|
|
Z Nesvadbova bytu v pátém patře na pražských Vinohradech je pěkný výhled na Prahu. Víc nás však upoutalo členění bytu na dvě téměř samostatné části, přičemž spojení zajišťuje bytelné, ale zároveň i odlehčené schodiště. Pod ním si nelze nevšimnout transportních vaků a tašek. „To jsou rekvizity a kostýmy k představením, která už nehraju,“ zasvěcuje nás Michal Nesvadba a dodává, že rekvizity k aktuálnímu repertoáru má u rodičů, kde je výtah. Zatímco spodní část obecního bytu, do něhož se herec přestěhoval před více než deseti lety, je dispozičně téměř klasický 2 + 1, kde má pracovnu, ložnici, koupelnu se záchodem a místo kuchyně tzv. odkladiště (de facto šatnu), horní část bytu je otevřeným prostorem, kde nenajdete dveře. Tedy s výjimkou těch prosklených do efektně žluté koupelny. „Na patře“ dnes kraluje Pepina – 16letá dcera z manželství s herečkou Světlanou Nálepkovou. V tomto bytě jste bydleli už před rozvodem? Ne, získal jsem ho výměnou, kterou přinesl osud, když Světlana začala chodit s Martinem Vačkářem. Považoval jsem za zcela logické nechat malou Pepinu s maminkou ve velkém bytě, do kterého se nastěhoval Martin, a mně za to přenechal svůj malý byt. Jak jste zde spokojen? Má to tady pro mě jednu chybu. Je to páté patro bez výtahu. Potřebuji stěhovat kostýmy a rekvizity – něco, co vyrábím doma, musím stěhovat dolů a na opravu zase zpátky nahoru… Jinak je to ale hezké bydlení. Okna jsou situována na jih, sluníčko je tady vlastně pořád. A protože se ve své práci neobejdu bez auta, je skvělé, že mohu parkovat na dvoře hned vedle vchodu do domu.
Je známo, že jste až plánovací maniak. Jak dalece se vaše potřeba stále něco plánovat projevila u tohoto bytu? Pro mě bylo nejdůležitější získat půdu. Byt sice byl, ale nad ním prázdná půda. Inspiroval mě soused, který má ohromnou půdu i s verandou. Co na to ostatní nájemníci? Klasická námitka, všichni prý tady suší prádlo. Co já pamatuji, nikdy nikdo tady prádlo nesušil. Jak jste ostatní přesvědčil, že na půdu máte nárok právě vy? Základem je, že musíte mít nervy na obíhaní partají. A to jsem neměl. Skončil jsem hned u třetích dveří. Troje dveře a tři neúspěchy. To nikdy nepůjde, říkal jsem si. A tak jsem se dal dohromady s paní, která vypadala sympaticky, skromně a všechny obešla. Ačkoliv jinak je architektka, najednou přišla s podpisy. Požadovaný limit jsem splnil s rezervou jednoho podpisu – bylo to napnuté jako hlasování v parlamentu.
Jméno Nesvadba vyvolávalo nevraživost? Závist jistě byla ve hře. Ale roli hrálo asi i to, že se v domě začne stavět, přičemž tady už jednu stavbu zažili právě v souvislosti s rekonstrukcí půdy. Takže třeba věděli, co nastane, když schodištěm propadne pytel cementu. Všichni se báli, že bude celý barák v kouři, že budou ztráty na životech. A byli nějací padlí? Přežili jsme to. I když jsem měl namále. Přestavba finišovala, otvor do půdní části byl jen provizorně přikrytý, ale ještě bez schodů. Sedím dole ve tmě při lampičce a píšu scénář, je kolem jedenácté v noci a slyším divné zvuky, které se přibližují. Zřejmě otvorem ve střeše sem vlezli zloději a šli dolů. Vyjdu na chodbu a rozsvítím. Nahoře spuštěný chlap. Rychle ho vytáhli zpátky na střechu, zatímco jsem ze sebe co neudatnějším hlasem vydal: „Co se děje!“ Slyšel jsem, že mluví špatně česky. Ve strachu jsem vyběhl na chodbu a ven. Mě už nechali, ale sebrali všechno nářadí stavební firmy, která nahoře pracovala. Policii jste nezavolal? Kuriózní bylo, že když jsme čekali před barákem na policii, tak ti tři z domu z ničeho nic vyšli. Každý samozřejmě s naditou taškou. Dělal jsem blbýho, aby mě nezastřelili, tak jsem je pozdravil. Oni odpověděli (napodobuje, jak špatnou češtinou odpověděli) a vydali se směrem k metru. Policie přijela během chvilky a šla po nich. Využil jste služeb architektky i v souvislosti s rekonstrukcí půdy? Dá se říct že ano. Tak například kuchyň měla být původně podle architekty na místě současné ložnice, která měla být na místě současné koupelny. Kuchyň se pak udělala na místě, kde je nyní jídelní kout. Po rekonstrukci jsem ji ale nakonec přemístil úplně jinam. Problém je totiž v tom, že architekti vědí, co je obecně nejvýhodnější, ale jen já sám vím, co dělám dejme tomu ráno, když vstanu. Kdyby byl na zemi nasypaný písek, tak přesně uvidíte cestičky, jak užívám svůj byt. Můžete to konkretizovat? Tak třeba: doma se rád převléknu do domácího. Ne přímo do tepláků, ale do něčeho jiného. Pak ovšem vyvstává problém, kam věci dávat, když najednou přijde návštěva a člověk se chce zase obléknout. Mým snem je mít bydlení koncipované tak, aby ti nenadále příchozí vůbec nepřišli do styku s mým soukromím a přitom z bytu odcházeli s pocitem, že všechno viděli. Důraz bych přitom kladl na obrovskou šatnu. Ale šatnu přece v přízemní části stávajícího bytu máte? Ano, ale moje představa je rozměrově nejméně jednou tak velká. A k tomu speciální místnost na divadelní kostýmy. Každá z těchto místností musí mít pračku. Zohledňoval jste při rekonstrukci, že se časem třeba zase oženíte a budete zde žít s manželkou? To jsem vůbec nezohledňoval. Jednou už jsem si ústa natloukl. Opustil jsem krásný byt, kde byly místnosti o téměř 30 m2 větší, stropy měly 3,5 m. Tady už jsem všechno dělal jenom pro sebe. Samozřejmě s tím, že by se mnou někdo mohl bydlet, ale už to vždycky bude s možností, že se dotyčná popřípadě taky vystěhuje.
