Pozemek, o němž je řeč, leží na hranici Moravského krasu. Rozkládá se na stráni pod lesem, která se svažuje od východu k západu a je z ní pěkný výhled do kraje. Půdy jsou zde ale těžší, hydrologické podmínky velice specifické a v době výstavby byl stav pozemku dost bezútěšný – všude se držela voda, hromady jílu téměř znemožňovaly pohyb a nerostly tu žádné dřeviny.
Přání majitelky a budoucí vize zahrady se vyvíjely postupně v návaznosti na debaty se zahradní architektkou, poznávání lokality, vnímání a pochopení toho, co může a má vzniknout, a sebe navzájem. Cílem bylo, aby krajina mohla plynout kolem domu do zahrady a zase ven.
Plánování budoucí zahrady se kromě majitelky a zahradní architektky zúčastnil i projektant domu, zahradníci, ale i proutkař, který předem dokonale popsal chování vody pod povrchem půdy.
Slovo zahradní architektky |
| „Zahradu jsem projektovala v krásném souznění – vymýšlela ji žena pro ženu. Realizaci prováděla parta skvělých chlapů – zemařů a potom zahradníků, kteří se k nám třem dámám – majitelce, mně a zahradě – chovali nesmírně rytířsky a myslím, že je to vidět. Byla jsem i u realizace zahrady. Naštěstí šlo o situaci, kdy majitel chápe, že práce architekta nekončí odevzdáním projektu a že stejně důležitý je i autorský dozor. Na zahradu se občas vracím i teď, spíš na návštěvu, ale sem tam také něco poradím, poupravím.“ |
Realizace započala po dokončení hrubé stavby domu, pozemek se ale utvářel i předtím, v úzké návaznosti na stavbu. Už jen usazení domu vyžadovalo náročné terénní úpravy.
S terénními rozdíly se pak pracovalo tak, aby byla zahrada pohodlná, nepůsobila uměle a zvýšila pocit soukromí majitelky. Jelikož většinou nešlo o extrémně svažitý terén, nemusel se jeho povrch nijak zpevňovat. Pouze u zahradního domku je strmý svah upravený jako kamenná kaskáda, po které je možné snadno chodit, případně posedět na kamenech mezi bylinkami.
Promyšlená výsadba
Výsadba na svahu nad domem navazuje na les za plotem – jsou tu vysázeny babyky, mléče, habry, střemcha a domácí druhy keřů doplněné travinami, maliníky a ovocnými stromy.
Na delší, jižní straně pozemku roste kombinace domácích druhů dřevin (borovic a tisů) se zahradními – okrasnými i ovocnými jabloněmi, kalinami, šácholany… Barvy vnášejí do zahrady různé trvalky, růže a cibuloviny – někde hodně pestré, jinde umírněné.
Druhy tu přitom nejsou rozlišeny na čistě užitkové a okrasné, protože i rudé plody rybízu, jahody nebo ostružiny vypadají krásně, a proto tu rostou promíchány s ostatními rostlinami. Jedinou vysloveně užitkovou partií je oválný záhon v polovině svahu pod lesem, kde roste zelenina.
Prudký severní svah, na nějž je vidět z kuchyně a koupelny domu, byl osázen převážně stálezeleným pokryvem, ve kterém je v každém ročním období něco k vidění: v zimě vilíny, od jara do podzimu trvalky a kvetoucí keře, na podzim zářivé listí solitérů. Zahrada se dokonce přehoupla i přes plot do slunomilného štěrkoviště v pásu u cesty, ze kterého se derou na plot popínavé růže.
Na plevel s rozumem |
|
Výskyt plevelů se v mnoha zahradách omezuje mulčováním. Autorka této zahrady však považuje použití mulčovací textilie za prohřešek proti přírodě a zahradnické profesi. Půda pod ní totiž nedýchá, utuží se a promění v hnijící neživou hmotu. Ani použití kartonu z dlouhodobého pohledu nepředstavuje šťastný nápad. Potlačit trvale růst plevelů v zahradě vlastně nelze, je ale možné jej zredukovat i bez herbicidů, a to dokonalou přípravou půdy a postupy při výsadbě. Zde je plocha u domu založená technologií perennemix, při níž se trvalky a traviny vysazují pod 7 cm vysokou vrstvu štěrku. Výsadba se tak zapleveluje jen omezeně, rostliny mohou odnožovat, pod kameny kondenzuje vlhkost a půda se nepřehřívá. Trvalkové porosty v celé zahradě se rychle zapojily, takže i ty se plevelům brání docela úspěšně. Keřové výsadby jsou mulčovány hrubě drcenou kůrou. |
Materiály a údržba
Realizace celé zahrady trvala s technologickými přestávkami asi rok. Vedle domu stojí zahradní objekt sloužící jako sklad a sklep na zeleninu, který je ochlazován zásypem zeminy a zelenou střechou.
Masivní dřevěné hranoly použité na zahradě a schody ve svahu jsou z dubového dřeva z okolních lesů, záměrně neošetřeného, aby přirozeně zešedlo. Rovněž kameny a štěrk jsou místní, z nedalekého lomu. U domu doplňuje zahradní výsadbu setý trávník. S jeho údržbou a těžšími pracemi pomáhá majitelce zahradník, jinak se o zahradu zvládne postarat sama.
Zahradní architektka Ing. Jana Pyšková |
|
Jana Pyšková je zahradní architektka (autorizovaná krajinářská architektka). Studovala zahradnictví v Lednici na Moravě, na dnešní zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně. Pracuje na projektech různých typů a rozměrů – od teras až po parky a kusy krajiny. Spolupracuje s kolegy a lidmi z dalších oborů. Věnuje se i práci pro zlepšování situace v oboru – pořádá přednášky a výstavy, publikuje, ráda cestuje, fotí, píše, vypráví. A její sny? Snad malý domek u moře… Kontakt: janapyskova@volny.cz Realizace: Zahradní architektura Kurz, www.zakurz.cz |
