U domu mě nejistota opustila. Přede mnou se rozprostřel nevšední pohled na funkcionalistickou stavbu, nenásilně začleněnou do svažitého terénu, kvůli němuž sestává vnitřní dispozice ze tří výškových úrovní, dělících jednotlivé obytné zóny.

Dům s rovnou střechou

Ocitla jsem se v nevelké chodbě, odkud se po schodišti vchází do jednotlivých částí domu. V úrovni vchodových dveří jsou dva dětské pokoje a prostorná rodinná koupelna, odtud se úzkou chodbičkou vchází po schodech přímo do manželské ložnice. Ta se nachází už o patro výš a z ní vedou dveře do společenské místnosti, kde je v současné době knihovna a sezení s příjemným výhledem do okolí. Po dalších schodech jsem se dostala úplně nejvýš, do samostatné místnosti, která je ze všech stran prosklená. Doposud sice není zařízená, v budoucnu však bude sloužit jako pracovna.

Společenský prostor — tedy obývací pokoj, kuchyň a jídelní stůl — se nachází v nejnižším patře. Vchází se sem z předsíně, odkud návštěvník sestupuje po schodech směrem dolů. I tady je za dveřmi místnost navíc. Určená je k odkládání potravin a dalších nutných potřeb k rodinnému provozu. „Ideální projekt pro stavbu jsme hledali téměř tři roky. Pan architekt Lábus přišel s návrhem a ten jsme během doby měnili, pilovali a ladili sebemenší detaily.

Na stavbu jsme nepospíchali, chtěli jsme, aby výsledek byl skutečně stoprocentní a odpovídal našim představám o bydlení,“ vzpomíná majitel domu. Nutno podotknout, že jejich úsilí se skutečně vyplatilo, vznikl totiž dům, v němž jednotlivé místnosti na sebe logicky a funkčně navazují a kde jsou veškeré prostory maximálně využity. „Při navrhování dispozice interiéru jsme dbali na to, aby bylo co nejvíc prosklených stěn, abychom byli spjati s okolní přírodou a mohli ji nerušeně pozorovat. Svažitost terénu nedovoluje sousedům nahlížet dovnitř, máme celé údolí před sebou jako na dlani.“

Velké maličkosti

Než si manželé přivezli první nábytek, musely být místnosti připraveny do nejmenšího detailu, architekt pamatoval na nejrůznější drobné i větší estetické prvky, které zpříjemňují bydlení. A tak jsou některé příčky prosklené — místnosti jsou tedy oddělené, ale prostor se zdá větší a navíc sklo propouští dovnitř denní světlo. Dbal také na zvýraznění stropu, stěny pak sjednotil kletovanými omítkami, na podlahu zvolil dřevěnou plovoucí krytinu, na níž jsou položeny kusové koberce.

Konečně mohli manželé začít zařizovat jednotlivé místnosti. Původní nábytek zůstal v minulém bytě, nový domov si chtěli vybavit podle nejnovějších trendů. „Sledujeme poslední novinky, moderní minimalistický design se nám líbí, a tak jsme hledali tímto směrem. Navštívili jsme v Čechách mnoho designových studií a byli jsme příjemně překvapeni, co současný trh nabízí,“ konstatuje majitel domu, jehož slova jsou potvrzena konečným výsledkem.

K vybavení kuchyně manželé zvolili moderní nerezovou sestavu od prestižní německé firmy, obývací pokoj a jídelna jsou pak v teplejších tónech, kombinují třešňové dřevo s jemným pastelovým lakem. Podobně je vybavena také ložnice, která je z čistě přírodních materiálů a kde hlavní roli hraje obrovské okno vedoucí do rozkvetlé zeleně. „Propojení interiéru s exteriérem bylo jednou z důležitých podmínek. Je příjemné sedět doma v pohodlí a teple a zároveň pozorovat okolní dění,“ říká muž.

Bydlení má přednost

Během rozhovoru se majitel rozpovídal o svém přístupu k životu. Prozradil mi, že pro něj a jeho ženu je nejdůležitější kvalitní a pohodlné bydlení, dům, kde by spokojeně a nerušeně žili a v klidu vychovávali děti. Ostatní hmotné statky jsou prý druhořadé.

Slovo architekta:

Vztah domu k zahradě je základní komponentou návrhu exteriéru i interiéru každé vily. Svažitost terénu spolu s atraktivitou pohledů na město a krajinu Polabí, ohraničenou dramatickou siluetou Českého středohoří, i klientův požadavek na nenáročnost údržby domu a zahrady vedly k formování prvních úvah o jeho podobě.

 Koncept je založen na přizpůsobení objemů stavby, rozvrhu ploch a výškových úrovní obytných podlaží stávajícímu terénu svažité zahrady. Na to, jak je dům otevřený a složitě objemově tvarovaný, působí překvapivě kompaktním dojmem. Dům má úmyslně poměrně malou zastavěnou plochu a je členěn na několik hmotově a materiálově odlišených objemů, aby na svažitém pozemku nepůsobil těžce.

Vila má proto vertikálně komponovanou dispozici ve třech podlažích, resp. pěti úrovních, pokud možno kontinuálně propojených. Řešení vertikální komunikace, směrem nahoru objemově i materiálově postupně odlehčovaných schodů, bylo pro nás velmi důležitou partií. Nechtěli jsme, aby četnost úrovní domu negativně ovlivnila plynulost jeho užívání vytvářením bariér mezi jednotlivými prostory.

V příčném směru je vila „průhledná“ od proskleného zádveří přes schody a jídelnu nebo galerii až na terasu. V podélném směru je průhlednost nebo alespoň průsvitnost sledována při obou podélných fasádách. Tím je podporována neuzavřenost a prostorová velkorysost vnitřních  prostorů a opticky zvětšováno měřítko interiérů. Příčky nedorážející až ke stropu, stěny oddělené od fasády prosklenými dveřmi na celou výšku místnosti i předimenzované dřevěné dveře jakoby bez zárubní pomáhají vytvářet uvolněný půdorysný a prostorový standard domu.

Exteriér i interiér vily je řešen většinou z přírodních materiálů jako kámen, cihly, beton, dřevo a ocel. Přírodní nezakryté povrchy jsou uplatněny nejen na dřevě, ale i na kovech, betonech a omítkách. Nenápadné abstraktní arabesky přírodních kletovaných omítek (neopatřených finální malbou, ale pouze impregnační úpravou, která nezakrývá různé odstíny šedé a světle okrové) a ornamenty fládru dubových parket opatřených tvrzeným olejem dotvářejí vnitřní prostředí v intencích návrhu.

Obytná plocha u západní fasády je řešena ve dvou úrovních, částečně prostorově propojených. Ve spodní části je kuchyň, jídelna a obytná místnost, v horní části galerie a ložnice. Při východní fasádě jsou ve hmotě z režného zdiva situovány vstup, dvě ložnice a hygienické vybavení domu. Tato část je výškově umístěna mezi galerií a jídelnu.

Galerie a obývák jsou zamýšleny jako dva samostatné prostory, i když částečně propojené. Nechtěli jsme dvoupodlažní část obývacího prostoru zvětšovat z proporčních důvodů, aby neztratil obytné měřítko. Snažili jsme se dát interiéru velkorysost dvoupodlažního prostoru pouze v takové míře, aby byl cítěn při pohledu velkými formáty oken ven do krajiny.

Autoři stavby: Ladislav Lábus, Martin Matiska, Dagmar Prášilová

text: Lenka Haklová

foto: Oto Pajer

zdroj: Moderní byt 11/2002