Vstupujeme brankou z kovaných ocelových sloupků a zajímavých ornamentů do svébytného světa s mnoha nevšedními artefakty. Zahrada se dělí na relaxační prostor s jezírkem a vodopádem a na okrasnou část převážně s tvarovanými stromy a záhony s trvalkami.
Z jedné strany je částečně obehnána kamennou zdí, jejíž torzo se nachází i v trávníku uprostřed zahrady, přerušena půlkruhově klenutou bránou s kovanými ornamenty, kterou lze vstoupit na obecní louku, a dále po obvodu pokračuje vysokými tújemi a borovicemi, oddělujícími ji od sousedního pozemku.
„Zahrada nebude mít nikdy konečnou podobu. Máme ještě spoustu dalších nápadů,“ říká na úvod jeden z majitelů, umělecký kovář Ivo Rejnart.
Od promáčené louky k okrasné zahradě
Zahradu budovali majitelé od počátku sami. Výhodou je i profese dcery pana Rejnarta, která se společně se svým manželem profesionálně věnuje okrasným stromům a bonsajím.
„Učíme se od sebe navzájem. Já se věnuji spíše té stavební, kovářské a zámečnické práci, dcera s manželem stromům a keřům, manželka květinám a moji rodiče zeleninové zahradě,“ vysvětluje Ivo Rejnart a ukazuje na skleník, který již několikrát změnil své místo.
Nevýhodou jsou podbrdské nivní půdy s různým stupněm podmáčení, poměrně vysokou kyselostí a často kontaminované těžkými kovy z bývalého provozu Kovohutí Příbram.
„Rekultivaci půdy jsme věnovali hodně času a úsilí. Téměř všechno se vykácelo, rozšířil se prostor pro vodní plochu, navážela se nová půda a kameny. Vždy jsem ale více uvažoval o okrasné zahradě japonského typu s jezírkem, vodopády a dřevinami než o zeleninové zahradě. Chtěl jsem spojit železo, kámen a vodu a zasadit je do přírodního prostoru,“ dodává.
Pomalými kroky k cíli
Majitel začínal nejdříve s malým jezírkem, učil se sázet vodní rostliny a pěstovat ryby (metoda pokus – omyl), teprve potom přišel na řadu vodopád a rozšíření jezírka, současně s tím se sázely okrasné stromy, které jeho dceři učarovaly natolik, že si s manželem zařídili vlastní zahradnictví. Cesta k současné podobě okrasné zahrady byla otevřená.
Pak přišly na řadu tulipány, skalničky, trvalky a další květena – všechno v režii manželky. Okrasné dřeviny ovšem stále převažují. Sázely se převážně borovice kleč (Pinus mugo), jalovce (Juniperus) a cypřišky (Chamaecyparis), zůstaly i některé náletové dřeviny.
„Borovice a túje na hranici zahrady mohou dorůstat do velké výšky, odcloní tak ještě více sousední pozemek; jiné jsou malé, keřovitého charakteru,“ dodává majitel a zastavuje se u tvarovaného jalovce, který dostal od své dcery k narozeninám. Strom je nádherně vzpřímený a jeho kulovitá koruna vypadá opravdu skvěle. V zahradě se vyjímá jako hrdý solitér ve zdařilé kombinaci s kameny a trávami a vytváří zajímavé kontrastní pozadí pro trvalky a nízké keře.
Výhodou jsou jeho skromné nároky, dobře se mu daří i ve zdejší vápenité půdě. Zajímavý je i sousední tvarovaný cypřišek, stálezelený jehličnatý keř s pyramidální korunou a hnědým kmenem. Dominantami ovšem zůstávají i nadále devítimetrová túje a stará jedle, které majitelé ponechali z původní zahrady.
Voda, která vše propojí
Odstraněny byly převážně ovocné stromy ve střední části zahrady. Nahradil je travní koberec a impozantní kamenná brána porostlá skalničkami. Jezírko s vodopádem je umístěno v rohu zahrady v blízkosti prostor pro relaxaci a odpočinek.
Nepříliš hluboká vodní nádrž je pečlivě sladěna s ostatními prvky – používá se stejný kámen na březích, opěrných zídkách i na kamenné bráně, volně navazující na barevně jednolitou trávníkovou plochu.
Jezírko se tak stává ústředním motivem zahrady společně s originálními artefakty z kovářské dílny Ivo Rejnarta (zábradlí, mostek, židle, stoly, lampy, sochy s motivem vážky). Voda, která je symbolem života, spolehlivě propojila všechny prvky, včetně uměleckých artefaktů, a nabídla poutavé aranžmá přírodní scenérie.
Důležitý je v tomto případě nejenom pohledový, ale také zvukový vjem padající vody u vodopádu. A přestože zahrada není postavena přímo v asijském duchu, symbolika a jisté náznaky tady jsou.
Autor zahrady Ivo Rejnart |
Kontakt: 731 118 320 |