Návštěva: Láká mě dřevo, které má příběh

Od cesty vedoucí bývalou zahrádkářskou kolonií není domek obložený modřínem mezi stromy téměř vidět. Zato když přijdete blíž a ocitnete se u jeho jihozápadní strany, rázem máte pocit, že jste někde u holandského grachtu. Jednoduše řešený dům s dřevěnou „fasádou“ a prostornou terasou plnou rozmanitých nádob s květinami ze všeho nejvíc připomíná hausbót zakotvený u vodního kanálu. V rohu stojí gril a stůl a pohodlná křesla lákají k posezení…

Místo hluku města kvákání žab

A tak jsme se do nich usadili a Jožo začal vyprávět: „Původně jsme bydleli v Hostivaři v bytovém komplexu, kde jsme měli 2 + kk s předzahrádkou. Nebylo to vůbec špatné, ale přece jen jsem vždycky toužil po domku, který bych si mohl postavit podle svého, a třeba ho i vybavil vlastnoručně vyrobeným nábytkem. Práce se dřevem mě odjakživa moc baví a skvěle si při ní odpočinu.“

Vhodný pozemek Jožo nakonec objevil na okraji Prahy, pouze kilometr od frekventovaného Černého Mostu, přesto v krásném tichém místě nedaleko rybníka, kde noční klid ruší jen kvákání žab. „Stála tu v podstatě jen rozpadající se zděná a mokrá chatka, do níž nebyla zavedená ani voda, ale to místo mě okouzlilo. Pozemek jsem koupil a nechal jsem si zhotovit architektonický projekt. Ten jsme pak ještě dost upravovali.“

Například v patře měly být podle původního návrhu velkoryse prosklené stěny. To se však Jožovi nezdálo moc praktické. Domek není nijak rozlehlý, úložný prostor je třeba, a pod velká okna by se už žádný nábytek nevešel. Proto od této varianty upustil.

„Celkově jsme přistavěli úsek asi 5 x 5 metrů, v podstatě hlavní obytnou místnost. Původní chatka byla orientovaná do L a museli jsme vycházet z tohoto půdorysu. Ráno když vychází sluníčko, svítí nám přímo do kuchyně, a přes den zase na terasu, která je orientovaná na jihozápad. Letos tu už strávíme třetí léto a žije se tu opravdu krásně.“

Důmyslné schodiště

Při návrzích interiérů Jožo nespolupracoval s designéry, všechno si vymýšlel sám. Do patra vedou pohodlné schody. Než po nich vystoupáme, všimnu si zajímavě vyřešeného prostoru pod nimi. „Původně tu architekt navrhl zatočené schody, ale mně se to nezdálo. Pořád jsem si říkal, že je tu dost místa, aby se sem vešlo rovné, prostorné a hezké schodiště, pod nímž by mohl být i velký úložný prostor. A tak to nakonec dopadlo – schody jsou rovné a máme pod nimi ukryté veškeré technické zázemí – bojler, expanzní nádrž…“

Mně se ale stejně nejvíc líbí jeho nápad natřít dvířka tohoto důmyslného úložného prostoru tabulovou černí. „To tak nějak vyplynulo z naší každodenní potřeby komunikace…,“ směje se Jožo. „Abychom si mohli se synem kreslit a psát vzkazy.“

Tahle veselá a originální výzdoba místnost krásně oživila stejně jako Jožovy obrázky, které zdobí stěny domu. „Už jako dítě jsem vždycky rád maloval. Proto mě napadlo, že bych si i sem mohl vyrobit nějaké vlastní obrázky. Mám z nich radost, jsou to mé vzpomínky,“ říká Jožo Krč a mě napadá otázka, jak se vlastně on, rodilý Slovák, ocitl tady u Černého Mostu?

„Pocházím ze Slovenska, ale v Česku žiju už 15 let. Nejprve jsem dojížděl, ale stále bylo víc a víc práce, tak jsem tu nakonec zůstal a jsem tu spokojený. Živím se natáčením a focením reklam. Moc mě to baví, je to zajímavé, žádná jednotvárná práce. Také hodně cestuji a potkávám se se zajímavými lidmi. Původně jsem se vyučil číšníkem. Moji rodiče měli na Slovensku rodinný hotel, později také obchod – železářství a elektropotřeby. Takže jsem získal všestrannou praxi – nejprve jako číšník, pak jsem zase prodával a vozil pračky, ledničky… a taky brousil klíče. A protože naši stavěli domek, tak jsem jim i pomáhal se stavbou. Myslím, že jsem se při tom i dost naučil,“ vypráví Jožo a dodává, že stejně ze všeho nejvíc má rád práci se dřevem.

Staré dřevo má kouzlo

Také obě koupelny – přízemní i ta v patře – nezapřou Jožovy umělecké sklony a příjemně překvapí originálními interiéry. „Zrcadlo v koupelně dělal podle mého návrhu šikovný truhlář, kterého jsme si našli na výstavě. Pracuje se starým dřevem, a to se mi moc líbilo, protože takový materiál má své neopakovatelné kouzlo. Právě tenhle šikovný řemeslník se podílel na většině zdejšího dřevěného zařízení.“ Například koupelnové zrcadlo vzniklo ze stolku starého šicího stroje – do vrchní desky truhlář vyřízl otvor, a do něj vsadil zrcadlo. Jednoduchý a přitom originální, levný a krásný nápad.

Také kuchyňská linka je zhotovená ze starého dřeva. „Nechtěl jsem žádné závěsné skříňky, proto jsem si vymyslel polici, která je ale dost těžká, a tak drží na železných vzpěrách,“ vysvětluje náš průvodce. „Čerpám hodně inspirace z našich i zahraničních časopisů o bydlení. Třeba sedačku jsem vyrobil z palet a přimontoval na ni kolečka. Odkoukal jsem to z nějakého francouzského časopisu. Je praktická na sezení a pohodlně na ní přespí dva lidi. Díky větším kolečkům se také snadno přesouvá. Jen místo měkkých polštářů bych sem chtěl časem pořídit pevné, o které by se dalo lépe opírat. Ale ty není jednoduché sehnat.“

Jožo má v zásobě ještě spoustu dalších zajímavých plánů. „Chtěl jsem začít vyrábět z použitého dřeva truhlíky na květiny a další věci. Byl jsem už pěkně rozběhnutý, ale pak jsem si při řezání pilou způsobil vážný úraz ruky, a to mě trochu přibrzdilo. Naštěstí už se vše hojí a obrací k lepšímu, tak se opatrně a s respektem k technice vracím ke svým plánům a snům…“