Puntík na talířku

„Připadám si jako tupý balvan a prosťáček vedle těch božských a komplikovaných bytůstek, jinak řečených rostliny,“ svěřil se mi jednou zničeně pán malého domečku. Je výtvarník, duše košatá a hebká, a tak jej vyděsilo pár kapitol z učebnice fyziologie rostlin. Poprvé v životě si přečetl, co my zahradníci už většinou víme, že rostliny spolu komunikují vzduchem i půdou, rozeznají nahoře-dole i světové strany, parádí se více, nežli by potřebovaly pro pouhé přilákání hmyzu, vyzařují energii a také projevují obranný strach.

Poctivě se přiznám: I mne stále znovu schopnosti rostlin omračují. Sedli jsme si k vínu a já vyprávěla další příběhy neuvěřitelných strategií přežívání v rostlinné říši, o chemické konverzaci s hmyzem, tajemných komunikačních sítích kořenových systémů, mystériích symbiózy houbiček i příběhy objevování květin a dřevin a jejich putování v lidské civilizaci.

Spokojené rostlinky

Víno bylo skvělé a bylo jej dost… „Rozhodně nemůžeme tyhle tvory jen tak nazdařbůh vysázet. Musí také mít svůj domov,“ usnesli jsme se nakonec.

Nejprve se ale musela zpustošená půda hluboko nakypřit a nechat první zimu promrznout. Tím se jí obnovila drobtovitá struktura. Rostlinky jsou totiž spokojené až tehdy, když je v zemi dostatek vzduchu, a proto je pro každou zahradu právě tento první krok nejdůležitější.

Podle projektu se vyznačily trasy chodníčků a vysadily rostliny do volné půdy. Po nich přišly na řadu kytinky instalované do džbánů, korýtek, střešních tašek a dalších postýlek. Na závěr se ale zahrádka nedočkala vysetí trávníku. Většinu její plochy jsme vysypali bělavým křemenným pískem – jedna velká pěšinka, která návštěvníka přivede ke každé rostlince. Povrch písku se hned v únoru první rok ošetřil herbicidem Casoron a v tutéž dobu se aplikace každoročně opakuje. Jeho přítomnost v půdě funguje v určité hloubce jako jakési „prkno“. Přítomným rostlinám neubližuje a klíčící plevely na ně narazí a již nevyrostou. Je to známý způsob boje proti plevelům nejen v cestičkách, ale také v zahradnických školkách.

A to je příběh vzniku zahrádky nejzvláštnější: Zahrádka–artefakt, zahrádka–pokojík, zahrádka pro tichý rozhovor. Ten den se počala zahrada tvořená v tiché konverzaci mezi dvěma živými bytostmi. Mezi člověkem a rostlinou. Dialog v tomto příběhu dovedený možná do podoby příliš neobvyklé může být však poučný i pro ostatní začínající zahradníky:

Nenechte svou zahradu vysázet rostlinami použitými pouze jako stafáž a kulisa! Keře trčící a vyčítavé. Květiny módní, leč nesmyslné. Sázejte s citem a znalostí. Tak dobře, jak bude vaší zahradě, bude i vám. Šťastnou ruku!

Architekt:

Ing. Eva Vodrážková (1957)

– Vystudovala Zahradnickou fakultu VŠZ Brno v Lednici na Moravě.

– Po studiích pracovala v Botanickém ústavu ČSAV.

– Od počátku devadesátých let působí jako nezávislá zahradní architektka, spolupracuje také s architektonickými ateliéry.

Krédo:

Kvalitu bydlení určují především vlastnosti krajiny i zahrady.

– K jejím významným zakázkám patří mimo jiné zahrada soukromé rezidence Václava Havla, zámecká zahrada v Kladně, zahrada a rajský dvůr kláštera augustiniánů v Zaječově nebo soukromá rezidence v Káhiře. Vyprojektovala rovněž řadu rodinných zahrad.

Kontakty:

Ateliér zahradní architektury Ing. Eva Vodrážková,

mobil: 604 737 500,

e-mail: ewa.wolf@email.cz

text: Eva Vodrážková

foto: autorka

zdroj: Můj dům 3/2003