|
|
Pane profesore, vždycky mi připadalo, že jste měl už odmalička jasno v tom, co chcete v životě dělat… Ne úplně. Váhal jsem mezi hajným a zahradníkem. Zahradník ve mně zvítězil, a proto jsem se šel v roce 1948 vyučit k firmě Mašek a spol. v Turnově. Byl to velmi dobrý zahradnický závod, který se zabýval pěstováním květin, ovocných a hlavně okrasných dřevin. V zahradě se například nachází mateční strom odrůdy červenolistého buku Fagus sylvatica ‘Rohanii’. Jsem přesvědčen, že bez praktických zkušeností se nemůže nikdo stát dobrým zahradním projektantem!
Vyučil jste se, vystudoval střední školu, a pak jste odešel na vysokou školu do Lednice na Moravě. Byla to prý zlatá éra zahradnického školství. Ano, rád na ta léta vzpomínám. Dokonce jsem měl to štěstí, že jsem pracoval jako pomocná vědecká síla u profesorů, ke kterým jsme vzhlíželi s ohromnou úctou. Patřili mezi ně i slavní zahradníci – profesoři Šolc, Wágner a Machovec. Jako pomocná vědecká síla jsem pomáhal profesorovi Machovcovi křížit růže. Má láska k těmto květinám se táhne celou mou tvorbou a v žádné zahradě, kterou jsem navrhoval a byly tam pro jejich pěstování vhodné stanovištní podmínky, nechyběly.
Jistě se ale všechno netočilo jen kolem práce a studia, oba přece víme, že v našem oboru je i spousta zábavy. Máte pravdu. Velice rád vzpomínám třeba na veselé sázení leknínů na rybnících v lednickém zámeckém parku. S profesorem Šolcem jsem brázdili na kymácející se loďce hladinu zdejších rybníků a vše bylo velmi romantické a dobrodružné. Konečně po svědomité práci jsme vysázené rostliny museli „zalít“ dobrým moravským vínem. Nastala ale i doba, kdy jste se ocitl za katedrou vy, na Vyšší zahradnické škole v Mělníku. Vzpomínáte, jak jsme se vás vždycky snažili maximálně vytěžit, dozvědět se od vás to nejlepší? A co současní studenti – učíte pořád? Kdepak, s učením jsem již skončil, ale předávat zkušenosti mladým lidem mě bavilo. Mám rád jejich odvahu a optimismus. A zvlášť rád vzpomínám na váš ročník. Patřili jste mezi moje poslední studenty, u kterých jsem viděl skutečný zájem o zahradní architekturu. Nebáli jste se ho projevit navenek, diskutovali jste, dohadovali se. Ke konci jsem ale také zažil ročníky, které měly o obor velmi malý zájem. Chyběla mi u nich ta správná zapálenost.
Nejdelší část svého života jste strávil v průhonickém výzkumném ústavu. Nestýská se vám po něm a po slavné Dendrologické zahradě u dálnice? Nestýská, neboť jsem Průhonice ve skutečnosti neopustil, bydlím tu i pracuji stále. S bývalými kolegy se setkáváme, povídáme si a spolu stárneme. Zahrada u dálnice se zrodila z nadšení a především tisíců hodin strávených nad výkresy. Nejprve jsem vytvořil celkový koncept a jednotlivé oddíly zahrady jsem nechal detailně rozpracovat svým kolegům, odborníkům na dané dřeviny. Tenkrát již v zahradě pracoval i její nynější vedoucí Zdeněk Kissenbauer. Podívám-li se zpět, skoro se divím, že se vše podařilo realizovat v takové rychlosti, a nebojím se říci , že jsem na to pyšný. V roce 1974 jsme začali spolu s profesorem Marečkem a dalšími kolegy zpracovávat koncepci celé zahrady a již za dva roky se vysazovaly okrajové pásy. Zahrada se stále rozvíjí, doplňuje a já se do ní vždy rád vracím. Myslím, že každý, kdo má rád zahradní umění a vše, co je s ním úzce spjaté, se tam může inspirovat, poučit se a odpočinout si.
