Minimalismus v bytě

Oceněné bydlení
Půdní byt podle projektu Ivana Kroupy byl první realizací v kategorii „Bydlení“, která byla v soutěži Grand Prix vůbec oceněna (v roce 1994). Až příliš strohý interiér ovšem odradil některé redaktory tehdejších populárních časopisů, aby je zařadili na své stránky – chtěli se s fotografy do bytu vrátit, až bude „více zabydlený“. Interiér byl ale zcela dokončený, žádné další kusy nábytku ani obrazy či jiné předměty už v něm neměly být umístěny. Jeho výtvarná podoba byla totiž založena na dokonalém souladu několika kousků velmi funkčního nábytku s prostorem, který byl předem promyšlen do posledního detailu.

Působivost interiéru nevytvářelo zařízení, ale samotné stavební řešení – průhledy prostorem, denní osvětlení kombinované s umělým, výhledy z oken, souhra interiéru a exteriéru, dispoziční řešení v přísném pravoúhlém řádu, čisté linie a geometrické tvary. Byla potlačena romantická atmosféra půdních prostorů s typickými dřevěnými prvky, protože původní konstrukci krovu (vazné trámy, sloupy a vzpěry) architekt nahradil ocelovými rámy a stěny bytu dostaly charakter městských bytů s omítanými bílými stěnami, které umožňují čisté stavební řešení detailů. Vertikální členění prostoru navíc podtrhuje geometrické vazby a rozvržení světla.

Dispoziční řešení
Půdní vestavba byla propojena s rekonstrukcí dvou malých bytových jednotek v 5. patře. Spojením všech tří prostorů – obou bytů a půdy – vznikl nový byt dostatečně velký (asi 120 m2), aby splnil požadavky tříčlenné rodiny a umožnil práci v ateliéru.
Otevřená půda bez příček vytváří velký obytný prostor se začleněnou jídelnou a kuchyní, nad kterou ve špičce krovu vzniklo příležitostné spaní s krásným výhledem na město. V rámci prostoru se severními střešními okny je na pódiu umístěn také ateliér, odkud má rodič při práci kontrolu nad dítětem či nad kuchyní. Tato otevřená reprezentativní část bytu dovoluje pořádání společenských akcí o větším počtu lidí bez jakýchkoliv provizorních úprav zařízení.

Ložnicová část v jižní části bytu byla navržena v jedné z původních bytových jednotek. Přizpůsobuje se předpokládanému vývoji rodiny s ohledem na vývoj dítěte. Prozatím je dětská postýlka součástí ložnice rodičů, ale k ní přidružený malý pokojík se stane prvním dětským pokojem v okamžiku, kdy dítě
bude spávat samostatně. Časem se také samotná ložnice stane dětským pokojem a rodiče se odstěhují do ložnice nad kuchyní.

V druhém původním bytě, orientovaném do dvora, vznikl další pracovní prostor, který svou izolací poskytuje naopak klidné prostředí pro koncentraci při práci.
Jednoduchou stavební úpravou může být změněn na kancelář se samostatným vstupem, bude možné jej navíc propojit i s horním půdním prostorem, do kterého vede předem vybudované točité schodiště.
Součástí bytu jsou hygienická příslušenství v obou jižních částech – malá černá sprchová koupelna s toaletou a větší vanová koupelna (s modrou mozaikou) a samostatné WC.

Vybavení bytu
Všechny skladovací prostory v bytě jsou vyřešeny tak, aby nikde v obytném prostoru nepřekážely úložné skříně. V rámci předsíně byly vybudovány velké vestavěné skříně, samostatná komora vznikla při ateliéru, knihy či obrazy jsou uloženy v nikách.

Obytný prostor tak zůstává velmi čistý, neroztříštěný přebytečným nábytkem. Veškeré zařízení bytu se mohlo omezit na minimální počet kusů nábytku, sloužícího jen ke skutečnému užívání rodiny: manželské dvoulůžko a postýlka v ložnici, varné centrum v kuchyni, stůl se židlemi v jídelním koutě, pohodlná pohovka a dlouhý společenský stůl z přírodního buku v obytném prostoru. Několik polštářů na podlaze umožní posedět společně s dítětem, které si na zemi hraje nebo u společenského stolu kreslí. Jediný velký obraz a pár květináčů s domácími rostlinami dokončuje úplnost bytu, který je sice „chudý“ na množství zařizovacích předmětů, ale „bohatý“ myšlenkově.

Podle návrhu architekta Kroupy bylo vyrobeno i vybavení kuchyně – individuální design nábytku umožnil začlenění moderní kuchyňské technologie. Kuchyň barového typu stojí v hlavním prostoru (s výhledem na město), skříňky pod pracovní deskou ukrývají vestavěnou myčku, takže přírodní buková deska s malým dřezem a varnou deskou je uvolněna pro vlastní přípravu jídla. Černý lesklý lak kuchyňského nábytku se znovu objevuje také na dveřích úložné skříně vestavěné v nice. Celá kuchyň tak působí velmi strohým dojmem, chybí jinde obvyklé složité kuchyňské sestavy.

Prostor pro osobnosti
Minimalismus v architektuře, tím spíše v bytovém interiéru, nemůže uspokojit převážnou většinu lidí. Málokdo z nás je schopen žít v ideálním prostoru nezdeformovaném množstvím přebytečných předmětů, které na jednu stranu věčně překážejí a omezují náš pohyb, ale na stranu druhou nám slouží jako „berličky“ – záchytné body, které nás spojují s minulostí či s blízkými lidmi, se zážitky, s atmosférou navštívených míst.

Jen výjimečně silné osobnosti jsou schopny oprostit se od těchto emocionálních symbolů a vystačit si doma jen se svým duševním bohatstvím a s krásným, ničím nerušeným designem. Přesto tato extrémní poloha strohého interiéru může být pro mnohé jistým návodem, cestou k pochopení současných tendencí v architektuře, k uvědomění si, že krása opravdu spočívá v jednoduchosti – ovšem za předpokladu, že má svůj smysl, vycházející z konkrétní funkce.

Foto Jaroslav Hejzlar, Text: Věra Konečná
Zdroj: Můj dům 2/01