Designér Michal Froněk: Realizuji se u jiných

Zatím příliš nezaplňuje ani designérův byt s nádherným výhledem na Letenské sady. „Letnou mám rád. I proto, že jsem se narodil jen o ulici dál, než je dům, ve kterém bydlíme.“ Postavený byl ve stylu pozdního funkcionalismu v průběhu 2. světové války podle projektu architekta Kozáka. Díky skvělé architektuře a ve své době prvotřídní kvalitě použitých materiálů i technologií vyhovuje požadavkům současnosti. Jak říká Michal Froněk: „Kdyby se dnes stavěly byty tak velkoryse jako tehdy, bylo by to fajn. Ten náš je přes sto metrů čtverečních velký, čtyři plus jedna s pokojem pro služku a úložnými prostorami. A je velice moderní i v dispozičním řešení.“

Michal Froněk 

• narozen 1966, ženatý
• 1990 – s Janem Němečkem zakládá studio Olgoj Chorchoj
• 1994 – absolvoval pražskou VŠUP v ateliéru Bořka Šípka
• věnuje se návrhům bytových i komerčních interiérů, architektuře, designu nábytku a užitkových předmětů
• v současnosti vede ateliér design výrobků na VŠUP Praha
• uvítal by víc příležitostí k realizaci kvalitního průmyslového designu u nás a sní o zakázkách pro nejlepší firmy na světě

Vysoké a světlé místnosti je možné skládacími dveřmi otevřít tak, že se i jídelní hala uprostřed bytu propojí přes obývací prostor se zelení rozlehlého parku. Byt má krásné původní povrchy – poctivé masivní dřevěné parkety v pokojích mají hezkou patinu času, v koupelně je zachovalý obklad z bílého opaxitu, podlaze sluší masivní dlažba, ve které se střídá tmavá bordó se žlutou. Jak si Michal Froněk ověřil při svých realizacích interiérů v okolí, jde o materiál charakteristický i pro okolní domy z tohoto období.

„Všechno je zachovalé a funkční, a to přesto, že se do bytu víc než šedesát let skoro vůbec neinvestovalo. Původní kliky, zárubně… Dokonce i critalové topení, které je ve stropě, topí. Má samozřejmě trochu dražší provoz, ale komfort bytu bez radiátorů za to určitě stojí.“ Čeho si ovšem nejvíc cení, je silné jižní světlo. „Byt je celoročně přesvětlený, což mi vyhovuje, přestože máme v létě doma někdy dost velké vedro. Světlo a pohled do zeleně jsou senzační. Stejně jako cesta do školy. Když jdu parkem, tak mi to trvá od našich domovních dveří ke dveřím VŠUP na Palachově náměstí přesně patnáct minut…“

V bytě není důvod k větším úpravám. „Tady to není o tom, že bychom měli všechno od základu překopat. Ani by to pořádně nešlo, protože dům je kulturní památka. I když jsem zvyklý klientům zařizovat všechno až do posledního detailu, doma tu potřebu zatím nemám. Možná i proto, že mám v tomto směru ukojené ambice realizacemi jiných interiérů. Momentálně mi stačí čistý bílý prostor, ve kterém nepotřebuji mít nic jiného, takže jsme s Terezou neplánovali ani žádné velké zařizování. Baví nás vrstvit věci tak, jak v životě přicházejí. A vůbec se nevyhýbáme kontrastům. Vedle supermoderní technicistní lampy máme klidně židli z 50. let, kterou jsme ulovili v kontejneru. Já sice nejsem žádný sekáčový typ, který chce mít doma jen samé retro, když ale uvidím na ulici nějakou věc, která je z pekla pěkná, tak neodolám.“

Fakt, že ho prý neurazí ani rokoková soška nebo komoda, docela překvapuje. Sám se prý dokonce do jisté míry považuje i za kramáře–sběratele „Hlavně Tereza má obsesi pro věci a je jedno, z jaké doby jsou. Zajímají nás například sklářské technologie, a tak doma hromadíme sklo odevšud. Pak s tím máme práci při stěhování.

