Postavit si spolu s rodiči a sourozencem na jednom pozemku tři domy těsně vedle sebe, navíc průchozí, může být pro někoho nemyslitelné. Rodině známé moderátorky a sportovkyně Jany Havrdové se ale tenhle nápad maximálně osvědčil. I po šesti letech společného bydlení tu prý všichni dokážou navzájem respektovat své soukromí a přitom využívat výhod, které jim tohle řešení přináší.
Chceme si být nablízku
„Než jsme se rozhodli pro stavbu, žili jsme nedaleko odsud, a bylo nám jasné, že Prahu 4 opustit nechceme. Bydleli jsme v řadovém rodinném domku a rodiče i bratr ve stejných domcích naproti nám. Tehdy jsme si ověřili, že nám bydlení v blízkosti vyhovuje a klady převažují nad případnými zápory. Problém nastává, když někdo z nás onemocní. Bacily proběhnou všemi třemi domy, takže postupně onemocníme všichni,“ směje se Jana a zdůrazňuje hlavně pozitivní stránky věci.
„Především za sebou nemusíme nikam dojíždět, děti zaběhnou za babičku a dědou jen tak v bačkorách a ti nám zase vypomůžou s hlídáním nebo vyzvedáváním dětí ze školky a podobně. Zkrátka odjakživa máme v rodině dobré vztahy a chtěli jsme si být i v budoucnu nablízku,“ vypráví sympatická moderátorka.
Třikrát stejně, přitom jinak
Proto když se naskytla příležitost koupit nedaleko velký pozemek, na nějž by se vešly tři rodinné domy vedle sebe, rodina neváhala. Otec Jany má velké zkušenosti ze stavebnictví, proto stavbu koordinoval a hlídal hlavně on. Všechny tři stavby vypadají zvenku velmi podobně, ale vnitřní dispozicí se liší. Tu už si každá rodina uzpůsobila po svém.
V prvním domě bydlí Janin bratr s rodinou, v prostředním rodiče a ve třetím, kde se teď nacházíme, ona se svou rodinou – manželem a třemi dětmi: Albertem (17 let), Pepínem (9 roků) a Aničkou (5 roků).
„Projekt je z velké části prací paní architektky Ivy Knappové, ale protože moc rádi jezdíme do Francie a líbí se nám jejich architektura rodinných domů, využili jsme i možnosti pracovat s francouzským architektem. Když jsme mu řekli, co všechno bychom chtěli mít například v přízemí, díval se na nás nejdříve trochu s nedůvěrou. Ale nakonec se všechno, co jsme si přáli, podařilo do posledního bodu realizovat.“
Komoda s příběhem
Přízemí otvírá prostorná chodba, která má z obou stran praktické šatny – jedna je určená pro odkládání kabátů a bund, druhá slouží jako velkorysý botník, kam se s přehledem vejdou všechny páry obuvi celé pětičlenné rodiny. Nepřehlédnutelnou dominantou chodby je pak starožitná komoda.
„Tuhle krásnou komodu mám od kolegyně, moderátorky Martiny Hynkové Vrbové. Svými rozměry se jí nehodila do domku a nabídla mi ji. Bylo to neuvěřitelné, komoda sem „padla“ jako ulitá, jako kdyby byla od začátku součástí projektu. Mám ji moc ráda – je krásná a vejde se do ní spousta drobností.“ líčí Jana.
Soukromí pro všechny
Z chodby ještě ústí dveře do koupelny, na toaletu a do prádelny. Značnou část přízemí zaujímá velký obývací pokoj propojený s velkoryse řešenou kuchyní. Spojovacím prvkem mezi těmito místnostmi je průhledový krb.
A protože jsou Jana s Hynkem velmi společenští, mysleli při navrhování domu i na své přátele. Ti mohou využívat samostatnou bytovou jednotku za kuchyní, kde mají k dispozici dva pokoje, koupelnu i šatnu. Návštěvy zde mají soukromí, s majiteli domu se navzájem nijak neruší a mohou společně užívat obytný prostor i kuchyň.