No, ale to se asi nevztahuje na dceru Pepinu… Půda se dělala kvůli mně, abych měl soukromí, když přijde návštěva. Spodní část měla být pro práci a pro rušný život. Hořejšek měla být trvale naklizená zóna soukromí. Aby Pepina nemusela dojíždět do školy v Praze, přestěhovala se sem, obsadila vršek a stará se o něj. Kdykoliv sem můžu přijít, ale jakýkoliv drobek, který mi upadne, je mi tvrdě vyčítán. Tady je všechno čisté, prach je utřený, a pokud je na stole nadrobeno, mohu za to já, protože jsem tady (sedíme u stolu v jídelním koutě) dnes snídal. Dochází kvůli tomu mezi vámi ke kontroverzím? Ne, to ne. Jsem trochu workoholik, nepouštím nahlas televizi, i když je pravda, že ona si ji hlasitě pouští. Má ráda hudbu, má tady cédéčka, zatímco u mě nic takového nenajdete. Rád se nechám inspirovat divadlem, kolegy a tak podobně, ale nejraději mám při práci ticho. Co když si ale Pepina pustí hudbu a není to potichu? No, to je hrůza. Pokud mezi námi dochází ke střetu, pak jedině v tomhle.
V tu chvíli vyběhne milující otec po schodech a prosí, aby zvuk ztlumila? Anebo nesmlouvavě vytáhne šňůru ze zásuvky? Pepina naštěstí ráno chodí do školy a já jsem tvůrčí právě ráno a dopoledne. Večer, kdy i mně běží televize coby kulisa, dělám už jenom takovou práci, na kterou se nepotřebuji tolik soustředit. Večer například vyplňuji faktury. Hodně a rád cestujete – co vás z hlediska bydlení inspirovalo natolik, že jste to přenesl, anebo hodláte přenést do svého bytu? Mám kamarádku v Kanadě, často tam jezdím, ale byl jsem i v mnoha amerických rodinách, a právě tam mě nadchlo vybavení kuchyně v chladném hi-tech stylu. Takový typ kuchyně do budoucna určitě chci. V mnoha bytech venku mě taky fascinovalo množství prosklených ploch. A do budoucna bych rozhodně chtěl jednopodlažní bydlení, jak jsem ho viděl v Americe, ale třeba i v Dánsku. Kdo ví, snad je to taky proto, že mým téměř každodenním údělem v současnosti je vystoupat po schodech málem až do nebe…
Michal Nesvadba Narozen 3. 11. 1957 v Praze (otec Miloš – herec a malíř, matka Jaroslava – kostýmní výtvarnice), absolvent státní konzervatoře (hudebně-dramatický obor), nedokončil Taneční fakultu AMU, pantomimu se učil u Ladislava Fialky. Dva roky působil jako mim – sólista v Laterně magice, dále angažmá v Divadle Ypsilon.
V r. 1979 založil pantomimickou skupinu Mimtrio, kde byl autorem a choreografem všech vystoupení. Libretista a režisér baletu Billiard (1996) a lední revue Princezna Zmrzlina (1999), scenárista a protagonista televizního pořadu pro děti Kouzelná školka (od r. 1999). V r. 1997 představil na festivalu v Japonsku jevištní práci se samolepicí páskou a dal vzniknout postavě jménem Mr. Tapeman. Rozvedený, otec dcery.
text: Jana Zemanová foto: Oto Pajer |
Po schodech až do nebe…
Herec Michal Nesvadba své bydlení povýšil o půdní vestavbu. Zatímco spodní část bytu měla sloužit k práci, zrekonstruovanou půdu si vyhradil jako relaxační zónu. Jenže mim míní, život mění. Dnes sdílí protagonista dětských pořadů svůj byt s nekompromisní spolubydlící a říká, že to může být i jinak…
