zahrada k vyšší formě okrasných zahrad parkového typu a přibylo i odborné práce.

Majitel svého rozhodnutí nelituje. V současné době se jeho arboretum pyšní mnoha druhy i velmi vzácných dřevin. Restaurováním postupně prošel i dobový zahradní bazén z 30. let minulého století, který je v současné době opatřen moderním filtračním zařízením. Dostatečnou zásobu vody zajišťuje původní studna hluboká přes 30 metrů.

Upozornění na Víkend otevřených zahrad a další zajímavé domácí, regionální i mezinárodní akce najdete v aplikaci Kalendář v rubrice AKCE.