|
|
Do jejich prvního bytu na Vinohradech jim nosily sousedky („babičky“) buchty a koláče a tak není divu, že si brzy připadali jako doma. Před nedávnem koupili dům nedaleko odtud, na Žižkově. Z Říma přestěhovali osmdesát beden knih a oba shodně říkají, že tam, kde jsou jejich knihy, je i jejich srdce. Dům, který koupili a nyní postupně rekonstruují, si v klenbách nese atmosféru starých a jistě veselých časů. V přízemí totiž bývala hospoda, k níž patřily ještě klenuté sklepy. Není divu, že si umělecky založení majitelé pro vlastní bydlení nevybrali některý z volných bytů, ale rozhodli se žít v romantickém přízemí, v otevřeném prostoru bývalého pohostinství. Při rekonstrukci připojili k centrální hale ještě menší místnosti dvou bývalých bytů, kde jsou nyní ložnice, knihovna a ateliér. Architektonické i výtvarné řešení interiéru pochází z hlavy Alberta: „Na rozdíl od ostatních zakázek jsem si mohl navrhovat všechno jen podle vlastních představ. Jsem spokojený, i když jsme neměli moc peněz. Například v knihovně je dřevotříska dýhovaná na smrk, a nevadí mi, že to není masivní dřevo, myslím, že působí dobře. Více jsme investovali do materiálů v obytné hale — na podlaze je umělý kámen, který sami prodáváme v našem obchodě — v modrém pruhu dlažby jsou kousky lapisu lazuli, to už má nějakou hodnotu. Na stěnu v hale jsme použili jednobarevnou mozaiku Bisazza, ale v koupelně je veselejší kombinace tří barev.“ Přestože Alberto používal většinou chladné materiály — dlažbu, pozinkovaný hliník, modrou a bílou barvu — interiér působí zajímavě a rozhodně ne studeně. Určitě je to díky spoustě uměleckých předmětů a kombinací moderního nábytku s historickými kusy. Ty jsou kvalitně zrestaurované (firmou Mirko Okleštěk) a vnášejí sem prvky přírodního dřeva i stopy historické atmosféry. Alberto: „Snažil jsem se trochu provokovat. Všiml jsem si, jak Češi mají rádi teplé materiály, koberce — a já je nesnáším. Při normálním vytápění nejsou zapotřebí. Chtěl jsem ukázat, že můžeme využívat i studené materiály, ale celkový pocit není vůbec chladný.“ V centrální ose haly je v prostoru umístěná hliníková konstrukce patra. Původně byla myšlená jako provizorní možnost přespání pro návštěvy, pak zde vznikla příležitostná pracovna. Podle Albertova návrhu ji sestavil místní zámečník, který se se ctí utkal i s hliníkovým obložením vstupů do jednotlivých místností. Alberto je s prací českých řemeslníků spokojený — jejich práci využívá i ve své firmě a dobré vztahy s nimi posiluje prý také fakt, že za dobrou práci dobře platí. Za nosnou stěnou obloženou modrou mozaikou je ukrytá malá kuchyňská linka, která při přátelském posezení pod patrem není vidět a tak neruší případným nepořádkem. Důležité je však malé podávací okénko, využívané při servírování kávy nebo čaje. Romantické prostředí pod klenbami má i své nevýhody — protože velká okna jsou přímo na úrovni chodníku, ukrývají obyvatelé své soukromí za staženými roletami, jimiž prochází denní světlo už značně ztlumené. Nevadí Italům, milujícím slunce, takový kompromis? Kontakty: Foto: LUBOMÍR FUXA, Text: Pavlína Blahotová |
