Petr Václavek: Opojení prostorem

Prostorná půda se proměnila v elegantní interiér

Ing. arch. PETR VÁCLAVEK

■ narozen 1958 v Praze
■ 1977 gymnázium
■ 1982 Fakulta architektury
■ 1985 Filmové studio Barrandov (ve funkci asistenta architekta, práce na českých i zahraničních filmech)
■ 1989 spolupráce na projektech rekonstrukcí zchátralých zámeckých objektů na hotelové a rekreační komplexy
■ 1991 baskytarista a textař skupiny Toyen, natáčení CD, turné po USA
■ 1992 scénografické práce pro ČT
■ 1993 scénografie k muzikálu West Side Story v Karlínském divadle
■ 1994 spolupráce na projektech rekonstrukcí hotelových komplexů a projektech rodinných domů v Karlových Varech a Mariánských Lázních
■ 1998 práce na projektu divadla Labyrint v Praze na Smíchově
■ 2001 cena Vynikající design 2001 za vázu Anténka, návrhy vázy Akrobat, věšáku Nautilus, kořenek a dalších, interiér restaurace Pod Loubím, showroom pro firmu Artěl
■ 2004 Cena novinářů za expozici – instalace Kokonu ve Veletržním paláci, návrh a realizace basové kytary
■ 2005 interiér Café Cubito

Rozhodnutí přebudovat k bydlení 200 m² velkou půdu předcházelo velké dilema. Architekt Petr Václavek s Věrou Korandovou, interiérovou designérkou, totiž původně snili o bydlení u Berounky. Zakoupili pozemek v Dobřichovicích s nádherným výhledem přes záplavové louky, kde nehrozilo, že by se tam vůbec někdy objevilo něco, co by mohlo nějakým způsobem narušit tak výjimečnou krajinu. Pozemek končil přímo u řeky v meandrech jejích ramen.

Prakticky řešená stěna nahradila nábytek S prostorem báječně souzní ryze minimalistická kuchyň

Ovšem rodiče architekta vlastnili odtud nepříliš vzdálenou chalupu na kraji brdského vojenského pásma v krásném místě na samotě, a ukázalo se, že pečovat o oba objekty současně by bylo velmi náročné. Rozhodnutí nebylo jednoduché, ač bylo vše do detailů naplánované. Z kola ven šel příměstský dům u Berounky. Volbu nakonec ovlivnil i restituovaný činžovní dům po pradědečkovi v centru Prahy. „Zvolili jsme pohodlný byt v Praze s možností uždibovat si z přírody v rámci možností v čase volna a o víkendech,“ objasňuje architekt okolnosti, které předcházely přerodu půdy.

Úžasné průhledy

Dům nad vodami či Útes, jak plánovaný dům nad Berounkou pracovně nazývali, byl pro architekta větší výzvou než půdní vestavba, ale los už padl. „Půda nás svým prostorem fascinovala, zažívali jsme opojení prostorem,“ zmiňuje současný majitel. Během stavby ještě dvě příčky ubyly. Daní za krásné průhledy je, ač na galerii, ale vzdušnou cestou propojená kuchyň s ložnicí. Rozlehlý prostor obývá i čtrnáctiletá dcera, která má svůj vlastní pokoj umístěný na opačném konci půdy i s vlastní koupelnou, a orientální kočičí krasavice Alisha. Původní, až chalupářské vzezření staré půdy jim pomohl zrušit oblouk, který naboural nežádoucí polygonální lomení. „Jsme pyšní na maximální propojení spodní úrovně půdy s horní. Máme zde minimální podchodnou výšku, velmi často tomu tak v případě půdních vestaveb nebývá. Skleněné zábradlí plní svoji funkci, aniž by pohledově rozbíjelo efekt ohromného prostoru,“ s potěšením dodává architekt. Jak by ne, vždyť je autorem návrhu, studie a zároveň i supervizorem projektu ke stavebnímu povolení. Denně sledoval i postup prací při rekonstrukci. Byt je světlý a umožňuje obyvatelům vychutnávat si obzvlášť krásná rána.

Schody neslouží jen jako komunikační koridor

Hlediště amfiteátru

„Rád chodím po našich schodech. Už v čase projektu jsme měli jasno. Nikdy jsme totiž nechtěli schody, které by sloužily výhradně jako komunikační koridor. Přáli jsme si, aby schodiště bylo rovnocennou součástí bytu. Je to správné, oceníme to vždy, když přijde návštěva. Stačí rozhodit pár polštářků a schodiště slouží i k sezení.

Výborná relaxace - z vany lze pozorovat oblohu Díky prosklené stěně nabízí i koupelna zajímavý průhled

Stoupání vzhůru po schodech zatraktivnilo i horizontální okno do koupelny. Když se v koupelně rozsvítí, dočkáte se půvabné podívané a zároveň lépe vidíte pod nohy na schodech. Až nás to přestane bavit, stačí sklo vyměnit za pískované,“ míní architekt. V koupelně kraluje oválná vana značky Villeroy & Boch a velmi osobité umyvadlo navržené Antoniem Citteriem. Otevřený prostor plynule propojuje podlaha ze dřeva merbau a neutrální šedivý odstín výmalby. Prostor, který hraje prim, zohledňuje i osvětlení zabudované v nikách či stropních podhledech.

Ze schodiště se otvírá zajímavý průhled nízkou skleněnou stěnou (vlevo) do koupelny Majitelé jsou pyšní na maximální propojení půdy, dosáhli mminimální podchodné výšky

Celý byt je pojednán v minimalistickém duchu a místy decentně dozdoben vtipným prvkem. Je koncipován tak, že na předsíň s toaletou a několika skrytými úložnými prostory navazuje na jednom konci pracovna paní domu a pokoj dcery se samostatnou koupelnou a na druhém velký obývací prostor, který pohledově splývá s terasou oddělenou sklem a pozvolna přes nepatrný stupínek přechází v kuchyň a jídelnu.