Nejdříve jsme uvažovali o domku, ale děti striktně odmítly stěhování za Prahu. Chtěli mít blízko kamarády i školu,” říká muž. “Bylo rozhodnuto. Zvlášť když jsme uvážili, že ani já, ani žena nemáme schopnost jednat s úřady a získat všechna potřebná razítka.”
Dva roky hledání
Manželé se tedy soustředili na možnost zakoupit hotový byt v nějaké novostavbě, které v poslední době v Praze vyrůstají jako houby po dešti. “Co jsme viděli, to nás neuspokojilo kvalitou, nebo odradilo cenou. Hledání se protáhlo na dva roky. Nakonec se nám podařilo najít dvě bytové jednotky pod střechou pražského činžáku, a to nedaleko centra. Rozhodla nejen poloha, ale také fakt, že už na ně bylo vydáno stavební povolení,” popisují svou anabázi.
Původní návrh na dva byty byl pro ně ovšem nepoužitelný — plný nesmyslných chodbiček do pravého úhlu a příček. Obrátili se na akademického architekta Josefa Horného, který — byť pracovně činný hlavně v Austrálii — pobýval zrovna v Praze. Byty byly podle jejich přání propojeny a on vymyslel koncepci řešení. Ve dvoupodlažních obydlích je pravidlem, že dole je část společenská, nahoře soukromá s ložnicemi. Zde je tomu naopak. Ve vstupním podlaží jsou ložnice, pokoj pro hosty, šatna a koupelny. Celé podkroví je propojené v jeden velký společenský prostor s kuchyní. “V době, kdy měly započít práce, se však architekt Horný musel vrátit do Austrálie. Naštěstí nám doporučil kolegu Oldřicha Hájka. Ten z plánů převzal všechno, co se líbilo i nám. Měl dojem, že na projektu už nemá co vylepšovat, a tak se vrhl na návrh interiéru.”
Rafinovaná vestavba
“Nechápu lidi,” říká náš hostitel, “kteří si myslí, že si mohou interiér navrhnout sami. Normální člověk si to podle mě nedovede představit jako celek, v němž nakonec nesmí nic přebývat, ani nic chybět. Spoření na architektovi, myslím architekta, a ne někoho, kdo má kulaté razítko, považuji za šetření na nesprávném místě.”
Toto přesvědčení se majitelům bytu skvěle vyplatilo. Prostor je řešen velmi elegantně a prakticky se spoustou rafinovaných prvků, které oko náhodného návštěvníka neodhalí. V horním podlaží například vznikla vestavba, která kryje světlík, ale uvnitř je schováno WC a prádelna. Z jedné strany je součástí této vestavby kuchyň, z dalších dvou stran police se skrytým úložným prostorem. Dřevěné vestavby a dodávku některých kusů nábytku zařizovala firma Fast. “Na spolupráci s touto firmou rádi vzpomínáme. Jednak máme společnou slabost pro hruškové dřevo a hlavně pro pečlivost provedení. Jeli jsme se dokonce podívat do jejich továrny na Moravě… Bylo to moc zajímavé,” vzpomíná žena. Vedle hruškového dřeva dodává interiéru ducha i benátský štuk (je použit na zdi za krbem, ve vstupní hale a v koupelnách). Majitelé se prostě rozhodli zapojit do zařízení bytu také fenomén šikovných českých rukou — projevuje se to mimo jiné ve vybavení koupelny, kde sklenářská firma Finaly vyrobila atypický sprchový kout či velkorozměrná zrcadla bez rámů atd. Po prvních měsících života v tomto bytě jsou majitelé s řešením spokojeni.
Tři otázky pro autory:
– Projekt jste tzv. zdědili po jiném architektovi. Jak jste se s ním ztotožnili, měnili jste ho nějak?
Prostorový koncept akad. arch. J. Horného byl v daných limitech této půdní nástavby podle našeho názoru zvolen správně. Tím rozumíme umístění ložnic do nižšího vstupního podlaží a společenské části do vyššího podlaží s terasou. My jsme navrhli celkové řešení interiéru a změnili prostorové řešení kuchyně, koupelen a WC. (Okna a balkonové dveře byly součástí již existujících stavebních konstrukcí).
– Co považujete u tak velkého obytného interiéru, jako je tento, za prioritu k vyřešení z architektonického hlediska? (A jak jste ji vyřešili vy?)
Za priority velkého, nadstandardního interiéru považujeme tytéž principy, které obecně motivují naši práci :
•minimální množství chodeb
•udržení velkého, volně plynoucího obytného (společenského) prostoru a řešení menších podpůrných místností ve formě jasně definovaných bloků uvnitř tohoto prostoru
•optické propojení obou podlaží otevřeným schodištěm
•vertikální komunikace jako součást obytného prostoru a přístup denního světla
Výsledné řešení interiéru tyto priority podle našeho názoru úspěšně reflektuje. V bytě nejsou žádné chodby, WC a kuchyně jsou sdruženy v jednu dřevem obloženou hmotu volně stojící uvnitř velkého obytného prostoru, schodiště má jednoznačně obytný charakter a je obklopeno např. knihovnami. Denní světlo z vyššího podlaží proniká schodišťovým prostorem a osvětluje vstupní halu v nižším podlaží.
Konkrétním problémem této vestavby byla malá světlá výška a těleso domovního světlíku v obývacím prostoru. Světlou výšku jsme zvětšili prolamováním podhledu stropních trámů, domovní světlík jsme sdružili do zmíněného bloku s kuchyní a WC.
– Architekti mají většinou následné výhrady k řemeslnému provedení svých plánů. Jak jste spokojeni vy?
Kvalita řemeslného provedení je obecný problém. Snažíme se ovlivnit klienta, aby se při výběru důležitých subdodavatelů řídil jejich předchozími výsledky a hloubkou zpracování jejich vlastní dílenské dokumentace. V opačném případě musí architekt vynaložit neúměrné množství práce při vedení subdodavatele a stejně nemůže stoprocentně garantovat výsledek. Jedná se zejména o subdodávku truhlářských , skleněných a zámečnických výrobků, kamen a krbů, práce sádrokartonářů, kamenné obklady atd. V tomto interiéru jsme byli spokojeni s kvalitou truhlářských, skleněných a zámečnických výrobků.
TEXT: EVA POLÁČKOVÁ
FOTO: JAROSLAV BENEŠ, JOSEF MOUCHA