Karel Kobosil: Domov není modla

Karel Kobosil

– nar. 1945
– studoval fotografii u Jána Šmoka
– poté se věnoval designu výrobních prostředků
– následoval design interiérů a nábytku
– od roku 1991 je ředitelem Design centra ČR
– získal 8 Křišťálových jehlanů za vynikající design
– na svém kontě má řadu autorských výstav

S vizí velmi komfortního staromládeneckého bytu se Karel Kobosil pustil do díla – rekonstrukce bytu 2 + 1 v činžovním domě z dvacátých let, v pořadí už svého sedmého domova. S výjimkou snad jediného svítidla je tvůrcem celého interiéru i jeho zařízení, ale především řady skvělých nápadů, které jsou na hony vzdáleny velmi drahému designu. Majitel má v oblibě modrou barvu: „Je chladnější, uklidňující, skvěle se kombinuje a není agresivní.“ Také nelze přehlédnout s láskou a precizně zpracované kovy a všudypřítomné obrazy Milivoje Husáka.

Co pro vás představuje dobré a spokojené bydlení?

U mě je to trochu složitější. Prožil jsem několik vztahů a s ohledem na každou rodinu jsem se snažil vytvořit optimální prostředí. Nemám však za sebou zážitek delší deseti let. Stále jsem se stěhoval, snad i proto jsem si nevytvořil pevné vztahy k bytu. Nevznikaly u mne ani žádné majetnické vazby. Byt vnímám zcela odlišně než moji rodiče. Pro ně byt tvořil základ, středobod světa. Takhle to já necítím.

Samozřejmě jsem domov vždy vytvořil tak, aby z profesionálního hlediska splňoval veškeré provozně funkční nároky, ale nikdy jsem si z něj neudělal modlu. Když si uvědomíte, že člověk třetinu života prospí, další se pohybuje v práci a z té, co zbývá, ještě něco rozmělní na kavárny, restaurace a společenské aktivity, tak doma zase tolik času netráví.

Jinak ale domov považuji za relaxační prostor, kde člověk nabírá síly, ať už aktivním či pasivním způsobem, třeba s nohama nahoře u televize.

Pohled z obývacího pokoje přes předsíň až do kuchyně a jídelny je jasnou odpovědí na otázku, jak vzbudit dojem velkého prostoru a vytvořit dynamicky členěný prostor bez fixních hranic. Krb tvoří obyčejná krbová vložka doplněná předsazeným plátem železa

S jakou představou jste se pouštěl do rekonstrukce svého nynějšího bytu?

Po rozvodu jsem potřeboval někde bydlet a přiznám se, že bych asi nedokázal žít v bytě někoho jiného, pravděpodobně bych se neuměl přizpůsobit. Prostě jsem si musel znovu vybojovat vlastní hájemství. Pro mě to byla představa velmi komfortního staromládeneckého bytu – prostorného polyfunkčního celku. Domníval jsem se, že se už znovu neožením, ale dnes je vše jinak a v bytě zase bydlím se svojí novou rodinou.

Co by nikdy kvalitnímu bydlení nemělo chybět, co je tím pomyslným kořením zdařilého interiéru?

V reálném životě se pohybujeme ve značně rozsáhlých prostorách – pracoviště, různé vstupní haly, hotely, restaurace, kina, divadla – běžně jde o velké prostory, ale pak se najednou musíme vměstnat do nějaké jeskyňky, v níž máme strávit nemálo času, to mě sužuje. Přestože netrpím klaustrofobií, osobně vyžaduji poměrně velký prostor, byť jde o rozměr do sta metrů čtverečních, nemám na mysli žádný nadstandard. Pro mě je nejdůležitější, aby byl v bytě prostor cítit. Území lze pak individuálně a dynamicky různě diferencovat na menší celky. Osobně mi nevadí, kdyby třeba ložnice byla volně začleněna v jednom velkém prostranství společně s obývacím pokojem a kuchyní. Vyhovuje mi verze dynamicky strukturovaného prostoru, kde se dá dosáhnout výborné atmosféry i osvětlením, můžete skvěle pracovat s velkými plochami, s obrazy nebo třeba s projekcí na stěny… Snadněji změníte náladu interiéru nejen v delším časovém horizontu, ale okamžitě.

Majitel dává přednost velkoformátovým obrazům, proto v obývacím pokoji klasickou televizi nahrazuje kvalitní data projektor, který obraz přenáší na plátno o velikosti 2 x 1,5 m a nechybí ani gramofon

Za co se dají při zařizování ušetřit peníze?

Jsem nepřítelem domácího kutilství. Dříve nebylo nic k sehnání, to už ale dnes neplatí. Kutilství je ve skutečnosti nejdražší varianta, protože člověk obrovsky plýtvá časem, který by mohl využít daleko lépe a výsledek bývá zpravidla komický. Rozumnější je nakoupit zboží po bazarech a odborně ho vyspravit. Za pár korun získáte skvělé kousky s duší. Všechny věci však musíte zkombinovat vkusně, s velkou mírou pokory k formě. Domnívám se, že geniální design není vůbec drahý. Existují ovšem okolnosti, které ho zdražují. Například, když ho vytvoří významná osobnost. Cena je pak pochopitelně odlišná třeba od IKEA. Ale i tam bychom si měli umět pořídit velmi kultivovaný a kvalitní design.

Z bývalého WC a předsíně se "vyloupla" koupelna. Přestože je obložena šedým obkladem, nejde o žádnou šedivou myšku, ale o komfortní místnost, kam se vešla vana i sprchový kout

Na škodu je jistý snobismus, který kolem designu vytvářejí někteří galeristé tím, že stavějí design do role něčeho nedostupného. Existuje spousta „zkýčařených“ věcí, které jsou daleko dražší než předměty s dobrým designem.

Zásadní je umět si vybrat. Není jen dobrý nebo špatný design, existuje mnoho odstínů velmi kvalitního designu. A teprve výběrem z tohoto množství o sobě cosi říkáme, vypovídáme o své osobnosti. Někdo je schopen pořídit zajímavé předměty a zdařile zařídit interiér i za sto tisíc korun, nepotřebuje k tomu pět milionů. Navíc dražší nemusí nutně znamenat lepší. Umění tkví v kombinování a harmonizaci předmětů. Důležité je interiér nepřeplácat, měli bychom být pány, nikoliv otroky věcí.