Nekuřácký byt s přirážkou za obličej

Pavel Zedníček 

• 1973 – po absolvování brněnské JAMU v Brně se stal členem Činoherního klubu v Ústí n. L.
• 1977–1991 hrál v pražském Divadle Na Zábradlí
• krátce pak působil v Divadle Bez zábradlí
• od roku 1992 je na volné noze
• spolupracuje s Divadlem Kalich
• dvanáct let uváděl soutěžní pořad Kufr vysílaný Českou televizí
• je autorem knihy Kurňa, to je život
• filmové a televizní role: Jak se rodí chlap, Dostih, Sanitka, Chobotnice z druhého patra, Kousek nebe a mnohé další 

Hanka Kousalová  

• od roku 1991 pracuje jako rozhlasová moderátorka (Evropa 2, Radiožurnál, Impuls)
• autorsky připravila a uváděla pořad Trní vysílaný TV PRIMA
• autorka knih Zatím tajné (1995), Talkshow! aneb proč vystoupit v televizi (2002)
• spolupracuje s TV NOVA jako scenáristka pořadu Zlatíčka 
• od roku 2000 pravidelně přispívá do časopisu Šťastný Jim

Váš byt rozhodně nezapadá do průměru. Všechno jsou to vaše nápady?

P. Z.: Vlastně ano, ačkoliv jsme se pokoušeli spolupracovat i s architekty. Když přišel ten první, celý prostor si prohlédl, moudře zavrtěl bradou a řekl dva miliony – dva miliony by ta rekonstrukce stála. Zdvořile jsem se s ním rozloučil. Další tvrdil, že rekonstrukce by stála čtyři miliony osm set tisíc a levnější varianta dva a půl. Poděkoval jsem mu za nabídku a rozloučili jsme se taky.

 

Tak jste se do rekonstrukce pustili sami?

H. K.: Naslouchali jsme například nápadům Zuzky, manželky Upíra Krejčího. Ta mexická vlna byl její nápad. Měli jsme tedy vstup do bytu. Dobrý základ. Zuzka navrhla také například změnu původního špajzu na šatnu. A na rovinu, co bych bez prostorné šatny dělala…?

P. Z.: No co bys dělala…? Koupili bychom větší věšák.

        

P. Z.: Ano. Hanka lobovala za zrušení dveří do koupelny z kuchyně a já jí nakonec podlehl. Měla pravdu. Kuchyň je útulnější a koupelna je díky tomu větší a hezčí. Má dveře jen z ložnice, což se ukázalo být i praktičtější.

H. K.: Nemuseli jsme se přizpůsobovat vůbec, ve všem jsme se shodli…, až na to, že Pavel je maličko konzervativní.

H. K.: Vůbec ne, ale lpěl na věcech. To bylo řečí, když jsme odváželi staré zařízení na chalupu. Dnes už si vůbec nevzpomene, že je kdy měl.

H. K.: Vybalovali jsme třeba krabice a on na dně jedné z nich našel knoflík. Zasmušile ho obracel ze strany na stranu. Celý večer pak přemýšlel, ke kterému hubertusu patří, místo aby věci z krabice dával zpátky do skříní.

Hanka odešla kouřit na balkon do mezaninu

Máte hypermodení kuchyň, takže předpokládám, že ji vybrala Hanka.

Ale koupelnu jistě vybírala ona. Je docela jednoduchá, moderní, čistá a elegantní.

H. K.: Ne, u nás se zásadně nekouří! Pavel kdysi přestal kouřit ze dne na den a já jsem slíbila, že přestanu, až dozařídíme byt. Pár věcí tu ovšem ještě chybí. Zatím odcházím do dobrovolného vyhnanství na balkon v mezaninu.

H. K.: Například záclony.

P. Z.: Blbost. Řekněte, dal byste na tak krásná okna záclony?

H. K.: Ale Pavle, když ta paní odnaproti k tomu oknu opravdu přirostla… a kouká a kouká. Tobě to nevadí? Kdyby to byl dvacetiletý mladík tak neřeknu…

P. Z.: A s ním dvacetiletá slečna – buď spravedlivá!

H. K.: Jenže já je už koupila. Jsou jednoduché a většinu dne mohou tvořit takový elegantní šál, co lemuje okna.

P. Z.: Hanka je stejně nikdy nepověsí, protože by musela přestat kouřit. (smích)

P. Z.: Nehádáme se vůbec. Maximálně se přeme. Naposledy to bylo o barvu zdí. Hanka chtěla použít výraznou barvu a já je chtěl nechat bílé. Tentokrát jsem zvítězil.

H. K.: Říkala jsem přece, že je Pavel v mnoha věcech konzervativní. (smích)

Co si Pavel prosadil, ačkoliv jste mu to vymlouvala?

P. Z.: To se pletete. Hanka mi chtěla dokonce naordinovat zákaz vycházení. Že prý mám v obchodech za obličej přirážku…!