Skip to content

Život s uměním

Tentokrát společně navštívíme byt z malé příměstské skupiny rodinných domků pocházející z první poloviny devadesátých let s typovým řešením vnitřní dispozice. Svým „obsahem“ je ovšem hodně netypický. Jeho zvláštní charakter vytvářejí hlavně sochy, obrazy a knihy.

Obsah článku

Dlažba prochází ze zahrady přes vstupní prostor a knihovu až do kuchyně

Obytná hala se schodištěm a krbem

Zátiší z dílny Vladimíra Precclíka uprostřed dřevěná plastika Poklad (1974) z erbenovského cyklu, vpravo Oráčova lyra (1993), vlevo Kolibřík (1993)

Průhled z knihovny do pracovny muže

Krb má otevřené ohniště a do budoucna se počítá s tím, že bude zapojen do otopného systému domu. Mlýn má písničku (1994), 1,8 m vysoká socha vytvořená Vladimírem Preclíkem

Kuchyňský ostrůvek s varnou plochou

Jídelní stůl navazuje na kuchyňskou část

Schodiště kolem komína krbu

Ústřední koupelna patřila k investorskému vybavení domu

Je málo lidí, kteří si do volného prostoru bytu postaví moderní sochu, kteří knihám věnují několik stěn a obrazům svěří jednu z hlavních estetických rolí. Naši hostitelé jsou ovšem právě takoví.

 

Rodinný život

Přízemí domu je určeno především rodinnému životu, tak bohatému, jak může mít rodina se třemi syny ve školním věku od sedmi do jedenácti let. Téměř celé přízemí tvoří průchozí, maximálně otevřený prostor s kuchyní, jídelnou a obytnou halou-knihovnou. Podlahy jsou zde keramické a dlažba prochází ze zahrady až do kuchyně. Rodiče malých kluků z toho měli zpočátku trochu strach, ale po čase si uvědomili především dobré vlastnosti tohoto materiálu. Oceňují snadnou údržbu, sjednocující efekt a ve srovnání s patrem, kde jsou položeny celoplošné koberce, také fakt, že ani po delší době nevadí přemístění nábytku a bytových doplňků (což na kobercích vždy zanechá nějakou stopu). Byt totiž chápou jako živý organismus vyvíjející a měnící se spolu s nimi.

V domě je podlahové topení a dlaždice jsou v tomto případě ideální krytinou — v zimě příjemně hřejí, v létě působí chladivě.

Jejich představě rodinné pospolitosti vyhovuje také ostrůvkové řešení kuchyně, kdy je i při vaření vidět do otevřeného prostoru a především k jídelnímu stolu, centrálnímu bodu, v němž se nejčastěji scházejí všichni. Stůl podle návrhu ing. arch. Mikoláše Vavřína, který spolunavrhoval řešení interiéru, má masivní lipovou desku, nohy a luby z ořechu. „Máme ho již pár roků, ale lípa pořád krásně voní,“ říká otec rodiny, „a proti ostatnímu nábytku, který jsme si pořídili většinou v prodejně Ikea, je to neuvěřitelný rozdíl.“ Dům nebyl pro tuto rodinu nijak levný a tak jeho vybavování nábytkem probíhá již několik let a postupně. Nábytek z Ikey zvolili pro jeho nadčasovost, jednoduchost, možnost přestavování a dokupování a rovněž pro cenovou dostupnost.

Několik nábytkových prvků je však atypických a dělaných na míru tomuto interiéru. Vedle jídelního stolu je to především knihovna v obytné hale a „technická skříň“ ve stejné místnosti, v níž se za dřevěnými žaluziovými dvířky skrývá televizor a další audio-video technika.

Knihy, obrazy, sochy

Když dům koupili, působila rozlehlá spodní místnost s osmi dveřmi a schodištěm jako nádražní hala. K jejímu polidštění přispěla knihovna, otevřené regály, které kopírují dveřní otvory a jakoby prorůstají domem, i když na ochozu se mění v policový systém Billy (Ikea). Knihovny dodaly hale na útulnosti, proteplily ji, odizolovaly ji i zvukově.

Ovšem to první, do čeho se nový interiér „oblékl“, byly obrazy. „Když jsme rozvěsili několik obrazů do nového domu, hned začal vypadat zabydleně. Gauč si můžeme koupit kdykoli, řekli jsme si, ale obraz? Třeba bychom se k tomu už nikdy nedostali. A tak jsme začali několika obrazy a sochami,“ líčí náš hostitel zcela atypický přístup k zařizování domu. Soustředil se na dva své oblíbené autory — Vladimíra Komárka (obrazy) a Vladimíra Preclíka (sochy a drobné plastiky). „Tyto autory jsem měl moc rád už dlouho, ale teprve po osmdesátém devátém jsem se seznámil s Vladimírem Komárkem. Tehdy jsem zjistil, že ti, které jsem si postavil na piedestal téměř posvátné úcty, jsou přátelští a milí lidé. V roce 1993 jsem se seznámil po jedné výstavě i s profesorem Preclíkem. Zbavil jsem se trémy a požádal ho o pomoc při zabydlování domu. Byl pro a od té doby se naše spolupráce prohlubuje. Stalo se totiž, že jsme koupili jeho sochu, umístili ji v interiéru, on pak přišel na návštěvu a byl hodně posmutnělý. Ukázalo se, že je smutný právě z toho umístění. Tak jsem ho požádal, aby svá díla dal tam, kde se mu to zdá nejlepší. Dnes musím říct, že správné místo a podstavec dělají jednu třetinu z celkového dojmu,“ líčí muž své zkušenosti.

„Nikdy jsem nemyslel, že — kromě spousty problémů — může zařizování bytu člověku něco dát. Mě a mou rodinu ovšem skutečně obohatilo, seznámil jsem se se vzácnými osobnostmi, nejen s architektem, sochařem a malířem, ale třeba také s Jakubem Pávkem, truhlářem. Jeho práce s dřevem nadchla moje kluky tak, že ten nejmladší momentálně touží jít k panu Pávkovi do učení.“

 

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ

FOTO: PETR ZHOŘ

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025