|
|
Již dva roky po svém příjezdu do Libanonu si Blanka Matragi otevřela na hlavní bejrútské třídě Hamra módní salon Blanka Haute Couture, specializovaný na modely večerních toalet. V průběhu let získala klientelu z oblasti celého Perského zálivu. Devadesát procent její tvorby končí v královských palácích, v šatnících manželek ropných magnátů, státníků, diplomatů, podnikatelů, architektů, a to nejen z arabských zemí, ale i z mnoha států západní Evropy.
Vaše nová rezidence leží asi pět minut chůze od vašich krejčovských dílen. Pod okny se rozprostírá upravený areál americké univerzity ve viktoriánském stylu, který však nebrání krásnému výhledu na moře. Obýváte šesté patro v desetipatrovém rezidenčním domě, byt o rozloze 450 m2. Jací lidé vlastně vyhledávají bydlení tohoto typu? Náš dům je kosmopolitní. Například pod námi bydlí italský velvyslanec a nad námi holandský obchodník. Díky velké rozloze si každý může s bytem experimentovat podle vlastních představ. My jsme měli původně pět ložnic a samé chodby, což nám nevyhovovalo. Museli jsme prostor kompletně zrekonstruovat. Nechali jsme vybourat stěny a vypsali konkurz na architekty. Vybrali jsme si architekta z Bejrútu, s nímž jsme pak několik měsíců jenom konzultovali naše představy a probírali detaily plánů. K návrhům nábytku a doplňků jsme pak pozvali designéra Bořka Šípka.
Vy i váš manžel jste vyrůstali každý v odlišném kulturním prostředí, ale na druhé straně jste spolu žili v různých zemích. Pobývali jste ve Francii nebo v Americe. Je vůbec možné, abyste se shodli například při výběru doplňků nebo volbě stylu? S manželem se výborně shodujeme. Máme rádi velké otevřené prostory, kde nás nic neomezuje. V žádném z našich bytů nikdy nezavíráme dveře. Utíkali jsme od starožitností. Mám ráda dokonalost art deca 20. let minulého století, kdy se používaly kombinace bronzu, mramoru a dřeva. Tuto dobu považuji za začínající éru dokonalého designu, architekti z ní čerpají dodnes. Značně mě to ovlivnilo. Tehdy se používalo i tineo – vzácné „duhové“ brazilské dřevo. Od té doby však vymizelo, takže bylo dost těžké sehnat ho v takovém množství, jaké jsme potřebovali.
Tineo spojuje celý salon – od vchodu v podobě dvou osobních výtahů, které jsou jím obložené, přes bar, dveře a zatahovací stěny… Když se otevřou vchodové dveře, obklopí vás tineo od skleněné boční stěny až k výtahům. Velice rafinovaně zakrývá klimatizační zařízení předsunutým stropním podhledem.
Dominantní místností vaší rezidence je otevřený salon. Jaké funkce plní? Je to vlastně obývací prostor s jídelnou, který je vybaven místy k posezení, krbem a projekcí, která má podobnou funkci jako televize s videem a přehrávačem DVD. Po stisknutí tlačítka automaticky vyjede projekční plátno. Toto domácí kino můžete sledovat z celé haly, od jídelního stolu nebo také z vany. Na konci salonu je dřevěná zástěna, která odděluje pracovnu s knihovnou. U vstupu do jídelny je bar tvořený mramorovou deskou zavěšenou na sloupu. Z pracovny se pak vchází do ložnice.
Zatáhnutím dřevěné stěny se tedy odděluje soukromá část od společenské? Ano, z ložnice se dále pokračuje do otevřené části koupelny, která je propojená se šatnou. Dále máme s manželem separátně každý svou koupelnu a také pokoj s koupelnou pro hosty. Poslední koupelna v bytě je pro služebnou.
V které části bytu trávíte nejvíc času? Těžko říct, pohybuji se všude. Hodně času trávíme s manželem na prosklené terase, kde snídáme i večeříme. Zejména však snídáme, protože je tam nádherný panoramatický výhled na moře.
Jaký typ podlahy v rezidenci převládá? Podlahy až do pokoje pro hosty jsou ze stříbrošedého vysoce leštěného mramoru dovezeného z Řecka. Působí jako zrcadlo a vše se v něm odráží. V bytě je však použito více druhů mramoru, zejména „cremo delicato“ a hnědý žíhaný.