Na druhé straně obývacího pokoje jsou situovány pracovny rodičů a jsou zde propojující dveře do domu prarodičů. V patře se pak našel dostatek prostoru pro tři ložnice, šatnu rodičů a dvě koupelny – dětskou a rodičovskou. Na úložné prostory se tu opravdu myslelo, proto je i část obou dětských pokojů vždy vyhrazena šatně.
Zabydlování neuspěchejte
Při zařizování domu je důležité, aby věci i nápady měly čas uzrát. Platí to od prvních plánů až po barvy, design… Na plánech totiž všechno vypadá trošku jinak než ve skutečnosti. Až když se do domu nastěhujete, najednou zjišťujete, kde mají věci své místo, co je vám příjemné a třeba i praktičtější oproti původním plánům.
„My jsme tu například zprvu měly některé zdi vymalované výraznou vínovou barvou. Postupně jsme ale přešli na tlumenější odstíny, které se dají i lépe kombinovat s ostatním zařízením interiéru,“ vysvětluje Jana.
Většinu technických záležitostí v domě navrhoval její manžel, ona se zase věnovala výběru zařízení a designování interiéru. Hodně si dali záležet hlavně na osvětlení obývacího prostoru a kuchyně. Centrálním vypínačem můžou podle potřeby a nálady proměňovat atmosféru jednotlivých zákoutí.
V celém domě je podlahové vytápění, proto Jana s Hynkem zvažovali, jakou krytinu na něj položit. Nakonec se rozhodli pro vinyl a funguje prý bezvadně – po podlaze se příjemně chodí a teplo se šíří stejnoměrně po celé místnosti. V koupelnách a šatnách pak použili velkoformátovou dlažbu v antracitovém odstínu, která dobře ladí s obložením stěn.
Kuchyň pro šéfkuchaře
Také v případě kuchyně majitelé dbali při výběru materiálů nejen na vzhled, ale hlavně na účelnost a praktičnost.
„Samozřejmě, že bych tu třeba preferovala kamennou pracovní desku, jenže při těchto rozměrech by to bylo opravdu finančně náročné. Proto jsem zvolila laminátovou, která je také velmi odolná a hezky vypadá. Nad návrhy kuchyně jsme strávili spoustu času a doteď z ní máme velkou radost. S manželem a dětmi rádi vaříme, takže prostorná kuchyň pro nás byla od začátku jasnou volbou.
Často sem přicházejí i moje kamarádky, s nimiž jsem založila blog Ourlovelycooking.com. Společně tu vymýšlíme a připravujeme recepty na originální, zdravé a chutné pokrmy. Také tu občas natáčí televize, vařil tu třeba Zdeněk Pohlreich.
Je kam vyběhnout
Pozemek byl původně bez jakékoli vzrostlejší nebo kultivované zeleně. Jana říká, že trvalo asi dva roky, než se zahrada „probudila“. Její současná podoba je prý především zásluha její maminky…
Moderátorka, která je zároveň i velkou sportovkyní a v minulosti dokonce získala titul mistryně světa ve step aerobiku, samozřejmě využívá zahradu ke cvičení i odpočinku a také děti tu mají doslova eldorádo. Rodina si ale pochvaluje i okolí svého bydliště, které nabízí řadu možností pro sport a relaxaci.
„Jako místní máme roční vstup do Dendrologické zahrady, skvělé podmínky poskytuje Průhonický park i Milíčovský les. Stačí vyběhnout a jste v přírodě,“ pochvaluje si Jana a dodává, že ale auto je tu opravdu nutnost. V místě je sice školka, dva menší obchody a masna, ale do školy a za většími nákupy je třeba dojet do města.
„Nečiní nám to ale žádný problém, stejně dojíždíme za prací do Prahy. To je zkrátka nutná „daň“ za všechny výhody, které nám zdejší bydlení poskytuje. Jsme rádi, že děti můžou vyrůstat v přírodě, že tu máme klid a žijeme celá rodina hezky pohromadě,“ uzavírá Jana Havrdová.
Jana Havrdová |
|
