|
|
Když se Gordaně Mandic narodil syn Theo, její profesionální život se změnil. Architekturu a malování na hedvábí na čas odložila a společně se svým přítelem uvažovala o změně bydlení. Netrvalo dlouho a starý byt (6. patro) v jedné z londýnských čtvrtí, vyměnila za dvoupodlažní byt v Chelsea. Následovala nutná rekonstrukce, protože byt nebyl nijak udržován ani upravován. „V přízemí s originální kuchyní ze 40. let byly tři malé nenápadné pokoje a do poschodí se vystupovalo z chodby bez oken. Nacházely se tam dvě ložnice a koupelna,“ říká Gordana Mandic. Přestože byt byl velmi zanedbaný, Gordana a Peter s koupí ani na chvíli neváhali. Cena byla opravdu výhodná, zvláště s ohledem na umístění v centru kousek od King’s Road. Gordana a Petr se naštěstí pohybovali ve stavebnictví a světě architektury delší čas, a tak mohli zúročit své znalosti a profesionální zkušenosti.
Změny „Celé přízemí jsme chtěli prostorově otevřít, aby světlo dopadalo co nejdále. Pro mne jako architektku bylo výzvou schodiště. Museli jsme dodržovat řadu předpisů (např. podlaha musela být pokryta koberci). Ocelovo-skleněná konstrukce byla montována kousek po kousku a každý schod byl pokryt neutrálním světlým kobercem, který dominuje celému bytu. Tato krytina totiž zaručuje absolutní bezhlučnost,“ říká Gordana. Aby byl zvýrazněn dojem ze světla a prostoru, jsou všechny stěny (kromě schodiště) natřeny na bílou barvu. Křiklavé barvy na stěnách by bytu jen uškodily, a tak se vše dohánělo vybavením a doplňky. Jasně červené pohovky (Hitch-Mylius) byly vyrobeny na zakázku. Sedacímu koutu dominuje žlutý obraz, který si Gordana a Peter koupili během návštěvy v Záhřebu. „Vybavuji si, jak jsme společně s přáteli večeřeli v jedné stylové restauraci, kde visel obraz s venkovským motivem. Autor byl náhodou přítomen a s koupí souhlasil. Byla to naše nejdražší večeře,“ vzpomíná Gordana. Další umělecká výzdoba se skládá z několika ručně tkaných tapisérií. Pocházejí z dílny textilní výtvarnice Ptolomy Mannove a jsou umístěny na stěnách u schodiště.
Co vládne kuchyni? Je to především zelenožlutý odstín. Majitelka se nechala inspirovat autem Fiat Punto, ale neuvědomila si, že nátěr na kuchyňské lince bude poněkud ostřejší než na autě, nakonec to však nevadilo. Skříňky se skleněnými dvířky jsou z Ikea a další vybavení je převážně z reflexních materiálů. Sporák je z nerezové oceli a barevně splývá se zdí. V jídelním prostoru Gordana využila zad skříněk a vitrín, které jsou umístěny čelem ke dveřím. Vypadá to přesně jako výloha na šperky. Jídelní stůl je vyroben na zakázku. Na přání majitelů je navržen tak, aby se z každé strany vešly tři židle a nohy stolu nepřekážely stolovníkům sedícím na pohodlných jídelních židlích z Ikea.
Stoupáme o patro výš Horní patro si vyžádalo totální reorganizaci prostoru. „U schodiště jsem chtěla mít studovnu, protože zatím pracuji doma,“ říká Gordana. V pracovně je široký stůl s důmyslným prostorem pod úrovní desky, v němž jsou schovány všechny kabely. Pořadače jsou uloženy na závěsných skříňkách nad stolem a bílá umělohmotná pojízdná jednotka poskytuje úložný prostor pro kancelářské potřeby.
Koupelna vyžadovala od majitelů promyšlenější postup. Umístit ohřívač vody nebylo nikterak jednoduché. „Petr dal vyrobit měděný válec a nechal ho horizontálně zabudovat nad falešným stropem. Uvolněné místo posloužilo jako úložný prostor. „Zavěšením více zrcadel jsme opticky zvětšili prostor – využili jsme osvědčeného triku a celou stěnu za vanou jsme pokryli zrcadlem. Je to mnohem levnější, než kdybychom použili obklady. Má to jen jednu nevýhodu – stěnu musíme po každém sprchování důkladně otřít. Ale co bychom pro své nové bydlení neudělali,“ dodává na závěr Gordana Mandic a její přítel mlčky přikyvuje.
text: Lenka Kopecká foto: Profimedia |
U designu byt nekončí
Gordana Mandic, absolventka kurzu architek-tury v Bělehradě, se v roce 1988 přestěhovala do Anglie, a tam se uplatnila jako designérka. Se svým přítelem Peterem Tylerem objevila krásný dvoupatrový byt za Temží, který byl ve 40. letech minulého století navržen pro známé herce a spisovatele.