Zatímco ve většině místností převládá dřevěný nábytek, kuchyň je výjimkou… Protože je všude dřevo, chtěli jsme také navodit kontrast. Kuchyň je dokonale funkční, vybavená nejmodernější technikou. V Itálii nám vyrobili celou kuchyň na míru, což trvalo několik měsíců. Jejím autorem je hlavní návrhář automobilů Ferrari, proto má celá kuchyň modrou metalízu stejnou jako nejluxusnější vozy této značky. Za ní se nachází další, pomocná kuchyň v matně stříbrné barvě, byt pro služebnou a skladovací prostory. V pomocné kuchyni je i 90centimetrový sporák na pečení velkých ryb, v hlavní kuchyni je klasický 60centimetrový sporák, elektrická trouba na pečení sladkostí, mikrovlnná trouba a největší nerezová lednice, která existuje, americké značky Subzero. V pomocné kuchyni máme samozřejmě i druhou lednici.
Relaxujete u vaření? U vaření? Já nevařím. Ještě jsem ani jednou nezapnula sporák, dokonce ani nevím, jak se pouští. V Libanonu je zvykem, že běžně zvete na večeři deset až dvanáct přátel, a k tomu je nutné služebnictvo. Míváme výborné hostiny, protože naše kuchařka pochází ze Seychel a mistrně ovládá mezinárodní kuchyň.
Práce Bořka Šípka ve vašem interiéru volně navázala na dílo domácího architekta. Měl při dotváření designu volnou ruku? Libanonský architekt navrhl dispozici bytu, kterou jsme potom synchronizovali s Bořkem Šípkem a pomocí dvou architektů jsme vše doladili. Bořek dělal veškerý nábytek, židle u baru, na terase, celou jídelnu i se svítidly, lustr v pracovně, aplikace na toaletě pro hosty a tak dále. Kromě tinea jsou v našem bytě i jiné druhy vzácných dřev – třešeň, mahagon, eben nebo guadela, které jsou použity na podlahy i nábytek. Postel má desku z dřeva wenge, což je tmavé, až černé dřevo. Bořek má strašně rád přírodní materiály, v tom jsme se shodli. Spolupracovat s ním je úžasné. Máme společné postmoderní myšlení, co se týče materiálu i přístupu k zpracování. Je stejný typ jako já. Když to v dílně neumějí udělat podle jeho představ, sám si vezme pilník a pilku a ukáže, jak na to. Tak to dělám i já se svými švadlenami. Nábytek, který navrhl, vyráběli místní truhláři, špičkoví ebenisté. Sám byl pak několikrát v Bejrútu, aby je mohl korigovat.
Je pravda, že při jedné z jeho návštěv se o něm dozvěděla i libanonská hlava státu a dostali jste pozvání na večeři do prezidentského paláce? Ano, při jedné z jeho návštěv zazvonil telefon z prezidentského paláce a za chvíli už před rezidencí stála limuzína, která nás odvezla k prezidentovi. Zjistili jsme, že miluje Šípkův design a vlastní několik jeho kousků. Prezident tak využil příležitosti, aby se s ním setkal osobně.
Při zařizování jste hledali nejrůznější předměty na různých místech světa. Určitě nebylo lehké všechno zkoordinovat a sladit… Výstavba rezidence trvala rok a půl a všechno vznikalo postupně. Na starosti to měli inženýři, architekti a můj manžel, který sem denně docházel, aby všechno řídil a kontroloval.
Samotná rezidence je jedinečným uměleckým dílem, můžete se pokusit odhadnout její cenu? To je těžké stanovit. Základní vybavení stálo asi jeden a půl milionu amerických dolarů, a když k tomu připočteme plastiky, obrazy, cenné detaily, jejichž hodnota roste, není jednoduché cenu odhadnout. Už jenom to, že Bořek podepsal všechny své návrhy od postele až po stoly, což jsou unikáty i ze sběratelského hlediska, podstatně zvyšuje její hodnotu.
Zazvonil telefon. Zvedl ho Makram, cosi pronesl do sluchátka, podal je paní Matragi a řekl: „Blanko, volá princezna Dubha. Je prý v Paříži a potřebovala by nové šaty.“ Rozhovor skončil a Blanka Matragi se vrhla opět do práce… a do pohádky.
text: Beata Jirešová foto: Georges Khoury |
Rezidence, kterou znají princezny
Blanka Matragi zhmotňuje tajné holčičí sny o šatech princezen. Díky odvaze a ctižádosti vstoupila do pohádky. Představujeme vám naši nejúspěšnější módní návrhářku z druhé strany závoje – v jejím soukromí. Novou bejrútskou rezidenci, kterou s manželem Makramem budovali téměř dva roky, zpřístupnila exkluzivně pouze Modernímu bytu.
