Splněná přání Aleše Cibulky

ALEŠ CIBULKA

(31 let) moderátor a publicista
Více než 900x budil diváky České televize v pořadu Dobré ráno, spolu s Jiřinou Jiráskovou dvakrát uváděl předávání prestižních cen TýTý. Nyní v ČT moderuje zábavně-vzdělávací pořad O češtině, poradnu pro podnikatele POKR, tradičně udílí ceny Slavní slavným nebo Zlatý oříšek, natáčí dokumenty do cyklu 13. komnata. Na vlnách Českého rozhlasu 2 – Praha moderuje každou sobotu v přímém přenosu vlastní talk-show Tobogan. Jeho kniha o herečce Nataše Gollové s více než 100 000 prodanými výtisky patří k nejúspěšnějším porevolučním titulům.

 

O Alešovi je známo, že miluje třicátá léta a vše, co je s nimi spojené, ale zařízení včetně doplňků v duchu těchto nádherných let u něj nehledejte – byt je zcela moderní. Třicátá léta připomínají jenom knížky, filmy a kompletní ročníky prvorepublikového filmového týdeníku Kinorevue. Aleš má v plánu vytvořit na stěně pracovny jakýsi filmový pás s fotografiemi slavných herců z 30. let. Zatím kanárkově žlutá stěna na své tváře čeká. Aleš si konečně po dlouhých letech pronájmů pořídil vlastní bydlení, které si už rok vylepšuje. Má tedy konečně svůj domov. O sousedech prakticky neví, neboť zdi jsou silné čtyřicet centimetrů. To má své výhody. 

Aleš vyrůstal do svých osmnácti let u rodičů v Chodově u Karlo­vých Varů. V Praze je už jedenáctým rokem. Během těch let bydlel v Dejvicích, Holešovicích a Libni – Praze 9 nakonec zůstal věrný. „Když jsem přišel do Prahy, tak jsem bydlel na internátu s jedenácti kluky na jednom pokoji. S prvním pronájmem jsem si vychutnával pocit soukromí a byl vděčný za první levnou postel. Mít ale klíče od vlastního bytu je pocit mnohem lepší. První noc jsem spal na podlaze – na ručníku. Pyžamo jsem vyžebral po babičce a těšil jsem se, že se ocitnu aspoň ve snu v jiné době, ale bohužel se mi nic nezdálo, škoda, věřím totiž na pověry,“ svěřuje se mi. 

Trpělivost se vyplácí

Když si Aleš Cibulka vybíral bydlení, stanovil si základní podmínky: lokalita musí být blízko metra a byt musí mít terasu s krásným výhledem na Prahu. Podařilo se mu skloubit obojí. Aleš dlouho váhal, zda požádat o radu architekta, ale nakonec si to rozmyslel. Se zařízením a barevným laděním interiéru si poradil sám a přitom se inspiroval časopisy o bydlení. „Nedovedu si představit, že bych byl zavalen starým stylovým nábytkem, nedokázal bych v takovém prostředí bydlet. Když byl u mne na návštěvě malíř Kristián Kodet, tak mi vyprávěl o svém bydlení. On naopak miluje staré věci, ­které mají historii. Má starožitnou postel a baví ho snít o tom, kdo v ní spal, co se v ní odehrávalo. Abych já seděl na pohovce staré třicet i více let, to není pro mne. U mne je vše nové a svou vlastní historii si to bude teprve vytvářet. Vlastně máloco přežilo. Jenom takové kousky od přátel, ke kterým mám vztah (suvenýry – mušle, ­talismany), nevyhazuji. U každé ­té věci si totiž vybavuji určitý okamžik a člověka.  

Ze začátku jsem chtěl mít hned vše hotové, ale brzy jsem zjistil, že se nemá nic uspěchat. A tak byt stále ještě zařizuji. Do pracovny mi chybí třeba ještě dvoumetrové kyvadlové hodiny, nikde je nemůžu sehnat. A pokud už na nějaké narazím, jsou to starožitné,“ vypráví Aleš.

Člověk má své představy, a tak rozkládací pohovku (pro hosty) do pracovny sehnal až v Plzni, židli si nechal udělat na míru a kuchyňskou linku vybavil spotřebiči značky Siemens. S těmi je nadmíru spokojen. „U elektrospotřebičů nemá cenu dělat kompromisy a šetřit. Myčka je tak tichá, že ji mohu bez výčitek zapnout i v noci. Když jsem okusil výhody samočisticí trouby, už bych neměnil. Spotřebiče Siemens navíc skvěle vypadají,“ chválí moderátor.