Pět nejkrásnějších zahrad

Inspirativní výsadba

Do pracné výsadby se pustili dva mladí lidé, kteří ovšem nejsou žádní amatéři: sami totiž vlastní zahradnictví. A tak je jejich soukromá zahrada vlastně vstupní vizitkou pro zákazníky. Najdeme tu celou řadu okrasných konifer, kvetoucích trvalek a množství půdopokryvných rostlin, plazících se mezi vkusně začleněnými kameny. Celý prostor nabízí v celku i jednotlivostech úchvatné pohledy. Každá partie nabízí nový působivý obraz. Dřevěná palisáda je vkusným řešením předělů prostoru, praktická drcená borka dává vyniknout odlišnostem rostlin.

Verdikt:
Zahrada je důkazem mimořádné citlivosti a moderního vztahu k okrasným výsadbám a přírodě vůbec.

Zelené sochaření

Charakter zahrady jednoznačně určují jehličnany stříhané do rozličných tvarů a velikostí a sezazované do skupinek kombinovaných z různých druhů. Většina z nich pochází z náletů z blízkého lesa a své ušlechtilé tvary získala díky nůžkám šikovných majitelů. Také kámen pochází z okolních polí a remízků. Vodní prvky zahradu obohacují o další dimenzi, v kombinaci s kamennými zídkami a stříhanými stromky vytvářejí středomořskou atmosféru.

SLOVO ARCHITEKTA

Jiří Prouza
Zahrada má osobitý styl, ve kterém se dají vystopovat vlivy dvou kultur – japonské a evropské. Celkově vzbuzuje pocit čistého a velkorysého prostoru. Intenzivně tvarované dřeviny u nás sice nejsou tradiční, ale pokud jsou takto mistrně zvládnuté, přinesou do zahrady oživení v podobě nezvyklých až fantazijních struktur.

Jako omalovánky

Okrasná a zároveň užitková zahrádka s nízkým venkovským plůtkem. Letničky, trvalky, bylinky, zelenina…, to vše umně a úhledně uspořádáno v rabátcích ohraničených přísně stříhaným buxusem. Osázeno s citem pro barvu a dobrou znalostí vzrůstu a tvaru rostlin. Drcená borka zabraňuje růstu plevele a usnadňuje tak poměrně náročnou údržbu zahrádky.

Verdikt: Pěstování plodin nemusí znamenat slámu čouhající z bot.

Romantika u řeky

Řeka, gotický most a les tvoří hranice pozemku, samotná zahrada je vlastně jen úzký pás vedle domu, který se rozšiřuje směrem dolů k řece. Kamenné schodiště je páteří zahrady, stupňovitě je terén řešen zídkami a vyvýšenými záhonky. Vše je z břidlice, která se v těchto místech už od dob císaře Karla IV. těžila. Náplavka s košatou vrbou a skromnou lavičkou vybízí k posezení. Rychle rostoucí psí víno zakrývá zčásti zahradu před nevítanými pohledy kolemjdoudích a na podzim obdaří pohledem na řetězce rudých lístků.

Verdikt: Pozemek je kvalitně členěn zídkami z břidlice, takže vzniklo několik odlišných zón, umožňujících různé aktivity.

SLOVO ARHCHITEKTA

Jana Pyšková
Zahrada u řeky mě vzala za srdce: přestože nikdo z rodiny nemá odborné zahradnické vzdělání, vypadá báječně. Je to tím, že majitelka i její rodina mají vztah k místu, cit pro přírodu, milují řeku, která je nejspíš nabíjí energií, nebo naopak uklidňuje, a obyčejný cit pro krásu. Velmi dobře je tu použit kámen a upraven terén.

S vůní orientu

Žádná špatná napodobenina, ale zdařilá inspirace východním zahradním uměním. Vše je vkusné, citlivě a velmi pečlivě dotažené do posledního detailu, a přitom zahrada nikomu nevnucuje falešnou představu, že je v Kjótu. Je s podivem, že malý prostor majitele nelimitoval ve výběru rostlin – jen je musí pravidelně „umravňovat“ řezem do vejčitých, kulovitých či obláčkovitých tvarů. Zahradu zpestřuje jezírko a krátký potůček, přes který vede můstek z kulatiny. Po něm lze snadno dojít na skryté místo, kde se dá tajně a nerušeně přemýšlet či meditovat.

Verdikt: Vzpomínky na zahrady Dálného východu jsou vkusné a nenásilné.

SLOVO ARCHITEKTA

Jiří Prouza
Zahrada má pozitivní náboj zejména díky množství bujné zeleně. Důležitým prvkem jsou kvalitní vzrostlé stromy, které tvoří dokonalou kulisu pro vlastní mikrosvět zahrady. Do malého prostoru se podařilo vtěsnat nejen řadu pěkných detailů, ale i zklidňující plochu trávníku.