|
|
Angličan by jeho byt patrně ohodnotil oním mnohoznačným slůvkem cool – neboť je to byt, jehož bílé zdi působí snad až příliš chladně, zatímco jednotlivé kusy nábytku, jejichž nezaměnitelné tvary okamžitě evokují jméno svého autora, přivádějí příznivce moderního designu do vytržení. Seveřan se nezapře Bělostné stěny, všude plno světla proudícího do místností velkými okny, nábytek jednoduchých minimalistických tvarů z dílen předních designérů, vše sladěno v jednotný celek – vypovídají o majiteli víc, než bychom očekávali. Prostě typický interiér Seveřana, který vyrůstal v prostředí, v němž vládne promyšlená jednoduchost zdůrazňující krásu a zároveň splňující praktické požadavky běžného života. Jak sám říká: „Teprve při pobytu v zahraničí jsem si uvědomil, jak velice mne poznamenalo toto prostředí naplňující nepřehlédnutelný odkaz Le Corbusiera. Proto ta stálá touha po světle, barvách, velkém prostoru, ale i prostotě a uměřenosti.“ Ve společnosti slavných Předměty, kterými se náš hostitel obklopil, jsou důkazem jeho slov. Stohovací jídelní židle od dánského designéra Arne Jacobsona, pohodlné křeslo z ořechového dřeva norského designéra Hanse Brattruda, svícny z ušlechtilého kovu Johana Verdea, červené svícny Filippa Naesse, vázy navržené slavným finským architektem a designérem Alvarem Aaltem, psací stůl z dílny Andrease Engesvika, koberce, obrazy, nádobí, sklo – to vše proměnilo rozlehlé neosobní místnosti v útulné prostory. Splynutí časů Ale nejen to. Hostitelův interiér vypovídá i o nadčasovosti designu. Ač jednotlivé zařizovací předměty vznikaly v rozmezí šedesáti let, tady tvoří nedělitelný celek. A tak tu najdeme jídelní stůl, který byl navržen již v roce 1982 a ještě stále se vyrábí, křeslo z roku 1957, ozdobné předměty ze 40. a 60. let spolu s výrobky nesoucími zřetelnou pečeť současnosti. Byt je živoucím dokladem vyspělosti a oprávněné oblíbenosti severského designu. text: Květuše Sajnerová foto: Profimedia zdroj: Vítejte doma 1/2005 |
Interiér Seveřana: světlo a barvy
Strohá čísla hovoří jasně. Od roku 1990 se v naší republice usadilo natrvalo několik tisíc cizinců. Důvody jejich rozhodnutí byly různé, někoho sem přilákala zvědavost, která se změnila v sympatie, jiného pracovní závazky. K těm druhým patří i náš hostitel.
