|
|
Funkcionalismus, jehož základním heslem bylo, že forma následuje funkci, je záležitostí poměrně krátkého období, přibližně vymezeného lety 1925–1935. Účelné řešení bylo chápáno nejen jako problém estetický, ale i technický, hospodářský, sociální a kulturní zároveň. Požadavkem doby byla obnova harmonických vztahů mezi člověkem a jeho prostředím.
V tomto konkrétním případě bylo hlavní myšlenkou otevřít vilu krásným výhledům na Prahu a propojit tak interiér s exteriérem. Oddělením západní fasády a vybouráním stropu vznikla uvnitř domu prostorná hala na výšku dvou podlaží. Celé průčelí je předsazeno ven před hlavní nosný systém domu. Masivní travertinový rám s prosklenou stěnou průčelí jasně odděluje a kontrastuje s plnými plochami nenápadného prvorepublikového zevnějšku. Ztrácí tak nosnou funkci a okno může být dále opticky prodlužováno bez přímé návaznosti na vnitřní dělení. A to je jeden z bodů teoretické a umělecké podstaty funkcionalismu, formulovaný Le Corbusierem. Architekt Hubička svojí myšlenkou propojit interiér domu s přírodou a městem na horizontu splnil i další z pravidel svého slavného kolegy.
Tichá krása Způsob řešení interiéru odpovídá jednoduché formě domu. Hlavní důraz je kladen na harmonický rytmus objemů, ploch, světla a stínu. Dispozice je soustředěna kolem ústřední dvoupodlažní obytné haly. Volně uspořádaný prostor asociuje tři přírodní živly: oheň – jídelní část s krbem, vzduch – obytná část s galerií, a vodu – mořské akvárium. Tyto vztahy podtrhují i vhodně zvolené materiály a barvy. Krb je obložen travertinem Rosso Persiano, který má příjemně teplou oranžovou barvu. V hale převládá bílá barva stěn a čistý kontrast v prostoru zde tvoří dvě sofa, jedno bílé a jedno černé, doplněná na míru vyrobeným, prostorným a velice účelným konferenčním stolem z černé africké žuly. Pracovna je oddělena od obytné haly mořským akváriem. Barva moře zde přechází na stěny potažené textiliemi.
Vedle pracovny najdeme otevřenou knihovnu s nečekaným průhledem do tropikária, které je propojeno se suterénem. Zajímavě působí průhledy z různých místností, kde dřevěné obložení stěn navazuje stejnou barevností. V jednom směru pohledu vidíme na stěnách asijský teak medové barvy a z druhé strany čokoládově hnědé wenge z Konga. I povrchová úprava dveřních křídel je shodná s materiály použitými na obložení stěn po obou stranách místností. Dveře jsou řešeny v rovině s obložením, jakoby vyříznuté až skryté. Podlahy v tomto podlaží jsou z teakového dřeva a jejich skladba a geometrické uspořádání počítají s dopadajícím světlem. Svítidla v pravém slova smyslu nejsou používána. Prostory jsou nasvětlovány různými typy osvětlovacích nik či štěrbin. Světla jsou elektronicky naprogramována a umožňují snadno měnit nasvětlení prostor. Toto nepřímé osvětlení vytváří klidnou atmosféru. Pro zařízení interiéru byl vypracován projekt atypického nábytku, jehož realizace působí velmi zdařile.
Otevřenost i intimita Dům stojí na poměrně prudkém svahu, který je orientovaný na západ. Svažitý pozemek byl využit k přístavbě kamenného bloku. Na jeho střeše byla vybudována nová zahrada s terasou a bazénem. Vila má klasické uspořádání pater. V suterénu najdeme dvojgaráž s technickým zázemím vily, dolní šatnu, fitness, saunu a tropikárium. Je zde také pokoj pro hosta s přímým vstupem přes francouzské okno do zahrady.
Patro s hlavním vstupem, horní šatnou, obytnou halou, jídelnou, kuchyní a pracovnou je přes prostor haly v exteriéru propojeno s dřevěnou palubovou terasou a zahradou. Posezení na terase skýtá krásný panoramatický výhled na údolí Vltavy, Vyšehrad a Pražský hrad.
Patro s ložnicemi rodičů a dětí pluje nad obytnou halou a svými průhledy je s přízemím otevřeně propojeno.
V podkroví je počítáno s bytem pro prarodiče, který je přístupný i výtahem. Ten prochází celým domem od suterénu až do podkroví. Otevřená dispozice domu spolu s velkorysým propojením prostor přispívá k dobré komunikaci rodiny, i když každému zajišťuje vlastní soukromí.
Až rostliny obejmou dům Nelze opomenout zahradu, která je nedílnou a výraznou součástí domu. Při rekonstrukci vily nedošlo k žádnému kácení původních kvalitních dřevin, naopak došlo k doplnění stávající zahrady. Architekt Hubička přizval ke spolupráci nad projektem zahradního specialistu, a tak zde nyní najdeme různé druhy jehličnanů, listnaté buky, javory, katalpy a topoly, které barevně podtrhují rododendrony, azalky a vřesy. Opěrné zídky jsou částečně zarostlé nově vysazenými popínavými přísavníky a břečťany, a ty časem umocní kontrast mezi starou původní fasádou s abstraktní fasádou ze skla.
Dům zase dýchá a život uvnitř i vně má nový prostor pro komunikaci. Dokonalost provedení celé stavby, detaily styku a přechodu jednoho materiálu na druhý působí lehkým a elegantním dojmem. Architekt Hubička odvedl precizní práci s prostorem, s konstrukčním i výtvarným detailem a navazuje na nejlepší tradice meziválečné architektury s ohledem na materiály, tvary i časový posun.
Kontakt: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR, (Ing. arch. Radan Hubička), Wenzigova 17, Praha 2, tel.: 02/24 26 10 76, fax: 02/24 26 10 77, e-mail: radan.hubicka@cmail.cz, www.arch.cz/aarh
text: Ivana Brichtová foto: Jan Malý, Jiří Skupien |
Život za sklem
Průměrná prvorepubliková vila z roku 1928 byla původně postavena pro ředitele Živnostenské banky. Její umístění ve svahu s panoramatickým výhledem na Prahu se velmi zalíbilo novým majitelům. Přestavbu vily pro současné potřeby bydlení svěřili architektu Radanu Hubičkovi a ten přistoupil k přestavbě velmi odvážně, až radikálně.
-4dca6bb1bd142.jpg){kind=small}
-4e04885a4e2f8.jpg){kind=small}
