Je také známo, že se podílel na úpravách několika exteriérů i interiérů. Jak vlastně žije a bydlí umělec, který prostředí kolem sebe ovlivňuje výtvarnou prací? Cesta nás vedla do míst, které jsou jakoby na okraji města, ale přitom v centru. Nenápadný domek, který je charakteristický spíše svým předměstským venkovským vzhledem, určitě po vstupu dovnitř každého překvapí. A protože víme, že bydlel původně na Malé Straně, patřila první otázka právě oné změně atraktivního místa za klid „venkova“.
Jaký impulz vás vedl k této změně?
Bydlel jsem třicet let na Malé Straně, vlastně jsem tam vždy toužil bydlet. Je to prostředí inspirativní již svým charakterem, atmosférou, značně stimulovalo i mou osobní práci. Intimní, protože promlouvá minulostí měřítkem historických staveb, osudy, lidmi. Je to takové bohaté podhoubí setkávání minulosti s přítomným životem, to, co každého uchvátí a zároveň ovlivňuje. Rodina se mi ale rozrostla a já zatoužil po větším klidu. Navíc se prostředí na Malé Straně velmi změnilo. Dnes je zde komplex budov parlamentu, senátu a to vše tento prostor umrtvilo. Kde se dříve bydlelo a pulzoval normální život, je v podstatě pusto. Je to vlastně tragédie. Podobně byl například „zklidněn“ i střed Stockholmu, ale týká se to i mnoha jiných měst. Navíc tady zasáhl silně i turismus, který mění dříve komorní charakter Malé Strany. Na druhou stranu jsem ale také toužil po prostornějším ateliéru, kde bych mohl malovat větší formáty obrazů.
Jak jste toto místo našli?
Tři roky jsme sháněli vhodný domek. Věděl jsem již dopředu, co chci, a tak jsme hledali nejen na inzeráty, ale objížděli jsme i okolí Prahy. Stále jsme nic vhodného nemohli najít. Už jsem byl vlastně rozhodnut, že přestavíme část půdy na Malé Straně. A pak najednou přišla ona nečekaná náhoda, kdy jsme našli tento objekt. Byly to vlastně dva malé domky v dezolátním stavu. I přesto mi má žena řekla, že to je místo, kde bychom měli žít. Pak následovalo jen zdlouhavé jednání, které nakonec dopadlo velmi dobře. Musím říct, že jsem byl mile překvapen vstřícností místního obecního úřadu.
A jak to pokračovalo dál?
Pak už to byla otázka stavební firmy. Začali jsme budovat a za dva roky jsme bydleli. Velmi se mi líbila dispozice dvou domů, z nichž jeden je v terénu o něco výš než druhý. Právě toto nám umožnilo řadu neobvyklých řešení. Jeden domek je pracovní, kde vznikl velký ateliér s malou galerií, depozitem a pracovnou, ve druhém žijeme. Příjemné je i to, že přestavba umožnila vznik malého atria.
Jak se vám podařilo spojit původní prvky s moderní úpravou?
Při spolupráci s architektem jsme si ujasnili některé přednosti původní stavby, které jsem chtěl zachovat, především staré trámy a venkovní charakter stavby. V ateliéru byla jedna stěna nahrazena celoplošnými okny a vzhledem k velkému prostoru je vytápění umístěno v podlaze. Určitě neobvyklým prvkem je otvor v podlaze na spouštění obrazů do spodního depozitu. V obytné části máme příjemné intimní prostředí s krbem a nezapomněli jsme si zpříjemnit život bazénem, který je ve spodním domku.
Říkal jste, že většinu věcí jste si navrhoval sám.
Ano, a velmi mě to baví. Studoval jsem architekturu-scénografii a tak zkušenosti mám. Právě na škole jsme pracovali s různými materiály – dřevem, kovem, sklem, ale i umělými hmotami. Především vzpomínám na architekta J. A. Šálka, od kterého jsem získal i touhu vyjádřit se v každém materiálu. Také nás naučil citu pro prostor. Právě při rekonstrukci jsem opět pochopil, že každé prostředí dýchá svou atmosférou, které je třeba se přizpůsobit. Na Malé Straně, kde jsme žili v historickém renesančním domě, byl jakousi samozřejmostí starožitný nábytek. Zde naopak cítím jednoduchost a prostotu prostoru a tomu také přizpůsobuji vybavení a design věcí.
Je o vás známo, že se vyjadřujete nejen v obrazech a grafice, ale i v jiných materiálech.
To je pravda. V sedmdesátých letech jsem na Moravě s příbuznými pracoval v malé keramické dílně a tak vznikla řada mých keramických prací. Také jsem dělal dřevěné malované objekty, ale i porcelán, sklo, smalt. Realizoval jsem též velkoformátové malby a keramické stěny.
Je ale jedna velmi prestižní realizace…
Máte asi na mysli pracovnu pro prezidenta Havla na Pražském hradě. Znám ho od osmdesátých let, kdy u mne kupoval grafiky. Při jeho příchodu na Hrad chtěl architekt Masák původní procovské prostředí oživit. A tak jsem dostal možnost k realizaci svých maleb na zdi kolem vstupních dveří do pracovny Václava Havla. Byl to určitý technický problém, který se nakonec podařilo vyřešit. Možná stojí za zmínku, že v mé malbě si Václav Havel udělal jeden obláček sám. Později jsem i v jeho dejvické vile dělal na přání výzdobu stropu v hale a malbu u bazénu a keramický objekt v zahradě.
Co pro vás nové bydlení tedy znamená?
Fakticky tím nastala nová etapa mého života, jakýsi předěl. Cítím se volnější a jakoby ve větším prostoru. Naplnil se mi můj sen.
Než vám poděkuji za rozhovor, rád bych se zeptal na vaše čtyřnohé přátele, kteří nás po celou dobu bedlivě sledují.
Psa máme již řadu let, přišel s námi z Malé Strany a vlastně jsme to tu budovali i trochu pro něj. K venkovské idyle nám chyběla kočka, tak jsem si ji přivezl z keramické dílny v Litovli. Dalmatin Endy a Sára k sobě „výtvarně pasují“ říká s úsměvem na rozloučenou náš hostitel.
 |
Aleš Lamr
12. 6. 1943 Olomouc
1960–1964 SUPŠ, oddělení prostorového výtvarnictví (prof. J. A. Šálek)
– Přes 100 samostatných výstav doma i v zahraničí
– Realizace pavilonu L’armark v Montrealu 1981
– III. cena, Premio Joan Miró, Barcelona 1985
|
– Čestné uznání v soutěži Nejkrásnější kniha roku
– Keramický reliéf v Březové u Karlových Varů
– Realizace prostředí v Divadle Na provázku v Brně, 1986
– Nástěnná malba v sekretariátu prezidenta na Pražském hradě, 1991
– Grafika roku 1996
– Realizace obrazů křížové cesty na Starou horu, 1999–2002
text: Zdeněk Freisleben
foto: Petr Zhoř zdroj: Moderní byt 7/2003 |