Obývací pokoj kovem oděný

Třebaže nebyl první, kdo s trubkovou ocelí experimentoval – první židli z tohoto materiálu navrhl holandský designér Mart Stam – byl to on, kdo posunul vývoj o velký kus dopředu a vtáhl kov novým způsobem do nábytkové tvorby.

Začalo to kujnou ocelí

Kovové prvky se začleňují do obytného prostředí od chvíle, kdy se lidé naučili různé kovy tavit a postupně zušlechťovat jednak příměsemi, jednak způsobem opracování. Revoluční skok se však udál v 19. století, které přineslo mj. obrovský rozvoj oceli – kujného pevného kovu, z něhož se začaly vyrábět nejrůznější výrobky – od jehly až po lokomotivy. Ocelové trubky se používaly na rámy postelí už od třicátých let 19. století, kde skvěle nahrazovaly dřevo, zůstávaly však cudně ukryté. Díky svým přitažlivým vlastnostem se nový materiál rychle prosazoval zejména při výrobě nejrůznějších technických zařízení. Když ale v polovině téhož století přišel Michal Thonet s nápadem na ohýbání dřeva, naskytla se možnost analogie, která umožnila uvažovat o trubkové oceli také v souvislosti s navrhováním nábytku. Myšlenka visela dalších několik desetiletí ve vzduchu a roztlačena jízdním kolem firmy Adler pak zcela změnila představy o bytovém zařízení.

Expanze trvá

Funkcionalismus, který se zrodil na počátku minulého století z mnoha podnětů, vykrystalizoval v radikální filozofii, jejímž ohniskem se stal právě Bauhaus, a kov sehrál při jejím utváření významnou roli. Těžký komfort nábytku z masivního dřeva, zejména židlí, lenošek a stolů, se mávnutím lehké ocelové trubky změnil – byla obnažena jeho konstrukce, vynikla silueta oproštěná od vrstvy čalounění. Vývoj se u kovové trubky samozřejmě nezastavil.

Kov se stal synonymem moderní doby a stále více proniká i do interiérového zařízení, ovšem v jiné podobě než kdysi. Jeho sympatické vlastnosti – snadná opracovatelnost, pevnost, případně lehkost a jednoduchá údržba – vyhovují současnému životnímu stylu, který se chce oprostit od formálnosti a hledá účelnou prostotu. Už to nejsou jen ocelové trubky, i když na ně designéři ani dnes nezapomínají, je zde rovněž hliník, nerez a různě upravované obyčejné železo. Všechny dohromady nahrazují při výrobě moderního nábytku dřevo. Nejoblíbenější je v současnosti nesporně hliník a nerezový plech, případně levnější varianta, kterou představuje nerezová nebo hliníková povrchová úprava obyčejného železa. Zpočátku se tyto materiály uplatňovaly zejména v kuchyňských sestavách, kde vyhovovala především jejich netečnost vůči tvrdým podmínkám kuchyňského provozu. Stále častěji je designéři začleňují ve formě polic i do obytných stěn, používají je na rámy prosklených dvířek, tvoří z nich celé základní konstrukce, které pak nejčastěji doplňují čirým či matným sklem, dalším materiálem charakteristickým pro naše tisíciletí. Není ale zavržena ani součinnost dřeva, které svými přírodními odstíny strohost kovu umenšuje. Někteří návrháři zase naopak kombinují pravý kov s deskami s povrchovou úpravou matného hliníku nebo lak tohoto odstínu na dřevě, aby dosáhli „celokovového“ dojmu, který chtějí nábytku vtisknout.

Stříbřitý odstín lesklého či matného kovu vnáší do interiéru čistotu a technickou funkčnost, přesto prostor pojednaný v tomto duchu nemusí působit chladně a neosobně. Záleží na doplňcích a celkové barevnosti, která může být vzhledem k neutrálnímu vzhledu stříbřitých kovových prvků naopak živá a výrazná.

Tento typ nábytku osobitým způsobem naplňuje estetiku funkcionalismu a vyhovuje lidem, kteří se cítí dobře, jen jsou-li obklopeni čistými liniemi.

Kontakty:

AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2,

tel.: 02/24 25 34 87, fax: 02/96 32 50 17;

Vodičkova 10, Praha 1,

tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 22 94 04;

DESIGN FÓRUM PRAHA, Prokopovo nám. 5, Praha 3,

tel.: 02/22 78 06 98,

www.designforum.cz;

KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5,

tel./fax: 02/57 31 79 64–65,

www.klou.cz;