Hodně inspirující jsou pro mě 50. a 60. léta, která se u nás naštěstí dají ještě stále koupit za pár korun. Dobové židličky se hodí i k moderní nerezové kuchyni.To není nic proti ničemu, a když budou v místnosti viset ještě kubistické hodiny a abstraktní malba z 60. let, tak z toho může být docela příjemná kompozice, kterou bych doporučil i do suchých interiérů Olgoje Chorchoje. Ne náhodou investorům říkáme, ať si přinesou své věci, starožitnosti, vzpomínky. Už jsme ale samozřejmě realizovali i interiéry, které jsou jenom bíločerné, je v nich jedno sofa a jinak nic, protože klient je takový a nic jiného nechce.“

Mongolský červ se na Letné také začíná etablovat. „Máme tu ještě pár dalších libůstek, mezi nimi třeba nádhernou lampu od Achilla Castiglioniho a nedávno jsme dostali krásnou televizi Brion Vega v retrodesignu roku 1968. Nedá se tedy říct, že jde o úplně novou věc, má ale samozřejmě jiná střeva. Chystáme se na zabudovanou kuchyň, protože ta současná je jen provizorium, a budeme upravovat koupelnu, do které potom zase vrátíme opaxit nebo nějaký jemu hodně podobný materiál.

Nechci tvrdit, že budeme všechno držet v úředním stylu roku 1941, kdy byl dům dostavěný. Když se ale objeví moderní prvky, půjde spíš jen o volné věci, neviditelné šatní skříně, botníky apod. Teď už máme například nakreslenou obrovskou knihovnu s „rozšupovací“ stěnou, která oddělí vstupní prostor od jídelní haly.“ 

Vedle již zmíněné lampy od Castiglioniho zatím dominuje jídelně stůl ze 70. let z ohýbané nerezové masivní pásoviny, který doplňuje konferenční stolek. K „vitráckým“ židlím od Jaspera Morrisona se prý ale bude víc hodit i nový stůl Vitry od bratrů Bouroullecových. Obývací prostor je velký a čistý.

Přečalouněný gauč z 30. let je z galerie Modernista. Je klasický, trubkový a zvláštní tím, že má po straně zavěšenou asymetrickou skříňku z černého lakovaného dřeva ve vysokém lesku. Zajímavý je také regál pro aparaturu a CD, který tentokráte připomíná už léta sedmdesátá. Jeho variabilní systém umožňuje podle potřeby skládat police buď na sebe, nebo vedle sebe.

Bílé plastové křeslo ve tvaru biomorfní křivky se v létě vystrčí na balkon. „IKEA konečně přestala být bezpohlavní a začala oslovovat špičkové světové designéry. Výsledkem je třeba tenhle kvalitní autorský design. Křesílko od Thomase Sandella přitom stojí v podstatě jen pár korun,“ upřesňuje Michal Froněk. Několik skleněných váz s jeho designem, pár obrazů od přátel i stojací lampa a` la Franta Skála akcentuje celý interiér. Patří k němu také značně vzrostlý fíkus, který do bytu přinesli předchozí majitelé docela neuvěřitelně už v roce 1945.

Co je původní a zachovalé, zůstává. Podlahy, okna, dveře, kliky. „Líbí se mi třeba kliky, které navrhoval Jasper Morrison. Byla by škoda je sem dávat. Kdybych bydlel na Malé Straně v barokním paláci, tak bych samozřejmě také chtěl, abych měl barokní dveře a barokní kliky. S mojí ženou, která je architektka, budeme v budoucnu asi uvažovat o tom, že si postavíme dům. Bude to novostavba, v níž využijeme nové materiály a prvky podle našich představ. Určitě se tam budeme realizovat. Ještě k tomu ale nenazrál čas.“