Zahrada nabízí úchvatné detaily, zajímavě řešené stavební prvky a bohatě osázené záhony, které lákají k pohledu i na konci vegetační sezony. Mistrně se tu snoubí staré s novým, barevná střídmost s pestrostí, městská strohost s venkovskou opulentností. Spletité cestičky vás zavedou do divoké prérie, středomořské síně vůní a chutí, muzea živých soch, ke břehu rybníka nebo třeba k táboráku v zapuštěné partii zastíněné platanem a břízami.
Dvojnásobná radost
V době, kdy se Irmgard a její muž Otto zakoukali do místa, odkud z jedné strany dohlédnou na město Mistelbach a z druhé na kopcovitě zvlněnou krajinu proloženou vinicemi, byl pozemek o půlku menší. Bez prodlev na něm vyhloubili rybníček, zasadili živé ploty a stromy. Chodníčky nedláždili podle pravítka, naopak jsou plné zákrut, aby mohli majitelé při vycházkách po zahradě zvolnit tempo a v klidu rozvíjet myšlenky o tom, jak co nejlépe zhmotnit své představy o pozemském ráji.
Oběma se do srdce i mysli otiskla laskavá tvář anglických zahrad, kam se mnohokrát vydali načerpat inspiraci. Když už jim na uskutečňování nápadů nezbývalo místo, přišla jedinečná nabídka ke koupi sousední parcely. V roce 2003 tak zdvojnásobili počet metrů čtverečních na patnáct set.
„Samým vzrušením a radostí jsme nemohli spát. Usilovně jsme přemýšleli nad tím, kde vezmeme tuny vyzrálého kompostu, protože půda nebyla v nejlepší kondici. Nakonec nám pomohl zdejší sedlák,“ vzpomíná Otto. „Pak jsme přes inzerát sháněli cihly. Lidé se divili, proč do nové zahrady chceme použité cihly. Právě kontrast nového se starým nám připadá nejzajímavější. Ceníme si technických vymožeností, jako jsou kapková závlaha či rybniční filtrace, současně však máme radost z toho, že místu díky vintage kouskům nechybí duše.“
Rej tvarů a barev
Nezřídka tomu bývá tak, že spolu protiklady spíš soupeří než vycházejí, výsledkem je pak chaos pro naše zraky. Podobnému omylu se Rakušanka Irmgard obratně vyhnula. Nejdůležitější podle ní je, aby prostor, byť dělený do několika částí, nepůsobil roztříštěně. Toho lze dosáhnout pomocí vůdčího motivu, který se opakuje napříč celou zahradou. Ona sama zvolila staré cihly, tvar koule a precizně stříhané živé ploty.
Klidná zeleň živoucích stěn vytváří protiklad k pestrým květům růží, slézů, hortenzií, podzimních sasanek či rozchodníkovců bohatě zásobených nektarem pro motýlí opozdilce. Pod nimi růžově odkvétají pokryvné kakosty, vedle zlátne listí okecku a střapatých trav, které uličnicky pokukují po uhlazených bucích ve tvaru bubnových paliček a troufale vybarvených korálkovitých plodech krásnoplodky. À propos věděli jste, že tenhle slunomilný opadavý keř patří do stejné čeledi jako hluchavka?
Rozmanitost kontrastů nekončí u různých tvarů, struktur a barev rostlin, ale vztahuje se rovněž na různou atmosféru jednotlivých zahradních pokojů.
Zatímco v jednom se divoce jako mořský příboj zmítají okrasné trávy, ve druhém nehybně stojí topiary vystříhané z buxusu, tisu a ptačího zobu. Z něj je vypěstovaná valná část tvarovaných živých plotů, často průchozích a hlasitě ozvučených vrabčími půtkami.
Vlevo od užitkových záhonů, kde se na zákrscích červenají jablka a pod řapíkatými listy mangoldu probleskují oranžové hlavičky měsíčků, se nachází působivé vodní dílko vystavěné z recyklovaných cihel a obklopené exotickými citrusy v nádobách. Podařeně tady vyniká kontrast mezi hřejivě působícími cihlami a na pohled i dotek chladným kamenem s prýštící vodou.
„Rádi tady trávíme večery, kdy vodní hladinu i okolní stromy nasvěcují elektrická světýlka,“ rozplývá se majitelka s vášní pro cestování, která by za výjimečně krásnou zahradou šla třeba až na kraj světa.
Bio je hit
V Česku ji nadchly zámecké parky a certifikované přírodní zahrady.
„Vypěstovat si vlastní zeleninu v bio kvalitě je i u nás v Rakousku velký hit. Stejně tak výroba přístřešků pro hmyzí spojence, rejsky, ba dokonce netopýry,“ směje se Irmgard, zatímco prsty upěchuje slámu do červeně natřené bedýnky zavěšené na plotě. „Tady bydlí zlatoočka, červený nátěr je láká,“ vysvětluje zasvěceně a dodává, že jejich dravé larvy požírají mšice.
Kousek odtud se prostírá hladina přírodního rybníčku s lekníny. Hektolitry voňavé vody, lapené mezi břehy porostlými ozdobnicí, jsou už dvacet let tlukoucím srdcem zahrady. Když se ve vodě živočichové přímo nenarodí, tak díky ní přežívají.
K napití, k lovu či ke koupeli se tu nejčastěji scházejí ježci, užovky a veverky, také četní opeřenci, kteří si stavějí hnízda vysoko v korunách stromů i u země mezi okrasnými trávami.
Jedno prázdné hnízdo po konopkách našel Otto pod keřem jalovce při své pravidelné večerní obchůzce zahradou. Šikovná Irmgard do něj usadila ptáčka z keramiky a vtipnou dekorací oživila pařez před zahradním domkem s modrými okenními rámy.
Uvnitř dřevěné stavby se skořicově červeným nátěrem krásně voní smrkové dřevo. Návštěvy tu prý přespávají raději než v domě. Aby co nejvíc splynula s okolím, nechává ji tvůrkyně zahrady porůst stálezeleným břečťanem. Místo na střeše poskytla nízkým suchovzdorným rozchodníkům.
Z dřevěné terasy před zahradním domkem, která sice bezvadně vypadá, ale po dešti zrádně klouže, se otevírá výhled na záhony s formálním uspořádáním, z nich ještě na podzim stoupá k nosu vůně levandule a starodávných anglických růží. Ani ony prý nepoznaly pachuť chemických postřiků.
„Na co bych je stříkala, když na mšicích si smlsnou sýkorky a zlatoočky?“ krčí rameny Irmgard, která keře pravidelně prosvětluje, aby do nich proudil vzduch a listy po dešti rychleji osychaly. O tom, že se tady růžím opravdu daří, svědčí jejich pružné výhony ověnčené stovkami lesklých šípků. Jedny z nejmenších nosí drobnokvětá růže mošusová Ballerina. I ona stejně jako zahrada s věkem zraje do krásy.
