Pozemek byl určující

Pozemek, kde se mělo stavět, má propozici, která je pro architekta výzvou: je to atraktivní parcela na temeni svahu s převýšením dvanácti metrů, s nádherným výhledem do daleké krajiny. Místo se nabízelo pro solitérní stavbu objektu, který by mohl být monumentální a shlížet do údolí nepřehlédnutelným způsobem.

Kolem dokola se nachází nesourodá změť chat, domků i honosných vil, protože tato oblast blízko Prahy je už od začátku minulého století vyhledávaná jak pro rekreační, tak pro luxusnější celoroční bydlení. V poslední době se zde znovu hodně staví a přestavuje. Bohužel někdy budí novostavba smutek odborníka a rozpaky laika. Kdo může za ty rozbujelé formy novodobých hradů za masivními ploty? Jestliže si to přál nepoučený investor, nemohl tomu informovaný odborník zabránit?¨

Projekt vily, kterou jsme na základě jejího zajímavého půdorysu pojmenovali „ypsilonka“, se naštěstí odvíjel jinak. Když architekt zvolil vzhledem k náročnému pozemku technologii  litého železobetonového skeletu a v koncepci uplatnil výhody pramenící z tohoto stavebního řešení,  předložil investorovi svou představu domu na papírovém modelu a dostal k rozpracování své ideje uznalý souhlas.

Beton má své výhody

Železobetonová konstrukce umožňuje volnou dispozici vzájemně přesahujících podlaží.

A právě na nich postavil architekt koncepci domu. Dal mu podobu písmene Y, přičemž jeho ramena se otvírají do údolí a ve třech podlažích se vysouvají vždy o 120 cm hlouběji do prostoru.

Pomyslná noha písmene Y směřuje k příjezdové komunikaci a dům je k okolní zástavbě uzavřený. Uvnitř mezi oběma křídly jsou kaskádovité terasy, kde se na nejnižší úrovni nachází bazén a nad ním nezastřešená terasa. Podlažími prochází vnitřní kruhové schodiště zpřístupňující všechny místnosti.

Na úrovni příjezdové silnice je přízemí,  které slouží pro vlastní denní život obyvatel. Na tomto podlaží je vstup se zádveřím,  propojený obytný prostor s kuchyní, barem a jídelnou, pracovna, sociální zařízení a dvě garáže. Z obytné části je přístupná velká terasa. Mezi kruhovým schodištěm a terasou je umístěna nevelká zimní zahrada.

První patro nad přízemím je klidové, nacházejí se zde dvě ložnice, společné WC a velká koupelna přístupná z ložnic přes šatny, které s ložnicemi sousedí. Podobně je řešen i první suterén pod obytným přízemím — také zde jsou dvě ložnice se společnou koupelnou a navíc i saunou, jejíž součástí je zmíněný bazén, který má posuvné zastřešení.

Nejnižší druhý suterén obsahuje technické zázemí domu, tedy sklady, dílnu, prádelnu a techniku spojenou s provozem bazénu, vytápěním domu a ohřevem vody.

Dům pro jednu rodinu

Dům je navržen jako jednogenerační. To může být považováno za přednost i za omezení, stejně jako to, že zde není výtah (kolik domů stejného charakteru a rozsahu ho dnes má!)  a obyvatelé tak mají zajištěný pohyb stoupáním do schodů. Dům ale vznikal v době, kdy by se vybudování výtahu v rodinném objektu  považovalo za opravdu velký luxus.

Některé přednosti zvoleného řešení jsou však bezvýhradné. Architekt skvěle využil polohy pozemku a maximálním prosklením fasády zajistil překrásný výhled každé obytné místnosti, krytému bazénku i terase a současně splnil požadavek investora, aby dům poskytoval co nejvíce soukromí vzhledem k okolí. Uzavřená před zraky kolemjdoucích je i terasa, kde je možno pobývat zcela nerušeně během dne i večer, kdy nabízí úchvatné noční pohledy.

Moderní pro mnoho generací

Přestože vila má jasný konstruktivistický koncept, architekt nebyl v jeho vyjádření zcela důsledný a začlenil do stavby prvky, které ji sbližují se slohy minulých století, jak se v našich zemích promítaly a v postmoderním období vzájemně ovlivňovaly. Například ozdobil rovnou  střechu klasicizující římsou, kterou strohost stavby rozrušil, a stejný tvar pak použil i na hlavicích betonových sloupků plotu.

Hranaté tvarosloví domu je narušeno rovněž točitým schodištěm zviditelněným na fasádě proskleným obloukem a na rovné střeše zakončeným lucernou, z níž je shora osvětlováno. Různá výška jednotlivých částí také vybočuje z řádu monobloku a dodává stavbě živost.

Vzhledem ke komplikovanému zakládání  je objekt postaven monolitickou technologií, garáže, vstupní část a dělicí příčky jsou zděné z cihel. Železobetonové stěny jsou vně obloženy tepelnou izolací omítnutou hladkým štukem. Okna jsou plastová. Na terasách je ocelové trubkové zábradlí s představěnou skleněnou deskou. Plochá střecha je izolovaná polyetylenovou fólií a zakrytá částečně dlažbou. V místech, kde se nechodí, je zasypaná oblázky.

Fasáda, nátěry většiny kovových prvků i plasty jsou záměrně čistě bílé, protože tím nejvíce vynikne čistota formy. A třebaže právě nátěry už maličko poznamenal čas, celá stavba stále viditelně svítí na úbočí vrchu, působivě zasazená do zeleně a zdálky upoutávající svou moderní a zcela jistě nadčasovou  architekturou.

Kontakty:

DROBNÝ ARCHITECTS – ing. arch. Ivan Drobný a spolupracovníci (projektový ateliér), Pod Kopcem 7/24, Praha 4,

tel./fax: 244 402 622;

METROSTAV – divize 9 (generální dodavatel stavby), Jablonského 2, Praha 7, tel.: 284 002 403

text: Hana Fleissigová

foto: Oto Pajer

zdroj: Moderní byt 12/2002