 |
David Matásek• narodil se 14. 2. 1963 |
Proč jste si vybrali právě tohle místo?Dům patří mému otci, který ho po revoluci restituoval. K podkroví jsme se dostali úplně náhodou. Původně tady totiž bydleli mladí manželé, kterým to nevyšlo. Pak se sem nastěhoval bratr a nakonec my.
Nechcete bydlet v domku?Já mám období domkaření za sebou. Už jsem v něm jednou totiž bydlel, ale kvůli pracovnímu vytížení to byla pro mě spíš koule u nohy než potěšení.
Nechybí vám zahrada?Práce na zahradě mě docela baví, ale nemám na to čas. Nejsem městský typ, takže jakmile to jde, utíkáme s Káčou do přírody. Nemám tak před sebou každý víkend povinnost, co je všechno nutné udělat, aby nám dům nespadl na hlavu. Tady máme klid a pohodu, navíc od doby, co bydlíme v podkroví, pociťuji tíhu města méně.
|
|
|
|
Proč?Máme tady naprosté soukromí. Je tu ticho, nic nás tady neruší a díky terase, kterou jsme nechali přistavět, můžeme v teplých měsících být „venku“. Jíme tady, odpočíváme… Město je sice blízko pod námi, ale vlastně hodně daleko.
Jste během krátké doby třetí nájemníci, byla rekonstrukce nutná?Určitě, protože první nájemce tady použil levné materiály, které se časem téměř rozpadly nebo nefungovaly, jak by měly.
Co se tady změnilo?Prostor nešel vůbec vyvětrat, takže v létě tu bylo horko a nedýchatelno. Nechali jsme vyměnit okna, dveře, přibyla terasa a pak jsme začali zařizovat.
Spolupracovali jste s architektem?Kamarád nám doporučil architekta Martina Folprechta, se kterým jsme od začátku rekonstrukci konzultovali.
|
Byly jeho nápady přínosem?Určitě. Podkrovní prostor skrývá mnoho nástrah, tenhle má navíc členitý půdorys. Je vhodné práce konzultovat s odborníkem, který má vzdělání a zkušenosti. Navíc nešlo jen o zařízení, ale také o stavební úpravy.
Jak fungovala spolupráce?Martin Folprecht se nás nejdřív vyptával na náš názor, požadavky a pak připravil několik řešení. Nechtěli jsme zásadní změnu, ale „učesat“ to tady, abychom se cítili dobře. Nosil tuny knih a časopisů, abychom si společně řekli, co se nám líbí a co ne.
Sledujete trendy v zařizování?To byl právě kámen úrazu. Martin nám ukazoval sice nádherné interiéry, ale já bych v nich nedokázal žít. Měl bych pocit, že se musím v recepci zastavit pro klíč. Jako by to byl půjčený byt, který se mnou nemá nic společného, kam chodím přespat a umýt si ruce.
|
|
Zdá se vám současný trend bydlení uhlazený?Nelíbí se mi přehnaně minimalistický styl, připadá mi neosobní. Navíc většina designových věcí, které lahodí oku, je nepraktická. Co se sedačkou, jejíž polštáře končí v polovině zad? Je to nepohodlné, a takových věcí jsme při zařizování objevili hromadu.
Co preferujete?Máme rádi kontrast – například starožitný nábytek s moderními prvky. Proto jsme tak i pojali tento byt. Líbí se mi samozřejmě různé typy zařízení, například některé prvky japonského interiéru, ale asi bych je doma nechtěl. Toužil jsem i po anglickém salonku a Kačka zase po mediteránním interiéru… Šílených nápadů jsme měli opravdu hodně. Naštěstí nás Martin mírnil. Když už toho bylo moc, říkával: „Proboha, vždyť bydlíte na Žižkově, to se tam vůbec nehodí!“ nebo „Tak tohle neumím.“
|
|
|
Odkud máte starožitný nábytek?Většinou to je dědictví, ale byli jsme i na Libeňském mostě, kde jsme vybrali staré komody a nechali je opravit.
Netoužíte po domácnosti ovládané počítačem?Vůbec. Musel bych překonat posvátnou hrůzu z tlačítek. Navíc mě děsí, že se to nějak pokazí a já nebudu vědět co s tím. Myslím, že je to generační záležitost. Máme tady několik spotřebičů, ale u nich umím používat jen ty nejdůležitější funkce. A ještě mi to dost dlouho trvalo. V tomhle mě jednoznačně překonává Káča, která se všemi přístroji umí perfektně zacházet.
|
SLOVO ARCHITEKTA MARTINA FOLPRECHTA:Davidův půdní byt byl relativně nedávno vybudovaný předchozím majitelem. S dispozicí jsme neměli Šlo mi o to vystihnout původní logiku prostoru, podpořit ji a odstranit přebytečné „tvůrčí nánosy“. Získané prosvětlení interiéru jsem podpořil moderním čistým designem zařízení, které doplnilo několik nábytkových starožitností, a hlavně jednoduchou skladbou materiálů – jasanové dřevo, bílý lesklý lak, malba světlá umbra, litá cementová stěrka. Myslím, že projekt bytu vznikal v dobré názorové shodě s Kateřinou i Davidem a na výsledku je to, doufám, znát. |
Chystáte tady ještě nějaké změny?Ten byt samozřejmě ještě není zcela hotový, baví nás pořád něco vylepšovat. Přáli bychom si krb nebo krbová kamna, to snad přibude časem v obývacím pokoji. A čeká nás ďábelská věc – zařízení dětského pokoje. S tím souvisí i kompletní zabezpečení celého bytu, protože ty strmé schody nejsou pro dítě úplně nejvhodnější.
Jak si představujete ideální bydlení?Možná to zní trapně, protože člověk by měl mít sny, ale já jsem tady maximálně spokojený. Je tu všechno, co jsem si přál, vyhovuje mi i rozloha, umístění, zařízení… Přesně takhle jsem si to představoval. Kontakty:PROJEKT, Ing. David Pokorný, e-mail: davepokorny@quick.cz
|
