Umělecká zahrada v kopci

Členitý pozemek sedí pěkně v kopci. Je okrajem bývalého kamenolomu, proto má zahrada za domem tři úrovně. Na té nejvýše položené stojí dům, strmou část mezi ním a prostředním patrem tvoří skála, spodní patro leží ještě o kousek níž v údolí u potoka. Snad díky srázu se ani nezdá, že má pozemek 3 000 m². Když tu Iva Ouhrabková začala bydlet, stály tu ještě vraky aut po bývalé autoopravně. Zemi pokrýval perk, štěrkovitá zemina neboli zvětralá žula, která tvoří podloží Liberce. Zvlášť ve spodní části zahrady se rozprostírala buš bez jediného pořádného stromu, která se rozrostla jen z náletů.

Zmařené úsilí

Majitelka nejdřív nechala navézt na horní část zahrady hlínu a ze své dřívější zahrady přivezla spoustu rostlin, budoucí majitel totiž hrozil, že zahradu zplanýruje. Všechny je odvážně zasadila, včetně svídy krvavé, do prostředního patra zahrady.

Úsilí ale překazil stafordský teriér, hafan prostřední dcery. „Je to snad starý zhrzený zahradník, takže ty nejlepší stromy jednoduše ukousal,“ vzpomíná Iva. „Magnolii, červené lísky i vzácnou sibiřskou břízu, místo které je teď hortenzie. Vybral si ty nejhezčí stromy.“

Hezké tvarosloví

Poté, co se paní domu rozhodla dát zahradu do rukou zahradnice, došlo k nemilosrdné probírce zeleně. „I když nejsem proti zásadním řezům, zahradnice byla naopak jednoznačně pro, bylo potřeba nebát se,“ vzpomíná paní Iva. Odstranily se stříbrné smrky a všechno, co zbylo a hodně rostlo, prořezali ku prospěchu věci. Protože nejmladší dcera Johanka byla ještě malá, osadil se nebezpečný břeh nad skálou keři – červeným pichlavým dřišťálem v kombinaci se žlutým buxusem. Ostatně žlutou v zahradě si paní domu pochvaluje, protože v zeleni krásně svítí, například vilín se žlutými květy u vchodu do domu.

Z břehu je krásně vidět do patra pod námi i až úplně dolů k potoku, kde je schovaný krmelec pro srnky. Velký záhon v prostředním patře v polostínu tvoří svída. Hlavně v této části zahrady hraje prim tvarosloví různě velkých a barevných listů. „Až se keře rozrostou, vytvoří celistvou zelenou změť,“ představuje si paní domu. Pod keři rostou hortenzie – žluté, fialové, bílé, i nádherné fialovo-bílé kultivary. Díky nové výsadbě vzniklo v celé zahradě jen několik menších ploch na sekání. „Mám jiné zájmy, ale chci to mít okolo sebe hezké,“ přiznává Iva Ouhrabková.

Více článků z rubriky ZAHRADA ZDE.

Od levandule po vzpomínky

Skoro po celé léto voní v zahradě levandule. Majitelka ji čas od času ostříhá, aby zhoustla, i když přiznává, že je jí to pokaždé líto. Hned u vchodu na terasu najdete zeleninovou zahrádku s bylinkami do polévky, salátů a na čaj. Ostatně na terase se romanticky snídá, často se tu vyhřívá na sluníčku kočka, není divu, když jich tu je s těmi sousedovými dohromady osm.

Jako v každé zahradě tu najdou její majitelé také spoustu vzpomínek. U branky roste líska s červenými listy, kterou paní domu přivezla s nejmladší dcerou Johankou na kočárku. Čtrnáct azalek zase získala v šamotárně, všechny se, i když byly letité, chytly a krásně kvetou. Pod smrkem, kam letos zahradnice zasadila vřesy, najde Johanka každý rok houby.

Hlína k nepřehlédnutí

Vřesoviště napravo od terasy mělo původně clonit nehezký pohled na rozložitou střechu ateliéru, bývalé garáže. Dnes hezký výhled je tak zčásti zastřený.

Paní domu totiž střechu pokryla kameny a uměleckými objekty. Sochami ze šamotu ale osadila hlavně zahradu. Některé jsou podsazené podrosty, vlastně z nich jakoby přirozeně vyrůstají, aby se nemusely složitě obsekávat. A co je potěšující, sochy z vypálené hlíny venku nic nezdolá. Řadu z nich stavěla přímo v peci, po vypálení se smrštily asi o třetinu.

Umělecky na mě působí také rostliny. „Vůbec nejtvarnější strom je škumpa,“ říká Iva Ouhrabková. „V každém ročním období je jiná, na podzim má skvělou barvu. A kromě toho rychle vyroste. Skvěle působí také svída krvavá, i v době, když jí opadají listy a objeví se červené pruty, krásná je také svída s panašovanými zelenobílými listy. Mám ráda proměny v čase, když je zahrada stále jiná,“ říká nad svojí vysochanou zahradou.