 |
Bydlení v historickém centru jakéhokoli turisticky atraktivního města přináší obyčejným smrtelníkům velkou řadu nevýhod. Denně se například musíte prodírat lavinou cizinců valící se po chodnících jak omámené stádo nepříliš inteligentního skotu.
Na druhou stranu má však toto místo neopakovatelný genius loci, který na domorodce dýchne vždy ve chvílích, kdy se vylidní ulice. Pozdě k ránu, za svítání, za lijáku nebo v třeskutém mraze se znovu rozprostře celým Starým Městem, Malou Stranou nebo na Hradčanech ta pověstná neodolatelná magie. Kvůli takovým chvílím se původním usedlíkům stále ještě tato místa definitivně nezprotivila a neuprchli co nejdál od turistického „průmyslu“. A právě díky takovým okamžikům zde stále ještě bydlí, renovují svoje byty a budují půdní vestavby.
|
Budiž světlo!Manželský pár, který se rozhodl pro vybudování nového domova v prostoru staré nevyužívané půdy, nespojovalo jen přání postavit si rozlehlý a pohodlný půdní byt. Oba dva jsou výtvarníci a mají velmi vytříbený vkus. Vytříbený k naprostému minimalismu a k oproštění se od zbytečností. Jejich představu lze lapidárně shrnout pod dva pojmy – světlo a jednoduchost. Výsledná podoba bytu tak dnes dokonale odpovídá jejich požadavkům.
Celý prostor se doslova koupe ve slunečních paprscích a nenajdete tu jediný kousek nábytku, který by byl takzvaně navíc. Jak říká sama majitelka bytu: „Půdní byt je nejhezčí, pokud se nezakramaří, když je prázdný, když dýchá prostorem a přiznává autentičnost prostředí.“ Jako důkaz svých slov uvádí například původní staré půdovky, které dodnes najdeme na všech půdách starých domů. V tomto bytě jsou pravé a nefalšované půdovky na podlaze nejméně ve dvou třetinách celého bytu. A kde nejsou poctivé ošlapané půdovky, tam jsou položená prkna ze světlého dřeva, další krásný a hřejivý materiál, který tomuto prostoru sluší. A nic víc – protože není přece žádný důvod schovávat krásné podlahové krytiny pod koberce, které jen lapají prach a špínu. |
|
|
V případě této půdy s vysokým krovem a rozlohou necelých 150 m² V hlavní roli židlePřízemní část bytu je rozdělena celkem do čtyř pokojů, které mají nápaditě řešené dveře – jako široké dřevotřískové „zašupovačky“. Dva pokoje obývají dospívající ratolesti majitelů bytu, které si pečlivě hájí svoje soukromí.
|
S galerií nad hlavouPůdní prostor je odjakživa lákavý pro každého, kdo si potrpí na nonkonformní životní styl a má osobitý přístup k bydlení. Půda je totiž doslova výzvou k originalitě a nejinak tomu bylo i v případě tohoto bytu. Doslova úžas vyvolává už jen atypičnost celého obytného prostoru i kreativita jeho rozdělení do různých funkčních zón a menších prostor.
 |
|
Středem domova je rozlehlá hlavní obytná místnost s klavírem ve světlé barvě, dokonale ladící s barvou dřeva na trámech, podlahách i jednoduchém nábytku. Centrem místnosti není obvyklá sedačka, i když ani ta zde nechybí (navíc v lehce historizujícím stylu a koženém provedení). Na zvýšeném podiu tu stojí prostorný jídelní stůl se zajímavou skupinkou židlí. „Ty jsem vždycky ráda sbírala, třeba i když byly vyhozené na ulici,“ vysvětluje majitelka bytu, která si jako zkušená výtvarnice uměla s jejich renovací snadno poradit.
|
Zbavit se zbytečnéhoPřestože by se to na první pohled mohlo zdát, sama majitelka nepovažuje svůj domov za takzvaný vymyšlený byt, kde je přesně vybraná i salátová vidlička, a to nejlépe renomovaným architektem od renomovaného designéra. Na něco takového nezbyl majitelům čas ani peníze, které by ostatně stejně raději procestovali, než investovali do dokonalých obkládaček. Přesto má jejich domov zajímavý vzdušný styl. Nábytek, který posbírali za léta společného života, památky, doplňky, drobnosti – to všechno minimalizovali na únosnou míru a podřídili spíš kritériu účelnosti než obecné představě o tom, co všechno by měl člověk ke svému štěstí a pohodě vlastnit. Byt ve znamení nesnesitelného půvabu jednoduchosti má styl, který nelze ani při nejlepší vůli napodobit. Lze jej jen neokázale tvořit oproštěním se od všeho zbytečného a malicherného. |
 |
