|
Oblé tvary na sedacím nábytku přineslo vrcholné baroko. Střídání vydutých a vypouklých hmot proměnily sofa nebo pohovku v dramatický objekt hodný rozevlátých činů a patetických gest. Barokní lidé žili jedno velké divadlo. Přátelský tvar Ovál, kruh nebo oblé křivky si v žádné době, v níž se objevily, nevynutila jen móda. Úzce souvisely s možnostmi a technickou úrovní nábytkářského řemesla. Z hlediska vývoje nábytkových forem se projevil jako slepá ulička. Důvodem byl rozpor mezi koncepcí a technologií. V tomto případě se problémem ukázaly naopak ostré hrany. U ukládacího nábytku se nedaly bez kovových výztuží pevně spojit a u sedacího nevyhovovaly potahu. Látka se ve vztahu ke struktuře napínala tak nepřirozeně, že při pravidelném používání praskala. Zavržená exprese Přijatelným kompromisem mohou být sedací komponenty s tvarem křivky, nejlépe oblouku nebo dokonce kruhu. Navazují na „válecí“ čtyřhranné moduly o velikosti až jeden a půl krát jeden a půl metru a připojují se zcela samozřejmě k sedacím sestavám či křeslům. Moduly „vystupují“ do prostoru, ale chybí jim hrany. Zjemňují tak celkovou „rovnou“ linii nábytku a navíc díky velké ploše poskytují možnost sedět zcela neformálně. Sedací moduly dnes rovněž umožňují složit z několika částí oblý tvar sezení. Vyjímají se ve velkém prostoru a nabízejí bližší kontakt sedících osob než klasické podélné pohovky. Vyvolávají dojem uzavřenosti v dobrém smyslu slova. Nabízejí pocit intimity. Text:Petr Tschakert, Foto: Archiv Kontakty: |
Obývací pokoj oživí oblé tvary
Kruh je ideální tvar, všestranně symetrický, harmonický, o jediném přesně definovaném středu, mnohoznačný jako symbol a poplatný některým filozofickým představám o struktuře kosmu. Zcela přirozeně pronikl i do designu. Někdy ve své „stlačené“ podobě, oválu, nebo kruhových úsečích či prostě v návrzích, jež na stole tvůrce vznikaly protnutím několika kružnic a vyvolaly tak dojem zvlnění okraje nábytku.