ZAHRADA: Když necháte přírodu tvořit

Její nespornou výhodou je to, že se nachází na malebném místě, v údolíčku vzniklém těžbou cihlářské hlíny, obklopena lesy a loukami. Paní domu je na svou zahradu patřičně pyšná, vždyť získala prestižní plaketu „Přírodní zahrada“ za příkladnou spolupráci s přírodou a reportáž o ní vysílala i Česká televize v pořadu Kouzelné bylinky.

Přírodní oáza

„Naším záměrem bylo, aby zahrada byla užitečná nejenom pro nás, ale aby tu s námi mohlo žít co nejvíce druhů živočichů. V okolní zemědělsky intenzivně obhospodařované krajině nemají dostatek potravy ani úkrytů pro život,“ říká na úvod Jana Jungová a ukazuje po obvodu sázené keře a menší stromy (jeřáb, líska, střemcha, hloh, ptačí zob, různé kaliny, plané růže), jejichž plody jsou krásné a navíc i vítané jako potrava pro ptáky.

Najdeme tady především původní druhy dřevin, například hojně zastoupený černý bez, jeřáb ptačí, ale i staré vzrostlé stromy, které poskytují výborné ovoce a v létě blahodárný stín. Část pozemku je totiž ovocným sadem, na svazích se tyčí kromě klasických dřevin také překrásné dříny, muchovníky a rakytník, velkou plochu zaujímají bobuloviny v čele s rybízem, angreštem, jostou, černým jeřábem, malinami a ostružinami.

Svah je pečlivě upraven „suchými“ kamennými zídkami, kde se výborně daří také bylinkám. V dolní části u domu se třpytí malé jezírko, v němž žijí žáby a čolci, a hned vedle se nacházejí zeleninové a květinové záhony.

Zdravě a bez chemikálií

Nesmí zde přirozeně chybět ani kompost. Žádné chemikálie, žádné rušivé prvky. Také všechny stavební prvky jsou z přírodních materiálů. Dokonce ani příjezdová cesta není vydlážděná, ale pouze zpevněná drceným kamenivem a utuženou kamennou prosívkou. „Při dešti se voda přirozeně vsakuje, není potřeba velké plochy zakrývat dlažbou. Také veškeré kamenné zídky máme naskládané pouze nasucho, bez betonu, slouží jako úkryty pro ještěrky. Proč budovat těžká betonová monstra, jako bychom tu chtěli být navždy?“ ptá se paní domu a zahrady.

Jak udržet zahradu živou

Zahrada musí žít. Jana Jungová se při jejím zakládání inspirovala prostými venkovskými staveními a zahradami, kde všechno mělo svůj účel a smysl. Dává přednost stromům a keřům s jedlými plody před těmi čistě okrasnými. „Taková babiččina zahrádka potěšila oči i mlsnou pusu a ještě zahřála u srdce. Jaký protiklad k současným zahradám. Naše zahrada o výměře pět tisíc metrů čtverečních nám dává takovou úrodu ovoce a zeleniny v biokvalitě, že ji nestačíme ani zpracovávat na džemy, sirupy, povidla a další dobroty,“ podotýká.

Začátky však nebyly vůbec lehké, za každým úspěchem se skrývá mnoho práce. Pečlivému výběru dřevin předcházela náročná úprava terénu, v projektu se počítalo s podzemními nádržemi na dešťovou vodu, které musely být pokládány s ohledem na budoucí výsadbu. Všechny okapové svody se opatřily klapkou k jímání vody do sudů a u všech nádob na dešťovku lze najít plovoucí prkénko pro záchranu spadlých zvířátek, která se přišla napít, a hladké stěny sudů by se pro ně staly smrtelnou pastí.

Přírodní zahrada kopíruje potřeby louky, proto se některá místa sekají postupně pouze jedenkrát ročně a vždy se nechávají ostrůvky s vykvetlou trávou a květinami. I staré práchnivějící dřevo zde má svůj smysl. Kopa roští v rohu zahrady slouží jako úkryt pro ježky, ještěrky nebo slepýše či ropuchy. „Co je z lidského pohledu nepořádek, je z hlediska ostatních živočichů učiněný ráj. Třeba se jednou dočkáme i celkové nápravy, nyní však musíme podmínky vytvořit u sebe, na svém pozemku či zahradě,“ dodává na závěr Jana Jungová.