|
Pro Daniela Nekonečného a Šum svistu se nadchli všichni ti, kteří mají rádi latinskoamerické rytmy a etno hudbu vůbec.
Není to nic pro zapšklé puritány. Z hudby Šumu svistu je cítit světlo zářící na kohokoli, kdo je naladěn na příjem. Energie srší každou notou. Daniel Nekonečný se neoddává pouze zvukové extázi, ale i světelnému nářezu v podobě magické hry laserů a dštění ohně z úst. Tato charakteristika je patrná jak v jeho civilním chování, tak v interiéru bytu.
Jaká byla vaše nejmilejší místnost v dobách, kdy jste se ještě nemohl považovat za muže?
Nebyla to místnost v pravém slova smyslu, ale malý prostor v parku kolem zámku v Boskovicích. To místo bylo ohraničeno stínem, který vydával jinan dvoulaločný, Ginkgo biloba, nádherný strom z třetihor. V jeho stínu jsem lahodně odpočíval a nechal levitovat myšlenky v příjemném rytmu.
Dole pod zámkem je jedno z největších zachovalých židovských ghett. Nebylo toto prostředí stejně inspirující, jako byl stín jinanu?
Lidi tam příliš nechodili. Možná se báli těch křivolakých uliček a krkolomné spleti zdí a dvorků. Byla to skutečná a inspirující obdoba Foglarových Stínadel.
Boskovice mají kromě zámku a ghetta ještě další přirozené centrum života a tím je náměstí.
…a na tom náměstí je kašna, kde jsem klátil nohama a flirtoval s děvčaty z okolí. Využíval jsem přitom svěžího rytmu kapek dopadajících z fontány a inspiroval se tak k písničkám, které jsem rozbalil v pozdějším věku.
Vzpomínáte stále na tu fontánu?
Ano. Miluju vodu a její zvuky. Dodnes si ve svých příbytcích vytvářím iluzi přírody a k tomu mi právě dopomáhají umělé fontány a vodopády.
Boskovice jako staré město jsou složené z domů různých historických období. V jakém domě jste bydlel vy?
Nejdříve v klasickém činžáku v centru. Později jsme se přestěhovali na kopec, který je pokrytý hlubokými lesy. Měl jsem výhled na město, zámek i na hrad. Důležitější ale než samotné bydlení pro mě byla možnost chodit do zámeckého parku, kde jsem kromě přítele Ginkga měl i dalšího. Byl to páv. Vždy jsem se postavil na palouk a zařičel pavím hlasem, tak podobným dětskému křiku. Páv, to zvíře, jenž se nedá téměř ochočit, ke mně přišel a vyklenul přede mnou tu svoji překrásnou šílenost barev.
Přesto, cítil jste se tam doma, na kopci nad Boskovicemi?
Já nemám domov, já jsem doma všude, kde se zrovna nacházím. Nejsem bezdomovec, spíše všudedomovec.
Mluvíte, jako byste nerad vzpomínal na dům dětství.
To zase ne. Táta a děda ten dům postavili doslova holýma rukama a moje dětství je tím celé prosycené. Jako v živém filmu to vidím před sebou: jak se děda mazlí s konví, jak tančí tango s lopatou. Byl to balet, když přesíval písek, a sochařina ve chvíli, kdy připravoval maltu. Matka měla zase zahradu plnou skalniček a já byl jmenován hlavním kropičem. To jsou všechno skutečně milé a zlaté odlesky.
Co jste udělal jako první, když vám bylo osmnáct let?
Vystřelil jsem okamžitě do Prahy. Začal jsem studovat DAMU, ale studium jsem přerušil, jelikož mi profesoři zakazovali cesty po světě. Školu jsem nikdy nedodělal, protože jsem se postupem času zapojil plně do vesmírné univerzity života, takže to nakonec ani nebylo potřeba.
Čím jste se živil?
Prošel jsem snad všemi zaměstnáními od kolébky až po smrt. Pracoval jsem jako asistent na porodním sále a za měsíc jsem uklízel pitevnu. Později jsem byl dokonce domovníkem i zaměstnancem pohřební služby.
Prahu jste dosud neopustil. Která čtvrť je vám nejbližší?
S hrdostí říkám, že jsem bydlel ve všech čtvrtích města Prahy. Poznal jsem i Střížkov, Libeň, což není sice žádná francouzská Riviéra, ale i tyto čtvrti mají svůj kolorit.
Pokud ovšem trváte na otázce, tak za příjemné považuji Letnou, Smíchov, Dejvice, Vinohrady a Břevnov.
Vaše nejoriginálnější bydlení bylo…
…na hausbótu, kde toalety vedly rovnou do Vltavy.
Máte vyhraněný styl, neříkejte, že také na Jižní Město vzpomínáte v dobrém?
Ale ano, bydlel jsem tam na ženských kolejích a často byl nucen ručkovat po balkonech až nahoru do posledního patra. Později jsem obýval byt v klasickém paneláku a předělal jsem ho natolik, že nikdo nepoznal, že se jedná o panelákový byt. Na dveře jsem nalepil kůru stromů a žlutý mech. Všude byly palmy a rostliny a fontány. Dokázal jsem stvořit prales.
Tolik toužíte po přírodě?
Nekonečně po ní toužím. Své byty přeměňuji v chrám přírody, a když mi například nechtěli povolit zřídit v paneláku krb, spokojil jsem se s množstvím svíček. Rád se obklopuji věcmi ze dřeva, počínaje dřevěnou lžící a konče plovoucími dřívky v Šivových koupelích.
Můžete upřesnit, co se skrývá za pojmem Šivova koupel?
Jistě. Mé koupelny, to jsou hotové aquaparky. Koupu se až třikrát denně. Samotná příprava koupele je složitý rituál. Do vody přidávám například extrakt z cukrové třtiny, a to kvůli barvě, a olej nebo esenci pro vůni. Na hladinu kladu okvětní lístky divizny, růží a jiných květin stejně jako kousky vonných dřev a také celé kusy ovoce. Potom takto připravenou koupel obětuji sám sobě.
Po generace se v českých zemích vytváří jistý konkrétní styl bydlení, přičemž jednotlivé byty se odlišují skutečně jenom v drobných nuancích. Zdá se, že vy jej narušujete poněkud razantněji.
Mám rád v bytě věci lahodící mému oku, čichu i hmatu. Obklopuji se přírodninami, jako je dřevo, bambus a rákos. Nemyslete si, že se jedná o materiál druhé kategorie. Při pobytech ve světě jsem bydlel například i v neskutečně luxusní vile, která byla postavena celá z bambusu. Měla několik pater a stála na břehu Indického oceánu.
Chtěl byste se tam odstěhovat natrvalo?
Jistě by to bylo příjemné, být v pohodě a ležet na břehu moře. Já však nejsem srab a neutíkám. Odpovím vám abstraktně. Snáze dosáhnete nirvány v Himálajích než na Jižním Městě. Já si ovšem záměrně nevybírám lehčí cestu, a to ani v případě bydlení.
Kde je vám tedy dobře?
Bydlím ve tři plus jedna na Smíchově. Ateliér, své orlí hnízdo, mám v Břevnově. Vlastním ještě magickou observatoř vysoko nad Letnou. Tam mám soustavu zrcadel, se kterými vytvářím umělou duhu, a provádím tam magické ohňové obřady. Tam je mi nejlépe.
FOTO: OTO PAJER, Text: Pavel Vondráček
Zdroj: Moderní byt 5/01
|
