 |
VOJTĚCH BERNATSKÝ
■ narozen 13. března 1975 ■ absolvent katedry produkce (FAMU) ■ od roku 1994 pracuje ve sportovní redakci ČT ■ v letech 2003–2007 moderátor pořadu Neuvěřitelný svět rekordů a kuriozit |
|
Původně jsem chtěl napsat „vtipné“ zamyšlení nad mým největším kamarádem polštářem, který mě nikdy nezklame, čeká na mě každý den doma, je vždy připraven na správném místě, spí se mnou a se mnou se i probouzí. Jenže víc než cokoliv jiného mi spíš tenhle polštář připomíná někoho, koho jsem zklamal, na koho jsem nečekal každý den doma, nebyl jsem pro něj, tedy přesněji řečeno pro ni, vždy připraven na správném místě a její přítomnosti při usínání i probouzení jsem si nevážil. |
 |
A zase jsme u toho zatraceného polštáře. Vidím to tak, že jsem si hrál na hvězdu a vůbec jsem nevnímal, že moje dlouho červené okolí začíná měnit barvu. Dlouho jsem i na tomhle polštáři spal a teď, když jsem se probudil, mi zbyl už pouze on, červený polštář s bílou hvězdou. Ano, máte pravdu, lituji se, jsem plačka a ješita, ale i chlap občas umí uronit slzu, a že jsem jich pár na tenhle polštář v posledních dnech uronil.   
Ležím na zemi, hlavu mám na něm, pouštím si klasiku od Coldplay a uvědomuji si, že mi vlastně úplně nejvíc ze všeho chybí to, co mi dřív na Terezce nejvíc vadilo. Že je trošku nepořádná? To je přece jedno, aspoň si polštář občas udělá výlet do míst, kde nikdy nebyl. Aspoň bude ten můj sterilní dům občas trošku polidštěný. Že je moc hlučná ve společnosti? To já jsem vlastně taky. Chce to jen trošku tolerantnosti, Vojtěchu. Můžeme přece v hospodě křičet oba. Že je sběratelkou kabelek, které už se nikam nevejdou? Aspoň vím, co mám kupovat k Vánocům a k narozeninám. Že je ironická? Ona vlastně ta ironie byla mnohdy na místě a navíc to bylo i vtipné. Že je trošku žárlivá a podezřívavá? U notorických flirtérů je to docela na místě, a navíc žárlivost je přece vlastní sestrou lásky. Že nemá moc ráda mého psa? Ono se není ani co divit, když jí málem ukousl prst na ruce… A pak jsou tu samozřejmě klady. Společné záliby v polštářovém lenošení, cestování, hlučný srdceryvný a nefalšovaný pláč i smích. Úsměv, který patří jen mně, a polibek, při kterém stoupám k opravdovým hvězdám. Hned bych ten polštář za tebe vyměnil… |
