Ve spektru duhy

Odvážně mixované a plnokrevné barvy, jednoduchost, vzdušnost a světlo – tak by šlo stručně charakterizovat domov jedné mladé dámy a černého kocoura. Sedmdesát osm metrů čtverečních tu spolu obývají již přes deset let a za tu dobu se majitelce bytu podařilo i s omezenými finančními prostředky vytvořit velmi originální obytný prostor. A nejenom pro sebe – také kocour tu má z nepoužívané miniaturní komory svůj vlastní „pokojík“ s rozlohou půl metru na metr.

Postupně vpřed

Jak už je snad pravidlem, původní stav bytu v činžovním domě z třicátých let byl v roce 1994, kdy jej mladá žena koupila, velmi špatný. Předcházející obyvatelé si v něm totiž počínali spíš jako dobyvatelé. Parkety na podlaze byly zdevastované, prakticky všechny radiátory tekly, stěny zdobily divoké malůvky a podlahu zašlé okoralé linoleum.

První investice tedy směřovaly do samotného základu interiéru – do parket, stěn a topení. Teprve pak se mohla majitelka vůbec nastěhovat a začít postupně s dalšími úpravami, které už lze provádět s trochou odvahy i za plného provozu bytu. Doslova za pochodu tak proběhla důkladná renovace koupelny a přebudování kuchyně, která se dřív v podobě velmi skromného kuchyňského koutu choulila v předsíni.

Hlavně nápady

Mít k dispozici dostatek finančních zdrojů, času, zkušeností se stavbou a v zádech muže, který sám ledasco kutilsky zvládne a ještě je schopen dostatečně důrazně dozorovat řemeslníky, je ideální stav. K tomu se však majitelka bytu rozhodně neblížila a musela spoléhat především na své vlastní síly a schopnost improvizace za málo peněz. Neobrátila se o radu ani na žádného architekta a čerpala jen z vlastních nápadů. Z toho důvodu nenajdete v bytě žádné přebourávané příčky ani experimenty se změnami původní dispozice.

Jediným razantním stavebním zásahem bylo rozdělení jednoho z pokojů sádrokartonovou stěnou na dva menší prostory. Ve stěně jsou vsazena dvě čtvercová okénka s mléčným sklem, které propouští do rozděleného prostoru dostatek světla a zároveň pocitově neruší intimitu obou malých místností. V jedné je umístěna kuchyňka a ve druhé pracovna, nazývaná „pánský pokoj“.

Co takhle černá koupelna?

V naleštěných křídových magazínech to vypadá úžasně – černé dlaždice v koupelně, proti kterým doslova září bílá koupelnová keramika. V praxi ale jen málokdo sebere odvahu něco takového ve svém domově vyzkoušet. Majitelka bytu však neměla nejmenší pochybnost a nechala obložit celou koupelnu od podlahy až po stěny černými čtvercovými dlaždicemi s matným povrchem. Předem však počítala s tím, že bude nutné prostor výrazně rozsvítit kontrastní a veselou barvou. Zvolila proto sytě fialkový tón ostružinové zmrzliny a k vaně pověsila koupelnový závěs se vzorem pastelových terčíků. Koupelna proto ve výsledku ani zdaleka nepřipomíná krematorium. Naopak má velmi svěží a mladistvou atmosféru, která doslova srší energií. Pro majitelku bytu má zvolená fialková barva na stěnách koupelny ještě jeden důležitý význam – jedná se o její nejmilejší, osobní barvu s velkým duchovním potenciálem. Kde jinde by proto měla tuto barvu aplikovat než právě v koupelně, v níž člověk očišťuje své tělo a regeneruje duševní síly. 

Barvy, barvy a zase barvy

Stejně radikálně a přitom s jasnou koncepcí volila majitelka barvy i všech ostatních místností. Předsíň je vymalovaná sytě šedou barvou, protože je to neutrální barva a měla by z každého příchozího podvědomě „smýt“ všechno, s čím přišel z vnějšího světa – zejména to negativní. Doslova zenově čistou a poklidnou atmosféru předsíně ještě umocňují obrazy s kaligrafickými znaky a další drobné dekorace připomínající Japonsko a Čínu.

 

Jarní svěžest vane kuchyní, jejíž stěny svítí hráškovou barvou. Tento tón má probouzet energii a chuť k jídlu i k vaření. Barvu stěn příjemně doplňuje kuchyňská sestava ve světlém tónu buku s nerezovými prvky. Takzvaná záda kuchyňské sestavy tvoří technické sklo používané například jako výplň výtahových dveří. Opět další skvělý nápad za pár korun, ale s velkým efektem.

 

Pro pracovnu majitelka zvolila zemitou barvu okru povzbuzující pocit klidu a koncentrace. Obdobný, ale světlejší pískový tón je na stěnách obývacího pokoje. Zvláštní zmínku si rozhodně zaslouží i nábytek, kterým je pokoj zařízen. Majitelka bytu má totiž slabost pro třicátá léta. V bytě zůstala po původních nájemnících dvě torza prvorepublikového, černého nábytku, takže se rozhodla doplnit je dalšími odpovídajícími kousky. Na inzerát sehnala stylovou pohovku a dvě křesla, pak i konferenční stolek, komodu a jídelní sestavu. Vše v černé barvě, kterou rozveselují barevné potahy a polštářky.

Sen o zrcadle a Orientu

Jako v pohádkovém světě Orientu se cítíte při vstupu do ložnice, na které si dala majitelka bytu zvlášť záležet. S neomylnou intuicí se rozhodla vymalovat všechny stěny tlumenou fuchsiovou barvou, která připomíná prvotní barvu našeho života – barvu absolutní intimity, zrození a bezpečí, barvu mateřského lůna. Prostoru jednoznačně dominuje široké lůžko jak ze sultánského harému, nad nímž se vznáší lehounký baldachýn a závěsy z jemného voálu.

Baldachýn je upevněn na jednoduchém systému garnýžových kolejniček, které umožňují látku jednoduše sejmout a vyprat, případně nahradit podle momentální nálady. Na kolejničkách jsou zavěšeny rovněž dekorativní skleněné lampičky na čajové svíčky, které ještě umocňují orientální atmosféru prostoru.

 

Zvláštní příběh má biedermeierovské oválné zrcadlo v masivním zlatém rámu. Majitelce se kdysi zdálo, že dostala od své kamarádky krásné zrcadlo, které si pak zavěsila do ložnice. Druhý den jí kamarádka skutečně sama nabídla a vybrala ze svých zrcadel starožitný skvost, ze který by se nemusela stydět ani kněžna Kateřina Zaháňská.