Navrhl jste řadu rodinných zahrad. Jaká má být zahrada, pod kterou byste se bez zaváhání podepsal? Každá zahrada by měla být originál. Čím více o zahradách vím, čím více jsem jich viděl a vytvořil, tím složitější je odpověď na to, co je v naší tvorbě originál. Stále se snažím hledat něco nového, každé zahradě vtisknout osobitost. Mám rád dřevo, železo a kámen. V „mých“ zahradách nesmí například chybět voda v jakékoli podobě. Sama víte, že trendy se, tak jako v módě, neustále mění…
Z doby studií si vzpomínám na vaše oblíbené azalky, hortenzie, dřevité pivoňky, pěnišníky a trvalky. Na vašich rozpracovaných návrzích vidím, že i modrá je pořád stejně dobrá, a proto nechybějí ani modřence a další cibuloviny. Já sama, ať chci nebo ne, objevuji „vaše rostliny“ i ve svých plánech a realizacích. Proč zásadně měnit to, co je pěkné a co se osvědčilo. Přesto stále hledám zajímavé kombinace uplatnění okrasných rostlin.
Za naprostý vrchol zahradního umění, který mi přímo učaroval, považuji čistý anglický styl, ale úplný puritán ani ve svém věku nejsem. Vadí mi sílící snaha našich památkářů zakonzervovat původní ztvárnění zahrad za každou cenu. Já bych se osobně nebránil vnést do historických zahrad svěží vítr, něco nového, zvláštního, tak jak se s tím setkávám v mnoha evropských státech. Samozřejmě že takové zásahy musejí být prováděny s citem a se znalostí věci. Například za velmi zdařilou obnovu považuji Klášterní zahrady v Chebu, kde se podařilo najít nevšední řešení historického parteru. V současné době veřejné zakázky již skoro nepřijímám a pracuji pouze na soukromých zahradách pro investory, kteří mne respektují a nekomplikují mi život mnohdy zbytečnými výtkami. Zakázky si vybírám dle jejich zajímavosti. Vzhledem ke svému věku již nemohu a nechci pracovat na plnou páru. Bez práce si však neumím život představit.
zpátky do severních Čech, na krátkou dobu zakotvil v Děčíně a posléze v Liberci, kde se začal intenzivněji věnovat projektování a zahradní architektuře. V roce 1974 přišla nabídka od ředitele Výzkumného a šlechtitelského ústavu v Průhonicích Jiřího Marečka. Vesnice se stala jeho rodině domovem, ústav dlouholetým působištěm; tam se zrodilo jeho nejcennější dílo – Dendrologická zahrada. Po roce 1989 založil vlastní ateliér. Autor mimo jiné navrhl zeleň některých pražských obytných souborů (Jarov, dosadby na Petřinách, Jižní město II), rekonstrukce zámeckých parků v Zákupech, Letohradě a Mimoni, libosadu v Jičíně, náměstí Svobody v Pelhřimově nebo Arbesova náměstí v Praze. Neobvyklým zájmem je úprava hrobů a hřbitovů. Projekty soukromých zahrad lze těžko spočítat. Píše odborné knihy a články. Letos sedmdesátiletý Drahoslav Šonský stále pracuje, cestuje a patří k uznávaným expertům v oboru.
Kontakty: Ateliér zahradní a krajinářské tvorby, Ing. Drahoslav Šonský, Dobřejovická 367, 252 43 Průhonice, tel./fax: 267 750 769, e-mail: d.sonsky@mybox.cz
text: Martina Hájková foto a obrazový materiál: Drahoslav Šonský |
Růže, voda, barvy…
Měla jsem velké štěstí. Vystudovala jsem slavnou zahradnickou školu v Mělníku, kde řada odborníků s láskou předává své zkušenosti studentům. Mým nejmilejším učitelem byl i zahradní architekt Drahoslav Šonský. Při setkání po delší době jsme u jeho oblíbeného vínečka vzpomínali na školu a povídali si o jeho životě a práci, která zůstala i jeho koníčkem.
