Zahradní plánování

Projektování okrasných zahrad je staré jako zahrady samy. Již ve starověké civilizaci babylonské, egyptské, řecké a římské se zahrady zakládané ve městech nebo u honosných paláců a vil projektovaly v našem dnešním smyslu. Vyhotovil se plán v půdoryse a určitém měřítku, který pak sloužil jako podklad pro vlastní budování. Ani technika se příliš nelišila: na papyrus, kůži a později papír se malovalo a rýsovalo s pomocí pravítka a kružítka.

Po pádu Římské říše se na tradici pomalu navazuje až ve středověku, nejstarší známý dokument je plán zahrady u kláštera St. Gallen ve Švýcarsku z roku 816. Barokní doba po třicetileté válce byla časem mohutného, okázalého a často až překotného budování, které spolu neslo i velké požadavky na kvalitu projektování. V této době se zakládala a mnoho dalších let rozšiřovala i největší a nejdražší evropská zahrada – park ve Versailles – pro kterou bylo vyhotoveno nesčetné množství umělecky cenných projektů.

Zásadní vliv na rozvoj grafické úrovně plánů měly i objevy na poli rozmnožovacích metod. Technika rytin v kovu byla jednou z nejpřevratnějších a na dlouhou dobu určovala směr. Konečně se daly plány (a nejen ty) vyhotovovat ve větších sériích a případně ještě barevně kolorovat. Později přibyla technika tisku z kamene neboli litografie a nakonec různé způsoby založené na citlivosti na světlo (pauzovací). V současnosti jsou nejběžnější různé fotografické a počítačové kopírky a tiskárny.

Grafické zpracování jako umění

Ale vraťme se do historie: Jakmile se výtvarný projev začal chápat jako umění (od renesance), projevilo se to i na grafickém zpracování projektů – stávaly se samy uměním. Nebylo to samoúčelné, i v dřívějších dobách si byli architekti dobře vědomi toho, že i obal prodává…

Je známo nemálo příkladů, kdy se architekt prosadil i díky tomu, jak dokázal plány prezentovat: například anglický zahradní architekt Humphry Repton (1752-1818). Pěkně a pečlivě namaloval několik pohledů na současný stav zahrady, domu a okolí. K obrázku byl pak vždy na jedné straně přilepen další pohled, který se dal odklápět a byl důvtipně vystřihán tak, že po přiklopení na spodní obrázek zakryl všechno, co se bude měnit a sám ukazoval navrhované změny. Stačilo tedy jen přiklápět a odklápět list a viděli jsme celou scénku před a po změnách. K tomu ještě povídání a vysvětlení a celé to bylo svázáno do knihy v červené kůži. Řeknete si hračka, ale na tehdejší poměry velmi silný vizuální vjem, kterému každý rozuměl.

Požadavek na srozumitelnost, přehlednost a estetický projev při projektování platí stejně i dnes a bude platit vždy. Plánu musí rozumět nejen odborník, ale i laik, který si zahradu přeje a kterému se musí navrhované řešení líbit. K tomu účelu se využívá celá řada grafických prostředků.

Kromě standardních způsobů značení a kótování jsou stejně jako dříve oblíbené pohledy a perspektivy. Kdo však jednou konstruoval perspektivu, dobře ví, že je to velmi pracná technika. Na pomoc nám dnes přicházejí počítačové programy, které jsou schopny převést půdorys do trojrozměrného pohledu i perspektivy. Jeden z nich vyvíjí i Střední zahradnická škola v Mělníku pod názvem Sadovnická projekce.

Architektonické programy

Jinou vhodnou technikou je malování na fotografii. Do počítače si přeneseme obrázek současného stavu a pomocí elektronické tužky, která zachovává „rukopis“ autora, celou kompozici domalujeme a dotvoříme. V principu je to velmi podobné metodě, jakou používal již zmíněný Repton, ale samozřejmě s daleko většími možnostmi. Nestačí však mít jen přiměřenou zručnost, ale je třeba zvládnout i samotný počítačový program. Mezi nejlepší patří světově proslulý Corel DRAW, který se vedle nesčetných jiných využití skvěle hodí i pro zahradní projektování a jako doplněk jiných programů.

Pro exaktní technické kreslení se využívají i speciální architektonické programy řady CAD (computer architecture design), které se uplatňují především ve veřejných zakázkách a v komunikaci se stavebními architekty a inženýry.

Projektování soukromých zahrad je však oborem, který má svá specifika a kulturu a tradičně nepodléhá žádným přísným normám. Svým charakterem se totiž více blíží umění, kresbě a designu nežli chladnému inženýrskému konstruktivismu. Proto je podoba plánů velmi volná a individuální a záleží spíše na dohodě investora s architektem, jakou formu nakonec bude projekt mít. Jsou známy plány namalované fixem na balicím papíře a paradoxně mohou být svým obsahem kvalitnější nežli složité počítačové animace. Zde se projevuje především osobnost architekta a kvalita jeho realizací.

Velmi důležitým aspektem je přitom i působ, jakým se zahrada podle projektu buduje: bude-li ji provádět cizí firma, je třeba dostatečně podrobný a přesný plán. Jestliže se ale architekt osobně podílí na rozhodujících etapách samotného vytváření zahrady, pak postačí plán i v jednodušší podobě jako ideový záměr s možností detailních úprav přímo na místě.

V praxi se setkáváme často s požadavkem na velmi přesný plán, ale výsledky, pokud je realizace svěřena třetí osobě bez kontroly architekta, nepřesvědčují.

Tvůrčí proces

Spojení slov „zahradní tvorba“ není nelogické a vyjadřuje pravou podstatu věci: zahrada je především tvůrčí proces! Na to bychom měli brát zřetel a také v tomto duchu chápat zahradní plánování. Nejedná se přitom o nějaký nedostatek. I ve stavební architektuře existuje metoda, kdy se budova vyprojektuje jen v hrubých rysech a detaily se rozhodují „za pochodu“. Přestože se využívá i u velmi náročných staveb, je výsledek díky osobnosti autora zaručen.

O to více je tento přístup vhodný i v zahradní tvorbě. Je to typické především u mnoha detailů při výsadbě rostlin, umístění kamenů a soliterních prvků, vedení cest i při modelování terénu. Přímo na místě se často nabízí vhodnější řešení, které i dokonale technicky zvládnutý projekt nemůže postihnout.

Ale to neznamená odmítnutí moderní techniky. Právě naopak, pro rutinní a pracné části projektu je moderní počítačová technika vynikající pomůckou, i když v žádném případě nemá a ani nemůže nahradit architekta v jeho odbornosti a zkušenostech.

Soukromé zahrady zaujímají svým způsobem mimořádné postavení v rámci architektonických projektů a bude tomu zřejmě tak i v budoucnu. Vždyť se skutečně vždy jedná o originál. Individuální přístup je nutný při řešení zahrady v jejím celku i detailech a tomu by přirozeně měla odpovídat i grafická podoba zpracování plánu.

text: Jiří Prouza

ilustrace: autor
zdroj: Můj dům 2/2002