Podlahovou plochou poměrně malé místnosti neměly dostatek přirozeného osvětlení. Jediné místo, kde byl cítit již od počátku potenciál, byl hlavní obývací prostor s kuchyní, který dosahoval v zadní části díky šikmé střeše hezké výšky dvou pater.
Jak se tedy popasovat s nevýhodami a zvýraznit přednosti tohoto bytu? „Řešení jsme našli v maximálním otevření všude, kde to bylo možné a v optických hrátkách, které zprostředkují velkorysý dojem i na malé ploše. Zároveň jsme využili každý kout, například v zešikmené nice na straně obývacího pokoje našla své místo na míru vyrobená pohovka, s úložnými prostory pod sedáky,“ vysvětluje architektka Klára Kuncová, autorka projektu ze studia Mooza architecture.
Nejvyšší místo bytu nad kuchyní bylo využito netradičně, použitím horizontální bezpečnostní sítě, do které je možné skočit po výstupu ze schodiště. Síť zabírá v podstatě celou půdorysnou plochu kuchyně a vzhledem ke své nosnosti dovoluje, aby v ní řádilo či odpočívalo i více lidí najednou. Nejoblíbenější je u dětí, ale zalíbení v ní najdou i pozorovatelé kteří se chtějí pokochat děním v kuchyni, mají totiž možnost nahlédnout pod pokličku doslova z ptačí perspektivy.
Materiálové řešení se opět snaží o maximální vzdušnost, tedy převaha bílé barvy na stěnách byla jasnou volbou. Nábytek je převážně z běleného javorového masivu a je rozsvícen jediným barevným akcentem – žlutou horní kuchyňskou skříňkou. Žlutá je použita také jako gradient na stropě z palubek v dětském pokoji.
„Speciální péče byla věnována úložným prostorům, kterých ve stávajícím stavu nebylo mnoho. Prostor pod schody jsme uzavřeli, umístili zde pračku a nad ní hluboké výsuvné police. V ložnici našla místo malá, ale účelně zorganizovaná šatna. Obojí je kryto masivními dřevěnými deskami s prořezaným dekorem abstrahované – ne nutně té naší – sluneční soustavy,“ dodává Klára Kuncová.
