|
|
Když se před dvaceti lety Iveta Bartošová vydala z Beskyd do Prahy, nemohla tušit, co vše ji na cestě k popularitě potká. Měnila domovy a snila o zázemí, které by se alespoň trošičku podobalo tomu, jež provázelo její dětská a dívčí léta. Přestože žije několik kilometrů od pražského centra, kousek Beskyd si do svého současného soukromého světa přece jen přivezla, protože člověk se podvědomě vrací do rodného kraje a rád si z něho něco odnáší. Iveta si nechala u svého domu za Prahou postavit horskou zahrádku. Z Jeseníků nechala přivést čtyři tuny břidlice a půdě dopřála kůru. Zahradu oživila malým horským potokem, do kterého na jaře vysadí ryby. Pro Artura a jeho kamarády vymyslela dřevěnou klubovnu.
Jste světu na očích, což není vůbec jednoduché. Čekala jsem, že váš dům bude někde v ústraní, daleko od lidí – v tichém koutu. Bydlíte však v kolonii řadových domů. Stála jsem před volbou, kde se usadit. Ač obklopena sousedy, našla jsem, co jsem hledala – kus zázemí, které mě chrání před vnějším světem. S Arturem máme dům se zahradou, čistý vzduch, v blízkosti rybníky a skvělé lidi. Jako matka beru ohled na syna, který potřebuje kromě mne i své vrstevníky. Jsem ráda, že si tady našel kamarády a že navštěvuje místní mateřskou školu. V této tzv. kolonii mě neberou jako známou zpěvačku Ivetu Bartošovou, ale jako člověka, který má stejné každodenní problémy a radosti – zkrátka jsem pro ně soused. S místními kamarády chodíme na procházky a pomáháme si. Bydlí tady lidi, kteří jsou mi generačně blízcí. Musím otevřeně přiznat, že i toto sehrálo roli při rozhodování, kde budu žít.
Práh svého vytouženého domova jste překročila asi před rokem a půl, dalo by se říct, že jste stále ještě na začátku nové cesty? Sama cítím, že jsem na začátku něčeho nového a pro mne aktuálního. Tady nabírám sílu a klid. To, že dům není zcela zařízen podle mých představ, není tak důležité. Vycházela jsem z možností, které se mi naskytly. Věřím, že až mě navštívíte za dva nebo tři roky, interiér bude jiný a můj život možná také.
Ta vize bydlení se postupně vyvíjí. S věkem se mění pohled na svět a lidi kolem nás, mění se vkus. Obrazy, které tady visí, jste malovala vy. Malování je patrně koníčkem, který vás posouvá do jiné dimenze a je odrazem vašeho vnímání. Malování je opravdu jenom koníčkem, ventilem mého vnitřního života. Obrazy zrcadlí mé nálady a pocity. Když nemohu v noci spát, vezmu štětce a plátno, to mne uklidňuje. Až jednou nebudu zpívat, tak se malování budu věnovat víc. Pořídím si půdní ateliér s výhledem na oblohu nebo ateliér se zimní zahradou. Miluji stromy, kameny a modrou oblohu – to je zdroj inspirace. Zatím si ateliér bohužel dovolit nemohu. Prioritní je funkční bydlení se zahradou.
Člověk si intuitivně vytváří svůj vlastní klid. Psychice pomáhají barvy a vy, jak vidím, s nimi umíte zacházet. Prožíváte barevná období? Má období jsou zásadně barevná. Ráda utíkám do svého světa barev. Vždycky, když nastane životní zlom, osobní krize, následně na to přichází tzv. bílé období. V životě jsem měla dvě taková období. Naposledy, když jsme se s Arturem před čtyřmi lety odstěhovali z vily do pronajatého bytu. Tehdy jsem vše ladila do bílých tónů. Začínali jsme od hrníčků. Teď prožívám bílo-modré a žluté období. Jsou to veselé barvy a taková jsem momentálně i já.
Červený pytel s boxerskými rukavicemi mi toto období malinko narušuje a přiznám se, že bych od romantické spokojené maminky tento druh sportu vůbec nečekala. Tak doufám, že to za své otázky od vás „neschytám“… To je dobrý hromosvod na stavy duše a navíc posiluje kondici a sebevědomí.
Souhlasím s vámi, ale boxerskému pytli se raději vyhnu. Teď bych se ráda vydala do oblasti blízké našemu časopisu. Vy náš časopis dobře znáte, svět designu vám tedy není cizí. Jaký styl preferujete? Minimalismus – to je styl, který se mi moc líbí. Vše je schováno, a v prostoru dominuje krásný a designově zajímavý solitér. Vím, že pro mne je zatím nemožné ho zde realizovat. Investuji zatím do základních věcí s ohledem na dítě. Já ráda vařím, tuto kuchyň mi darovali přátelé z Moravy. Do budoucna bych uvítala masivní pult a kuchyň v kombinaci sklo-kov -dřevo. Kamarádi mi právě dodělávají krb, v podstatě je to jen krbová vložka s komínem zlomeným do pravého úhlu. Obložím si jej dřevem, myslím, že tato jedna zeď obývacího pokoje, vlastně obývacího přízemí, bude působit velmi zajímavě.
Současná technika hospodyňkám usnadňuje život, ale kdo ví, jakou formu pomoci si ženy za několik desítek let prosadí? Roboti v domácnosti? Co vám říká technika a počítače? Rozhodně usnadňují práci a šetří čas. Já musím šetřit každou minutu a sama si připadám jako programátor. Co se týče techniky v domácnosti, tak nemám ráda, když z interiéru vylézá. Malého robota bych ale rozhodně brala a byl by to určitě Artíkův miláček. To si ale ještě počkáme…
Vidím, že počítáte každou minutu, odložme tedy povídání na někdy příště. Na shledanou a děkujeme za čas, který jste nám věnovala.
Iveta Bartošová Nar. 8. 4.1966 na Čeladné (okr. Frýdek-Místek) Závodně běhala na lyžích za Severomoravský kraj, studovala gymnázium a konzervatoř, v 17 letech vydala své první album. Několikanásobná Zlatá slavice a nositelka cen Tý Tý, na kontě má šestnáct alb, role v muzikálech Drakula, Pomáda, Monte Cristo a Johanka z Arku. Je společnicí sítě cukráren Lemon’s cube
text: Lenka Kopecká foto: Oto Pajer |
Barevné období Ivety Bartošové
Touha po domově sílí, je-li člověk vystaven nebezpečí, změnám či nemocem. Našlo by se několik dalších příkladů a každý by měl svého originálního vypravěče. Vytvářet zázemí pro sebe a své blízké je pocit krásný, ale zodpovědný. V životě jsou momenty, kdy změníte směr své cesty a nevíte, co vás na první křižovatce překvapí.
