Pálíme mosty

Hana Zagorová

– Nazpívala 750 písní. V letech 1977-85 jí bylo uděleno 9 zlatých slavíků. Získala 12 zlatých a 4 platinové desky. Nejcennější z platinových desek jí byla udělena za rekordní prodej jednoho milionu hudebních nosičů jediného titulu.

– CD s názvem Hanka se stalo druhým nejprodávanějším hudebním nosičem v ženské kategorii za rok 2002.

– Píše texty a scénáře, autorsky se podílela na několika cyklech televizních pořadů, které zároveň moderovala.

– Tři roky s manželem autorsky připravuje a moderuje pořad Hogo Fogo vysílaný televizí Nova.

Štefan Margita

– Operní tenor, který má ve svém repertoáru nejlepší role z oper Leoše Janáčka stejně jako například dona Ottavia v Donu Giovannim a mnoho dalších.

– Pravidelně zpívá v operních domech La Scala v Miláně, Covent Garden v Londýně, Stuttgartu, Budapešti, Monpellieru, Florencii, Tel Avivu, Berlíně, Salcburku, Paříži nebo Tokiu.

– Spolupracoval například s dirigenty Claudiem Abbadem, Gerdem Albrechtem, Vladimírem Askhenazym, Jiřím Bělohlávkem, Garry Bertinim nebo Sejdži Ozawou.

Proč jste se stěhovali z tak atraktivní čtvrti, jakou jsou pražské Vinohrady?

H. Z.: Chtěli jsme nový byt, abychom mohli začít nový život. Čas od času by to prý člověk měl udělat. Náš starý byt jsem měla ráda a v rámci postupné rekonstrukce jsem se s ním dokonale sžila. Věděla jsem přesně, který trámek se smí a který nesmí vybourat, který šroubek nebo hřebík je nezbytný…, ale potřebovali jsme větší byt, než byl ten na Vinohradech.

Š. M.: Shodou okolností jsem v jednom z čísel Moderního bytu našel inzerát, který nás zaujal. Nabízel byt v domě, kde však, jak se později ukázalo, nebyl výtah. Development nám pak nabídl jiný ze svých bytových domů, který má výtah, parking – a skvělou polohu. Dlouho jsme neváhali.

Bylo těžké opustit milovaný byt?

H. Z.: Bylo. Poslední půlrok na Vinohradech jsem se chovala trochu sentimentálně a hladila zdi. Loučila jsem se s bytem, který jsem si vybudovala. Jenže pak přišlo stěhování a tím jsme udělali čistý řez. Dnes nelitujeme. Přesně si vzpomínám na den, kdy jsme se stěhovali. Ty jsi, Štefane, zpíval v Neapoli, já jsem měla večer koncert v pražské Lucerně a pak jsme s kamarády z fanklubu nosili posledních dvacet jedna krabic až do čtyř do rána. V noci ze sedmnáctého na osmnáctého prosince jsem tady spala poprvé. Byl to nádherný pocit.

Říká se, že co se první noc zdá, to se splní. Co se vám tedy zdálo?

H. Z.: Kupodivu nic. Spala jsem tři hodiny a nějak jsem to nestihla.

Radil vám někdo při volbě minimalistického stylu bydlení?

H. Z.: To byl od začátku záměr. V předchozím bytě jsme měli starožitnosti a spoustu koberců. Zatoužili jsme po změně a všeho jsme se zbavili.

Š. M.: Miluji jednoduchost. Pořídili jsme si nový nábytek a spálili mosty. Poradil nám to i pan architekt Oldřich Hájek a jsme mu vděční. Není z těch lidí, kteří prosazují své nápady za každou cenu, dovede naslouchat jinému názoru.

Takže jste se řídili zlatým pravidlem, že z předchozího bytu si odnesete jen to, k čemu máte skutečně vztah?

H. Z.: Nevíme, jestli jsme vědomě sledovali jakákoli pravidla, ale faktem je, že nám zůstala pouze pohovka, knihy, obraz, psací stůl po prababičce a pár drobností. Něco jsme prodali, něco jsem dala sestře.

Naslouchal architekt Hájek i snahám o změnu dispozice bytu?

H. Z.: Jistě. Měnili jsme dispozici už v plánech, takže to nebyl problém. Také jsme se rozhodli ovlivnit podobu schodiště. Vypadá sice subtilně, ale je neuvěřitelně pevné a zábradlí je vyrobeno z bezpečnostního skla.

A co kuchyň? Měli jste také o ní konkrétní představu?

H. Z.: Při plánování kuchyně jsem byla absolutně nesmlouvavá. V rámci malého prostoru jsem chtěla všechny přístroje s výjimkou drtiče. Drtiče odpadu nemáme rádi. Jsou podle našeho názoru neekologické.

Jak často vlastně vaříte?

Š. M.: Málo (poťouchlý úsměv směrem k manželce).

H. Z.: Štefan přehání. Tady jsme zatím pro samou práci moc nevařili, ale jinak míváme dost hostů. Vařím ráda, jenže musím vždy vyšetřit čas. V tomto bytě se mi to téměř nepovedlo, ale brzy bude otevírací večírek, přijďte.

Zaujal mě obraz Victora Vasarelyho. Visel už v předchozím bytě?

Š. M.: Kdepak. Viděl jsem ho vystavený v jedné pařížské galerii a majitelka mi tehdy řekla, pokud si ho ještě dnes koupíte, dám vám padesátiprocentní slevu. Okamžitě byl můj.

H. Z.: Zapomněl jsi, Štefane, říct, že tento druh umění je tvoje krevní skupina. Máš ho přece ještě raději než telefony (a vrátila tak manželovi poznámku na téma vaření).

Když už jsme u obrazů, nikde nevidím váš portrét, plakáty, zlaté desky nebo zlaté slavíky…

H. Z.: (Upřímný smích) Nejsem příliš sebestředná. Ne, vážně, já si na to vůbec nepotrpím. Už ani všechny své desky nemám. Co říkáte, však není tak docela pravda, protože ten obraz za vámi od Jana Kunovského…, tak to jsem já.

Kdybyste mě neupozornila, asi bych vás v té stylizaci nepoznal… Mimochodem, co jste s těmi slavíky vlastně udělala?

H. Z.: Zlaté slavíky mám v zásuvce a pár zlatých desek je uložených v šatně. Sklony k soukromým „síním slávy“ však neodsuzuji. Když má někdo tu potřebu, ať si doma vystaví třeba houpacího psa.

Kontakty:

AMBER INTERIÉR (nábytek a doplňky), Vinohradská 48, Praha 2,

tel.: 224 253 487;

AT DEVELOPMENT, Podolská 126, Praha 4,

tel.: 241 433 548;

BATH (vybavení koupelen), Na Poříčí 22, Praha 1,

tel.: 222 313 446;

EUROHOF (kuchyň), Žitná 52, Praha 2,

tel.: 222 874 235–36;

FINALY (skleněné dveře), Na Dyrince 11, Praha 6;

KANDA (dřevěné konstrukce a kuchyňský pult), Na Šmukýřce 17, Praha 5,

www.kanda.cz;